Stát se to muselo...

Když mě bylo třináct nechtěla jsem nic víc, než být dospělá, soběstačná a mít prsa. Plánovala jsem odchod z domu, žít pro lásku a jiné velké věci. Dneska bych dala všechno za to, aby mě bylo zase třináct nebo ještě lépe osm, abych svět  mohla vidět dětskýma, naivníma očima, abych znovu uvěřila v Bradavice a věčný život. Chci zase běhat po venku a hrát kuličkové války, vozit panenku Chou- Chou v kočárku a hrát si s Tomem na Kobru 11, aniž by mě dali svěrací kazajku, nebo bych musela navštěvovat psychologa.

Jak mě řekl strýc, skončila sranda a začal život.

Dámy a pánové, jsem už 2 dny dospělá! A nevěřím tomu, zoufale toužím, aby to nebyla pravda, ale je. Začíná druhé dějství mého života.

A abych to trochu zlehčila přidávám pár rad, co bych poradila svému dětskému a náctiletému já.

 Jednou přestaneš chtít být princeznou.

Dávat svůj první napsaný milostný dopis sestřenici, není nejlepší nápad. Přečte si ho celá rodina.

Nic není tak vážné jak vypadá.

Kluk, kterého v šesté třídě považuješ za svého Romea, je ve skutečnosti násilnický debil a celou základku se za to, že jsi ho měla ráda budeš stydět.

Tvá kamarádka ze šesté třídy, se kterou jste si slibovali přátelství až za hrob a možná ještě dál, tě za chvíli ani nepozdraví, zjistíš, že to byla slepice a ani tě to nebude mrzet.

Víš nikdo nepochopí, že tvé černé nehty znamenají, že se tebe stává feministka, emancipovaná žena, která se chce vyrovnat mužům a pomoct utlačovaným ženám. Lepky byly silnější kafe, ale zase nic.

Kamarád taky rád, ale raději ne! Věř mi, bude tě to stát hodně.

Většinou si nikdo nevšimne, že máš  novou barvu vlasů. To se, ale nedá říct o tom, když máš každou ponožku jinou.

Víš ono na tom, že se má alkohol zapíjet spoustou vody něco bude.

Ten kluk se kterým se seznámíš na icq a chodí do stejné školy, ale jen o ročník výš, taky není láska tvého života, ani jeho divné chování není zajímavé. Byl to lhář a ztráta času.

Boží mlýny melou.

Času stráveného u Upířích deníků, Mé tlusté Valentýny a jiných brazilských telenovel, budeš litovat.

Tvůj velký sen mít psa se ti splní.

Brigádou na McDonaldu získáš víc, než si myslíš.

Mějte se krásně, nebo tak jak zasloužíte.

Zdroj obrázků: http://pinterest.com/popular/

Štastné a veselé Vánoce

Dneska je výmečný den, dovoluji si říct, že nejkrásnější den v roce, alespoň před několika lety mě to tak přišlo. Byl to čas pohádek, strachu sáhnout na dárek, půstu a všechno bylo kouzelné. Časem kouzlo sláblo, ale stále tu je.

Hned po probuzení jsem se šla podívat pod stromeček a hádám, který dárek je můj a co v něm asi je zabaleno. Zase jako před lety a to je na Vánocích nejkrásnější, alespoň jeden den se může stát dětmi. Nemůžu se dočkat večeře a to nejen kvůli dárkům, ale i hladu, půst už nedodržuji tak přísně, jím málo. V pokoji cítím skořici a ráno jsem viděla veverku, dám jí na parapet oříšky, půjdu na procházku a budu doufat ve sněhový zázrak.

 Vám moji věrní i nevěrní čtenáři, přeji ze srdce ty nejkrásnější Vánoce, splněné sny jak vaše tak vašich nejbližších. A užijte si každičký moment tohoto kouzelného svátku. 

Z našeho Cortyho se na Vánoce stává sob.

Kouzlo Vánoc

Vánoce jsou svátky klidu, míru a lásky. A nebo spíš nákupů, stresu,shonu a nervozity? V posledních letech bych se více přikláněla k tomu druhému, alespoň lidé, které jsem na pátečních nákupech potkávala (snad celá republika je v Brně J), měli všechno tohle vepsané ve tvářích, nervozita byla takřka hmatatelná.

Všichni někam spěchali a snad si přáli svým dárkem udělat radost svým blízkým, ale ostatní jako by neviděli, třeba pána o berlích co hrál koledy na harmoniku. Nikdo se nezastaví, nezaposlouchá se a neucítí to pravé kouzlo Vánoc.

Víte,když jsem byla malá,opravdu jsem Vánoce milovala, byl to čas zázraků, pohádek, bobování, přejídání perníčků, strach dotknout se dárku, aby mi nezmizel. A mé dětské oči byli ohromené krásou a bázlivostí.  Při pomyšlení, že tohle všechno už nikdy nezažiji je mi smutno, zoufale se toužím vrátit do dětství a uvěřit na Ježíška. Dovoluji si říct, že to byla nejkrásnější etapa mého života.

Píšu to proto, abychom se alespoň jednou v roce zastavili a podívali se na svět dětskýma očima. Abychom mysleli i na ty, kterým nikdo dárky neshání.  Abychom někomu jen tak pomohli, byli slušnější a milejší. Abychom pomohli němým tvářím. A abychom znovu našli kouzlo Vánoc, jen si vzpomeňte na svoje dětské oči rozšířené úžasem a usínání v obložení nových hraček.

Já koupím granule a odnesu je do psího útulku a taky se podívám po tom pánovi co hrál na Svoboďáku Tichou noc. To vám slibuji. 

Jen tak, trochu zasněženě

Venku je pohádková zima, ba přímo Ladovská. Miluji ji, miluji sníh, miluji zasněženou krajinou, bobování a horké kakao. Musím každý večer ven, protože je tak krásně a musím si to užít, musím postavit sněhuláka, jít na procházku s J. držet se za ruce a mluvit o ničem a přitom o všem. Budeme pít svařák a bude nám fajn. Omrzlé palce si nepřipouštím.