Dneska
byl docela hezký podzimní den, miluji šustění listí pod nohami, ranní mlhu, jak
jde od pusy pára a jak mám pořád chuť na horký čaj a dobrou knihu.
Je
dvanáctého listopadu. Do Vánoc zbývá přesně 41 dnů( tj.1 měsíc a 11 dní), proto
nedokážu pochopit Vánoční výzdobu Brna a soby v obchodňácích.
Přítomnost
se ztratila nebo nic nechápu.
To
je jako, žít můžeš o víkendu nebo až doděláš školu, na to budeš mít času dost.
Ale nikoho nezajímá, že chci žít právě teď, že
teď chci jít na procházku, ne se učit chemii.
Že
nechci čekat, až všechno vyléčí čas, ale brečet chci hned.
Nebaví
mě věčné čekání na pátek.
Je
to tím, že už o přítomnost nestojíme? Nebo se jen tak dobře neprodává? Proč nás
přítomnost zajímá, až když se to stane naší historií nebo jako zápis v diáři
na další rok?
Možná
se rádi těšíme a vzpomínáme.
Ale to není tak důležité jako to co bylo a
bude, jako to je co právě teď, co právě prožíváme. Nenechme se strhnout davem a
udělejme si pátek, kdy se nám zachce, pečte cukroví klidně v srpnu, pokud
chcete a přestaňme život odsouvat na víkend.
Protože
čas je vzácný.
Svatá pravda. I já śe snažím žít TADY a TEĎ... A vánoce zatím neřeším...
OdpovědětVymazatNedokážeš pochopit výzdobu asi proto, že nežiješ nebo nechceš žít v dnešním nechutně uspěchaném světě , kdy první a jedninou příčku v žebříčku hodnot tvoří peníze, a kolem nich se vše točí. Výzdoba v obchodech není , aby vyvolala kouzlo vánoc nebo rozjasnila obličeje lidí co vánoce milují, ale aby začala tahat peníze z peněženek všech pro, pro které vánoce znamenají jen dárky , úklid a hromady jídla. Touto výzdobou od října absolutně ničí ducha vánoc.
OdpovědětVymazatLidé ani přítomností žít už neumějí a nechtějí. Přežít týden a už aby bylo volno. To je jediné co vidí. A vše špatné už aby bylo za námi. Bohužel i to špatné patří k okamžiku a musí se prožít a né čekat až pomine, a právě proto aby si člověk pak mohl užít to krásné.
OdpovědětVymazatTiež sa snažím žiť v prítomnosti, prípadne sa pozerať do budúcnosti. Aj ked niekedy je super si aj zaspomínať na minulosť.
OdpovědětVymazatSkvěle napsáno! Já se přítomnosti vyhýbám jak můžu, vlastně žiju jenom ve frázích "to udělám zejtra", "nikam mi to neuteče", "příští tejden pro to bude taky vhodnej", "nechám to na jindy" a hlavně "proč nic neni tak super skvělý jako dřív". To je vůbec nejhorší, pořád se šťourat v minulosti, ale nemůžu si pomoct. Možná máš fakt pravdu a lidi už přítomnost nevnímaj, je to prázdnej pojem, co pomalu vymírá. Hodil by se mi kurz na to, jak zase opravdicky žít, jak být spontánní a ne si pořád řikat "na to je dost času, ještě péct nebudu, je teprv listopad".. Ach jo, promiň za ten román, vždycky když mě nějaká myšlenka nadchne, tak se rozohnim :D
OdpovědětVymazat