Jaký pán takový pes

Jako uvědomělý občan České republiky jsem byla volit se svým nejlepším přítelem.  A co na tom, že je to pes. A aby všichni poznali, že patříme k sobě, máme stejný svetr. Kalhoty jsem sladila s vlajkou :-).

Taky jsem lyžovala a změnila si fotku na fecebooku, po třech letech.

Napsala super depresivní povídku a nakreslila svého anděla strážného.

 Byla smutná a opuštěná.

 Viděla jsem po šesté Pýchu a předsudek a čtu knihu o Ebole.

Tak.

Tlustý den

Dneska se mi to zase stalo, už podruhé v tomto týdnu, snad špatná aura či co. Je tady! Kdo? No přece tlustý den. Tento den poznáte jednoduše, zkrátka a dobře, připadáte si tlusté a neforemné. Znáte to? Snad ne.

Mně se to stalo dneska ráno, prostě mě přišly moje stehna tlustější, zadek a břicho vetší a obličej nateklejší. Mám menší radu, pro ty, které k těmto dnům mají taky dispozice. Nikdy ale vážně nikdy nekupujte kalhoty, ( leda, že by byli v super slevě J) jen vás to zbytečně rozhodí, protože podle mě zrcadla v kabinkách rozšiřují. A když se pak jdete uklidnit k McDonaldovi, vidíte se v zrcadle štíhleji, úžasný marketingový trik a velká hanebnost, protože to svádí k dvojité porci karamelu.

On celý tlustý den je dacan, má kamarády, kteří ho často doprovází- Blbý den (kdy mě záhadným způsobem klesá IQ), Ošklivý den a Cholerický den. To jsem pak jak časovaná bomba. Nevydržím sama se sebou natožpak s někým jiným (kromě vás milých čtenářů a mého psa Cortyho taky můžu J).

Ale pak přijde den úplně jiný, stehna tlustá nejsou,vlasy jsou lesklejší.kalhoty necháte ve skříni a vezmete si sukni. Nalíčíte se jinak, protože dneska se budete líbit. Víc takových dnů.

PS- Dneska mi jeden úplně neznámí kluk pochválil  koleno , mám z toho velkou radost, protože se dal tlustý den na ústup. 

Málo pohádek

Když jsem byla malá nepřála jsem si nic jiného než potkat muže svých snů. Vdát se za něj v krásných volánkových šatech. Můj manžel by mě samozřejmě živil a nekonečně miloval. Já bych pečovala o teplo domova, na zahradě pěstovala mrkev, cukety a chovala slepice.  Každý večer bych ho vítala s tou nejlepší večeří z těch nejlepších kuchařských bestselerů.  Měli bychom spolu děti. Tři. Dva kluky a holčičku. Taky smečku psů a poníka. Doma bych nikdy nechodila v teplácích, ale jen v krásných šatech od předních návrhářů a v lodičkách. Na mých představách mě ještě přiživovaly brazilské telenovely a zoufalé manželky. Samozřejmě.

Ale asi mě četli málo pohádek o princeznách, které před chudobou, mizerným životem a staropanenstvím zachránil zdatný muž. Jistě, že to byl urozený a bohatý princ. A pak se někdo diví zlatokopkám, když to máme v pohádkách. Ale já měla stejně raději pohádky o zajících. Tak.

Jak už víte ve třinácti s příchodem lebek a černých nehtů všechno změnilo, konečně i mě, v malé vesnici na Jižní Moravě, potkala emancipace, ale občas mám pocit, že jen mě. Třeba když jsem byla u babičky a poslouchala rozhovor s její kamarádkou o nějaké jiné, která se umí otáčet. Babiččina kamarádka na to řekla, že na ženskou je moc šikovná. Nadzvedlo mě to ze židle. Ženy toho normálně dělají víc než muži. Alespoň ve všech manželství co znám.

Už netoužím po manželství a kariéry domácí puťky. Volánkové šaty bych na sebe nedala ani za zlaté prase, kuchařky jsem nikdy číst nezačala a mrkev taky nepěstuji. Jednou až se stane (pokud se tak stane) a muž mého srdce a života mě požádá o ruku, budu mít jednoduché svatební  šaty, o domácí práce se podělíme a dítě adoptujeme, jelikož nečekám, že mě někdy začnou tikat biologické hodiny. Budeme mít smečku psů a zakrslé prase. Snad se tak stane a pokud ne, tak to nevadí, budu sama se smečkou psů a zakrslým prasátkem.

Ale stejně nepřestanu slýchat tu krásnou větu ,,Hlavně se dobře vdej“.

zdroj obrázků :http://pinterest.com/

Anna Karenina - Recenze

Už týden a den jsem nucena přemýšlet o lásce. O té hluboké, vášnivé, spalující a nekonečné. Ne, že bych nějaký takový pár znala, ne skutečný, ale jsou popsány v úchvatných, ne-li nejlepších literárních dílech své doby. Pýcha a předsudek, Jane Eyre a Anna Karenina, to mluví za vše, ne? Je to má srdeční záležitost. Zvláště v Anně Karenině se svým způsobem vidím.

Proto jsem si nemohla  ujít Annu Kareninu na plátně. Věděla jsem, že je natočená v divadelních kulisách, ale i tak jsem si na toto zpracování vůbec nemohla zvyknout. Něco mě tam pořád chybělo. Možná ruský venkov, zasněžená Moskva a Petrohrad. Dobrá, tak pár záběru tam ke konci filmu bylo, ale prostě to nebylo ono. Divadelní kulisy mně přišly umělé.  Možná nejsem tak dobrý divák, ale spíš je to o zvyku. Je to něco nového, řekla bych umělečtějšího, ale možná déle trvá, než vás to vtáhne a i tak, tam něco chybí, pocit, že jsme také v Carském Rusku. Ale až se povznesete nad kulisy budete uchváceni. Myslím, že i Tolstému by se adaptace jeho nejlepšího díla líbila.

Anna Karenina v podání Keiry Knightley, je úžasná, taková jakou jsem si Annu představovala. Keira tyhle role umí. Nebudu vám psát o čem Anna Karenina je, věřím, že ji všichni znáte. Víte, co se mi na celém filmu líbilo nejvíc? Dialog mezi Annou a Vronským.

Vronský- ,,Miluji tě“

Anna- ,,Proč?“

Vronský-,, V lásce se nemůžeš ptát proč.“

Po vzhlédnutí bylo o čem přemýšlet. Všimli jste si, že všechny milostné příběhy, co za něco stojí u kterých i slza ukápne, končí smrtí?

Možná ji smrt propůjčuje vášeň  která lomcuje člověkem a nedbá žádných bariér, proto je všechno výraznější. Nepřijde krize, nevěra, rozvod,soudy, hádky nebo dělení majetku. Možná pro toto každá žena alespoň jednou zatouží po svém Romeovi, Tristanovi nebo Vronském, ale tímto nikoho nenabádám k dýce v srdci nebo skokem pod vlak J.

Let It Snow

 Dlouho jsem nic nenapsala, dlouho nic nevyfotila. Na moji omluvu- nemůžu za to já, ale rozbitý notebook, ale nebojte, už je zdravý.

Když je venku zima a sněží, jako včera nebo den před štědrým dnem, musí jít móda trošičku stranou, už kvůli ledvinám, ale nesmí se pohodlí ustupovat moc.

To moje zvířectvo to řešit nemusí.

Předsevzetí na rok 2013

Je to už taková tradice, která patří k Novému roku stejně jako cukroví k Vánocům. Nový rok nám dá prostor si jich hromadu vymyslet a klidně tu hromadu nesplnit, už si ho ani nedovedu představit bez předsevzetí.

 Budu číst. Hodně.

Začnu zase více číst, ne jen cestou autobusem ze školy, ale i místo televize nebo notebooku. Řekněme, že dočtu povinnou četbu a pak se vrhnu na klasiku jako je Jane Eyre nebo Pýcha a předsudek, protože je úplně jedno, že jsem každou z knih četla nejméně 3x. je to má srdeční záležitost. Knížky do knihovny budu vracet včas. Snad.