C8H11N – nechci nikomu kazit jeho romantické iluze, ale tohle je pravá láska. Všechny city, slzy, vyznání polibky a vážně v jednom vzorci.
Tak je to.
Dříve něco ve mně lásce příčilo, jsou přece důležitější věci, třeba světový mír nebo globální oteplování. Pravdou je, že jsem se bála. Šíleně. Bolesti, co znají zamilovaní, touhy být jen s ním a ztráty vlastní identity. Bála jsem se, že vy bylo jen my. Ne já. Ne Nikola.
Lide se mění nebo se to alespoň říká. Lidé spíše dospívají,
ztrácí údiv, touhu poznávat a hrát.
Možná i já chci žít klišé.
Možná i já chci tancovat v dešti na hudbu ze sluchátek. Možná
chci vidět namalované srdce na zamlženém okně v autobusu. Společně usínat
a probouzet se. Chci si společně číst, nemluvit a pít čaj. Chci mít někoho před kým můžu brečet a nestydět se za to. Chci
noční piknik, nevšímat si rosy a dívat se na hvězdy… ach jo!
Jenže všechno je jinak. Co když už není v dnešní době
prostor pro klišé? Není čas šeptat si vyznání a psát básně. Ta doba je už možná
pryč. A možná po tom už lidé tolik netouží?
Co Vy? Chcete žít klišé?