Už to bude skoro rok, co jedním
hovorem( kterému předcházelo 95615543577 hádek,215452124 nadávek a 1 krize)
skončil skoro dvouletý vztah. Díky bože
za to. A tak cítím, že konečně přišla ta
chvíle to říct světu.Bylo to jako chodit se ženou s penisem. Samé
nešahej mi na vlasy mám je vyžehlené, jedu nakupovat a nejradši bych si oholil
nohy.Jen si na to vzpomenu mám husí
kůži a tiká mi oko.
Proto jsem logicky doufala, že to takový má být chlap, kterému se vrhnu do náruče. Bohužel realita je jiná. Dnešní muži to mají s námi jednoduší, nemusí nám lovit mamuty nebo o nás bojovat na kolbišti ( ano nebo být bohatý a mít patřičné tituly a jednoduše požádat o naši ruku otce, ale to se nám do romantických představ nehodí).
Mění se naše role,
už nejsme křehotinky, bez vlastního názoru, umíme si samy vyměnit žárovku i zabít pavouka, stejně jako muži zapnout
pračku nebo si uvařit večeři. Umíme se o sebe postarat a kdyby došlo na věž a
hlídajícího draka, nejspíš bychom se z vězení dostaly samy. Možná proto muži
přestávají být tolik muži a ženy tolik ženami.
Nezbývá nám milé
ženy a slečny, než jen doufat, že ten náš muž bude zrovna ten s velkým M,
s vášní a silou hodného pohádkové prince, se kterým se budeme cítit
milované a nebo se smířit s tím, že občas půjčíme svoji žehličku na vlasy
i svému panu báječnému.
Líbání žab nám to jistí J.