Otroci internetu

Dokážete si svůj svět představit bez televize, rádia, novin? Nejspíš ano, ale co bez internetu? Nebo zajdeme ještě dál, co bez facebooku? Umíme se ještě bavit i jinak? Nebo jsme na světě pod modrou lištou jednoduše uvězněni?

Zjistíme tam skoro všechno, seznámíme se s novými lidmi, přidáváme fotky. A ví o nás svět.

 Co děláte v pátek nebo v sobotu večer? Nikdo nejde ven, tak půjdeme na facebook. A tam pročítáme statusy téměř o ničem jak se kdo nudí, co měl kdo k obědu a kdy se jde vykoupat. Nuda nemyslíte? Chce to něco kreativnějšího jak naložit s večerem.

Co by jste dělali kdyby spadla celá internetová síť, internet by prostě přestal existovat? Žádná modrá lišta, žádný blog, Google, prostě nic. Přiznám se asi bych to nesla těžce. Neměla bych kam psát, rozesmát se u nějaké hloupé zrcadlové fotky, ale hlavně bych nebyla v kontaktu s kamarády. Napadá mě jestli by na mě náhodou nezapomněli. Chtěla bych v sobě najít tolik síly a na měsíc to vyzkoušet, ale věřte mi, že spíš vydržím měsíc bez čokolády než bez internetu.

Ale proč jsme všichni online? Unikáme snad realitě do virtuálního světa? Možná ano, tady můžete být, v podstatě kýmkoli. Najednou můžeme být inteligentní, módní znalkyně, přidat si pár hezkých  vlastností, co nám chybí a ubrat ty, co hezké nejsou tak nám přebývají.

Když se tak zamyslím, najednu stranu je internetový svět krásný, každému otevřený. Ale na straně druhé je nebezpečnější než džungle v Kongu. Gepard na vás nevyskočí, ale s Trojským koněm se tu potkáme celkem často. Stejně jako u vás doma v obýváku nenapadne žádný zuřivý lidožrout, hacker vás napadnout klidně může a to se pak nesmíme divit, že nám dveře vylomí těžkooděnci s tím, že jsme se s naší IP adresy nabourali na kdovíco tajného a super zabezpečeného. Možná, že tohle je moc dramatické, ale vykrást někomu bankovní konto by profík mohl dovést.

Měli bychom se internetu vzdát?  To je těžká otázka.