Být či nebýt sexy?

Musím pořád přemýšlet, co se od dob Brigitte Bardot a Marilyn Monroe tak změnilo. Kdy byl sex symbol, opravdovým symbolem krásy a nenucené smyslnosti. Podle mého kamaráda těmto divám padal svět k nohám kvůli tajemství, co z nich vyzařovalo. Žasl by snad svět nad zvednutými šaty Monroe, kdyby ji před tím viděl pobíhat v ultrakrátké minisukni? To sotva.

  Není to tak dlouhou, co jsem se zase jednou večer dostala do města. Nutno podotknout, že jsem se nacházela poblíž diskotéky. Nikde se nevidí taková koncentrace pseudosexy koček než na diskotékách kolem desáté. Odbarvené vlasy - do bíla, šílená vrstva řasenky, že řasy vypadají jako pavoučí nožičky, jehly a jakýsi pruh látky – asi sukně, není žádnou výjimkou. To, že na botách slečna neumí chodit, v lepším případě jí leze ramínko od podprsenky ( horší si jistě domyslíte) jí v ničem nebrání nahánět kluky jakou lovnou zvěř.

Třebaže se najdou tací, kterým se takové slečny zamlouvají,protože žádnou práci s nimi nemají, žádné dobývání, žádné lichotky. Na co taky plýtvat energii a čas, když taková mu padne k nohám sama ke všemu svolná? S takovými ženami mám společný jen menstruační cyklus, i když při jejich životosprávě ani to ne.

Stačí, když si otevřete průměrný ženský magazín, spolehlivě v něm najdete článek -Jak vypadat sexy, jak být sexy aby muži šíleli a hromadně padali do mdlob. Ale proboha proč?

 Nikdy jsem po tom netoužila a nikdy toužit nezačnu. Dávám přednost rafinovanosti a nenucenosti, kouzlo je to prosté. Něco ukázat a zbytek schovat, v tom je celé tajemství. Otázkou zůstává jestli to na muže ještě zabírá. 

Recenze - BB krém Avon

Ráno je pro mě vůbec ta nejhorší část dne. Nic nestíhám a to se pak  ve škole u zrcadla divím, proč mám řasenku jen na jednom oku. Je to začarovaný kruh. Proto je fajn ušetřit si trochu času. Ono namatlat si na obličej hydratační a tónovací krém, na to trochu make-upu, korektor a dokončit to pudrem zabere chvilku času, to mi věřte, ale jde to jednodušeji.

BB krémům jsem dlouho odolávala, ten od Garniér byl na moji světlou pleť příliš tmavý a od Nivey zase moc mastný. Až jsem objevila malý zázrak od Avonu. A věřte mi, že ten čas ušetřit umí.

Na BB krému od Avonu se mi líbí především to, že je dostupný v 5 odstínech, díky tomu si vybere snad každá. Má lehkou konzistenci, spíše tekutou než krémovou. Vážně dobře kryje a hydratuje. Má pleť je po něm jemnější.

Já mám druhý nejsvětlejší odstín Shell a je pěkně světlý, na moji pleť jako dělaný. S pletí krásně splyne, což se mi s make-upy nestává. Dobře se roztírá. Krytí je takové střední, pokud máte nějaký pupínek, budete potřebovat korektor. Na pleti vypadá přirozeně. I výdrž je velmi dobrá, s jedním přepudrováním  bez problému 8 hodin. A co víc má pleť nevypadá tak unaveně, jako bych skutečně spala osm hodin a ne jen čtyři.

 Já ho aplikuji  na denní hydratační krém a mírně ho přepudrovávám. Přestala jsem používat klasický make-up, protože s tím jsem měla pocit masky, který teď nemám.

  

    Shrnutí:

·         Řidší konzistence, než make –up, velice dobře se roztírá

·         Nemastný, nevysušuje a nestahuje pokožku

·         Krytí je rovnoměrné

·         U neproblematické pleti není třeba použít další korektor

·         5 odstínů

·         Hydratuje

·         Vyhlazuje

  

Emoce tak ryzí

Zjistila jsem, že bez ohledu na svůj už téměř dospělý věk, zkušenosti a pocit, že umím cokoliv kromě svíčkové a matematiky, se mé vnitřní jistoty bortí v hádkách. Neumím se hádat a už vůbec ne s ním.

Nejryzejší hádky jsou řízeny menstruačním cyklem, pohádat se je pro mě někdy stejně důležité jako být zásobována sladkostmi. V hádkách, které jsou větší než obvykle a já tuším svoji prohru dělám jednu věc. Hroznou. Dětinskou. Hloupou.

,,Rozcházíme se“, říkávám. V afektu samozřejmě. Nechci se rozejít to ani náhodou. Rozchod v afektu se skutečným rozchodem nemá nic společného, jde o to aby si uvědomil, že jsem jednoduše úžasná, že beze mě by to nebylo ono.

Neočekávám nic víc, než  že mě bude číst myšlenky a rozumět mým emocím, snad víc než jim rozumím já. Ale on nic. Schválně! O co mu jde?

Když po něm chci, abychom si promluvili tváří se jako by byl u zubaře. Chci aby mluvil, ale netuším o čem. Když už něco řekne, stejně se mi to nelíbí. Občas chci vysvětlení, ale takové, které by mě uspokojilo není. On to ví (alespoň si myslím, že to ví) a to mě ještě víc vytáčí. Umí si zachovat svůj klid, zatímco já jsem jak vzteklá kráva.

Pak co adrenalin ustoupí a já se měním v tele, které se stydí a slibuje, že už nikdy nevyroste v krávu. Snad v tu chvíli tomu věřím, ale stane se to znovu. Možná (jistě) ,že ho kvůli tomu ztratím. Nedivila bych se mu.

PS- Jen pro můj klidný spánek, vždycky nejsem semetrikou. Věřte mi. 

Zdroj obrázku: http://pinterest.com/