neděle 23. února 2014

Klišé

 C8H11N – nechci nikomu kazit jeho romantické iluze, ale tohle je pravá láska. Všechny city, slzy, vyznání polibky a vážně v jednom vzorci.
Tak je to.

Dříve něco ve mně lásce příčilo, jsou přece důležitější věci, třeba světový mír nebo globální oteplování. Pravdou je, že jsem se bála. Šíleně. Bolesti, co znají zamilovaní, touhy být jen s ním a ztráty vlastní identity. Bála jsem se, že vy bylo jen my. Ne já. Ne Nikola.

 Lide se mění nebo se to alespoň říká. Lidé spíše dospívají, ztrácí údiv, touhu poznávat a hrát. 

Možná i já chci žít klišé.

Možná i já chci tancovat v dešti na hudbu ze sluchátek. Možná chci vidět namalované srdce na zamlženém okně v autobusu. Společně usínat a probouzet se. Chci si společně číst, nemluvit a pít čaj. Chci mít někoho  před kým můžu brečet a nestydět se za to. Chci noční piknik, nevšímat si rosy a dívat se na hvězdy… ach jo! 

Jenže všechno je jinak. Co když už není v dnešní době prostor pro klišé? Není čas šeptat si vyznání a psát básně. Ta doba je už možná pryč. A možná po tom už lidé tolik netouží?


    Co Vy? Chcete žít klišé?

úterý 18. února 2014

Bordó&Gold


 Jednou jsem se zase překonala a oblékla jsi něco slavnostnějšího než kalhoty, ono když se oteplí, nosím ráda sukně.
(Fotky mohou posloužit jako důkaz, že potřebuji nový foťák)

neděle 9. února 2014

Niki jako dospělá ...

Je tomu přesně rok, měsíc a 12 dní co jsem podle občanky dospělá, nemusím snad ani zmiňovat, že se dospěle vůbec necítím, možná jsem ještě víc dítě než v 17 a možná jsem Petr pan…

  • Přestalo mě bavit kupovat alkohol a pít ho ( protože zakázané ovoce chutná nejvíc)
  • Prohrála jsem svoji osobní válku s podpatky, smíření se nekonalo, ale na plese je teda nosím (s bolavými patami, otlačenými prsty a výrazem patřičného k mému utrpení)
  • Začala jsem úspěšně běhat a úspěšně jsem běhat přestala 

  • Konečně si přiznala závislost na kávě (protože 8 šálků denně je prý moc) a naučila se krotit





  •  Poprvé jsem byla na vodě, spala ve stanu a naposledy se sprchovala před cizími lidmi
  • Měla jsem v plánu šetřit, ale dopadlo to, úplně jinak koupila jsem si 9 páru bot, 4 sukně, troje šaty, 10 triček, 3 hnědé kabelky a jednu béžovou, 5 košil, patero kalhot, 2 bundy, 6 svetrů …
  • Ve Vídni jsem zažila nákupní horečku (to vysvětluje předešlý bod) a jedla tam nejhorší a nejdražší pizzu v životě 

  • Poprvé navštívila Benátky a ne naposledy

  • Na brigádě (kde jsem dělala hostesku) jsem posbírala 17 čísel na různé typy mužů, od poláků po araby, od fotbalistů po vojáky, od managerů po dělníky, ale ani jednomu jsem se neozvala
  • U čísel zůstaneme- přečetla  jsem 57 knih
  • Zažila jsem něco, co si dovoluji nazvat osudové setkání, následné rande do 4 hodin do rána a pocit, že mu můžu věřit a známe se celou věčnost
  • Začala jsem znovu kreslit 
  • Přestala jsem jíst maso (prasátka už jen na dortě !!!)



  • A občas nosím klobouky a můj pes svetry 



A co Vaše dospělost nebo také jste ,,věčné" dítě?