Pudr

 

Nelíbí se mi, že zima v Brně (a jistě i jiných městech) je taková černo-šedá.

 Nikdo jako by neznal barvy.  A pak se divte, že je všechno tak depresivní.

Tak jsem se taky jednou překonala a oblékla si místo kalhot a svetru pudrové šaty.  

Masochismus

Měla jsem to tušení už před nějakou dobou. Někdy v září při povídání do noci, při pocitu, že ho znám věky, jsem úplně ztratila hlavu. 

 Bylo to rychlé, jako na horské dráze. Točila se mi hlava a zatraceně se mi to líbilo. Svět se zastavil a přitom tak rychle běžel.

Bylo to mé vlastní baroko.

Od štěstí k bolesti. Od pláče k smíchu. Doufala jsem jen v jedno, občas bývám tak sladce naivní. Já pro něj nebyla nic kouzelného, holka skoro od vedle, šedá myš, kterou si někdo sotva pamatuje, ale hlavně se nezamiloval.

Možná mě to bavilo, připadala jsem si jako hrdinka z Větrné hůrky od Bronteové . Možná jsem ve své bolesti a zklamání našla uspokojení.

Vážení, jsem masochistka!

Nemusíte být hrdinka z 50 Odstínů šedi, abyste v tom jely se mnou, my ženy jako bychom měly masochismus hluboko zakódovaný. Nejde jen o lásku. Nazouváme si šílené jehly, ze kterých jen bolí nohy a dělají se puchýře, chodíme na botox, soukáme se do nepohodlného krajkového prádla… Viděly jste už někdy muže, jak se depiluje voskem? 

Nerada se vzdávám, nikdy to nedělám, ale je potřeba poznat konec hry, kdy se ztratí všechno romantické a zůstává bolest. 

Pan (skoro) dokonalý

Setkání to bylo náhodné, myslím, že ten den pršelo. Občas jsem o něm slýchávala, ale nechával mě chladnou. Až do onoho deštivého dne…

Zdroj: http://www.pinterest.com/pin/101612535315935511/

On, snad jako jediný, ví jak na mě. Ví jak si mě získat.

Když jsem s ním nepotřebuji nic jiného, nemusím jíst, pít a občas bych zvládla i nedýchat. Je v tom vášeň a touha objevit nepoznané.

I čas se zastaví.

Dlouhé hodiny nevylézáme z postele, klidně tam vydržíme celý den, ale když to na mě přijde, nebráním se i jiným místům jako je kuchyň nebo autobus.

 Děsím se toho, jak moc na něm jsem závislá.

Je jedinečný, vtipný, nutí mě přemýšlet a plánovat cesty do Paříže, Florencie a Istanbulu. Hodně toho ví a občas se vytahuje, ale toleruji mu to. Baví mě.

Čas odloučení je zlý a já nevěrná, ale život je už takový…

I když se někdy neshodneme, občas přehání a dlouho s ničím nepřichází, ví, že jsem jeho. 

Možná navždy.