Přivezli
jsme ji domů jako malé štěňátko. Destruktor byla. Všechno co mohla, zničila
nebo snědla. Když přemýšlela, udělalo se jí plno vrásek. Nikdy mě nenechávala
samotnou, když jsem byla malá. Chodily jsme na procházky, vždycky mě hrozně
táhla. Často mně utíkala a lovila zajíce. Bránila mě.
Vlastně
mě celým mým dětstvím provedla a naučila mě lásky ke zvířatům.
Narodilo
se jí celkem 32 štěňat. Jedno z nich je i Corty. Byla dobrá matka, učila
je lumpárnám, jaké dělala jako štěňátko. Cortymu schovávala jídlo a otvírala mu
dveře do zahrady, aby se mohl proběhnout. Nikdo mu je už neotevře…
S věkem
zmoudřela. Uměla si poradit se vším, ať to byli dveře od domu, ledničky nebo
obal od sladkosti. Jednou snědla kávu. Když něco chtěla, dala na nás packu. Za to
jsem jí občas nadávala…
Bála se vody, nikdy do ní nechtěla, byl to boj
jí vykoupat. Vždycky pak nahodila takový mučednický výraz. Za to, když byla
šťastná usmívala se. Byla to největší psí osobnost se kterou jsem se setkala.
Jenže
je pryč. Umřela.
Nebe
má nového anděla.
Uplynul
týden. Byl to týden plný slz, vzpomínek, trápení a také nasněžilo. Myslím, že
sníh nikdy neměla ráda…
Přišli
jsme o člena rodiny, věrnou přítelkyni a otesánka.
Přišli
jsme o Antarku.
Prohrála
svůj boj, ale držela se do posledních sil. Nikdy neukázala svoji bolest, vždy
jsi ji nechala pro sebe. Byla trpělivá.
S každým
se před smrtí rozloučila. Každému tu něco nechala. Lásku.
