Oslava ženství

Upozornění:Článek nedoporučuji mužům ani nikomu kdo mě měl do teď za normální. Čtení tohoto článku je na vlastní nebezpečí.

Nedávno jsem babičce skládala knížky do knihovny, povím vám, že tohle je moje, můžu se knihami prohrabovat celé odpoledne a stejně večer mě to bude bavit úplně stejně.

Taková babitčina knihovna  je plná pokladů, přes červenou knihovnu až po jednu docela starou, zapadenou a časem vybledlou knihu. Sybilino proroctví.

Přečetla jsem jí jedním dechem a nestačila žasnout. Všechno do sebe tak zapadá a dává smysl, až je to děsivé. Nejvíce mě zaujal a také se mi teď hodí do krámu tenhle verš:

Ženy sukní svých odloží a sukněmi mužů odívati se budou. Jednou velmi dlouhý, pak krátký a v době, kdy bude lidstvu nejhůře, vlas kratší mužů nositi budou. Přijde doba, že z tisíce dívek jediné panny nebude, neboť dívky panenství své už před zasnoubením mužům jiným za zlato a víno dají. Bude to pro ženu doba rovnoprávnosti i bezcennosti. Bude celá Evropa žíti ve strachu, co bude zítra?"

Nebudeme tu teď polemizovat o sexu před svatbou, nejsme zpátečnické a přeci nebudeme kupovat zajíce v pytli ( v trenýrkách) i když to má svoje kouzlo romantiky.

Byly jsme po staletích ústupků a společností (mužů) vnímány jako méněcenné. Dalo by se říct, že už jsme na tom s muži stejně, alespoň co se našich práv týče. Vydobyly jsme si uznání nejen za to, že dokážeme porodit syna. Doba se změnila. Ale dobou jsme se změnily i my, ale ne  vždy k lepšímu.

Už jako malá jsem se chtěla narodit v jiném pohlaví, ženství mě nepřišlo jako žádná výhra. Samozřejmě, že jsem se s tím smířila, vlastně jsem ráda. Logiky jsem moc nepobrala, ale zato jako každá žena mám snad nějaké emoční cítění. A není to lepší snáze rozumět pocitům než algebraických výrazům?

Proč s tím zase začínám?

Dneska jsem zase ráno jela MHD do školy a zase kroutila hlavou nad lodičkami se sportovní oranžovou bundou ( a tady vůbec nejde o moji averzi proti čemukoli oranžovému), po cestě ke škole nad míjejícími slečnami, které byli beze studu obuté do něčeho běžeckého k hezké elegantní sukní a druhá k saku. Měla jsem chuť to z nich servat, ale chápejte, že někteří lidé by v tom neviděli módní utrpení, ale sexuální deviaci.

Tak na to musím jinak a kulturněji.

Ženou se sice už narodíme, ale to ještě neznamená, že jí skutečně jsme. Chce to trénink, eleganci a cit. Zapomenout na vulgarismy ( v případě náhlého vzteku jsou přece jen dovoleny), velký příjem alkoholu a rádoby sexy oblečení, jako je u mých vrstevnic zvykem.

Naopak bychom se neměli bát sukní ( nepokoušou nás) ani elegantních šatů (též nekoušou). Chápu, že se to lehce napíše, ale hůř vykoná. ostatně jsem toho příkladem. Ale ženství není jen o oblečení a make upu, proto hrubost přenechme mužům ( samozřejmě ne kultivovaným mužům), sprostá gesta a sexistické narážky také necháme doma. 
  A prosím, přestaňme se stylizovat do tenisek, džínů a triček s obrázky. tahle česká uniforma není hezká. Chce to změnu. tak vás prosím (zvlášť moje spolu cestující z rána) vytáhněte něco ženského, elegantního a jednoduše krásného a hned bude na  našich ulicích příjemněji.