Uklidila
jsem naši společnou fotku, oba se usmíváme, mírně přiopilí pivem a láskou. Jsem
tam šťastná. V poledne jsem poprvé uvařila oběd, moc dobrý tedy nebyl. Tu noc
jsem sledovala jak spí, poprvé jsme spolu usínali. Zdá se to být tak dávno,
jako jiný život…
A teď
vidím jen prázdný rámeček, položený přesně na tom samém místě, stejně zaprášený
jako by o nic nešlo. Mám plno fotek, obrázku a pohlednic, ale žádná tam být
nemá. Proto je prázdný stejně jako já.
Přesně
takto se cítím jako prázdný rámeček. Stejně jako do něj se dá vložit fotka, která
měla zachytit prchavý pocit štěstí i já snad budu jednou na štěstí připravená.
Už necítím
tolik bolesti, nebrečím, abych se jednou mohla usmát, jen ten divný tlak na
hrudi mě ještě neopouští. Občas přijde vlna něčeho, co neumím pojmenovat. Takhle
se neznám.
Sbírám
se ze střepů, lepím a hledám ztracené kousky, ale vím, že už vždycky bude kus
chybět. Prý to chce čas, ale ten je k nešťastným pomalejší. Prý se musím najít,
dozrát a dělat zase věci, které miluju – malovat, plavat, číst, psát, chodit
ven s Cortym… jen mě to ještě tolik nejde, necítím z toho nic jako
dřív.
Sbírám
zbytek důstojnosti, co mě zbyl a jdu dál, SAMA, bolavá a jiná, ale já se nedám.
PS-
Neznáte někdo nějaký způsob jak vymazat paměť?
PSS-
Víno nefunguje!
Jestli
jste dočetli, až jsem tak se omlouvám za depresivní článek.
Jako bych to psala já :( drž se!
OdpovědětVymazatDržím...snad.
Vymazatasi to velmi nepomoze, ale posielam jedno velke objatie ! drz sa
OdpovědětVymazatPeťi, kvůli tobě jsem se musela usmát a úsměv vždycky pomůže.
Vymazatvlastně nevím, co napsat. bude to dobré, jednou jo a víš to i Ty sama.. snad jen přeju hodně sil.
OdpovědětVymazatDíky, vím,že to bude dobré... jednou. Tento článek je takovou moji očistou. Jistě chápeš :)
VymazatNení depresivní, je jako ze života. To se stává! Bude líp. opravdu čas je nejlepší lékař. Věř, že to tak mělo být.
OdpovědětVymazatŽivot je hold boj.Začínám věřit, že to tak mělo být. Díky za podporu :)
VymazatHlavu vzhůru. Je to těžké, já vím, ví to spousta lidí. Čas vážně pomáhá, bídoucí je, že to trvá dlouho. Ale neztrácej ten čas a nečekej, až to prostě přebolí, pomoz tomu. Protože tak by utekl čas, ze kterého bys nic neměla a zbytečně by ti něco uteklo mezi prsty. Udělej cokoliv, bav se, odreaguj se. Je pravda, že když si lehneš a budeš zase sama, přijde to na tebe, ale postupně to bude odeznívat. A bude to lepší zažívat to jen v jedné části dne a ne po celý den, když budeš s někým jiným a bavit se a nemyslet na nic.
OdpovědětVymazat