Čistě žensky

Mám jednu kamarádku nebo jen známou? Víte já k smrti nenávidím tohle škatulkování, protože přece nemůžu hned každého považovat za svého přítele, ale známý to už taky není. Chtělo by to mezi slovo.

 Ale dneska to o protivném škatulkování a mé hrůze být považovaná za něčí partnerku nebude. Bude to o mé známe (už jsem se rozhodla), protože když ji sleduji pořád mě to nutí přemýšlet, nad rozdíly mezi námi a bytostmi z Marsu. Teď vynechávám pravé a levé hemisféry, schopnosti soucitu nebo logiky. Vezmu to z čistě vizuálně, probírat anatomii nebude, všichni víme co ženám přebývá a mužům chybí a co muži mají jinak. Rozdíly nenajdeme jen v kalhotách a na hrudníku, ale i z pohybu a držení těla. Žena by měla být elegantní co se pohybů týče.
 

 

 To moje známá není, jsem smířená s tím, že si každý může dělat co chce a jak chce, ale proboha, ženy by neměly být maskulinní, to nechme drahým polovičkám. Sedět z nohama roztaženými od sebe opřená o lokty jako frajer ze 6.B a být podobně i oblečená do obrovských tenisek, riflí a volné mikiny, není vůbec přitažlivé ( chcete-li ženské). Ona je emancipace a feminismus krásná věc, ale netahejme ji do módy a když tak s vkusem a grácií, vzpomeňme si na legendární Coco Chanel, ta to sakra uměla. A nebo na výrok divy s platinově blond vlasy a rudými rty :

 

„Nevadí mi žít v mužském světě, pokud v něm mohu být ženou.“

 

Tímto jsem chtěla světu sdělit, že zítra si neudělám culík ani neobleču kalhoty. Zítra mě potkáte v sukni, v nepohodlných botách na podpatku, z rozpuštěnými vlasy a po roku i s nalakovanými nehty, protože zítra budu za ženu, tady alespoň do středy J.

Mějte se fanfárově J



 

Coco Chanel pro její nezapomenutelný šarm, pro to, že nás naučila nosit kalhoty.
Grace Kelly pro to, že je pro mě ztělesněním ženskosti.