Kletba sudiček

Jsem hlava sklerotická, všechno věčně zapomínám, proto jsem si k Vánocům pořídila veselý proužkový diář a k novému roku plno nesplnitelných předsevzetí, jak jsem na blog, tak do mého tajného deníku, který už stejně podle mě všichni mají přečtený. Pár předsevzetí se mi podařilo splnit, vlastně asi dvě. 

Sportování odkládám na lepší počasí, vyprané tepláky, nové kolo ( však to znáte). Knížek jsem hromadu taky nepřečetla vlastně jen dvanáct ( a to jsem u některých přeskakovala stránky, povinná četba je tu snad jen od toho, aby někdo ty nudné knihy přečetl). Facebook projíždím každý den stejně jako plením ledničku a školní automat na sladkosti. Jsem pořád stejně líná. Učím se stejně málo jako v prosinci a je načase si přiznat, že dieta není sprosté slovo.

Chtěla jsem se opravdu změnit a dospět. Ale šla jsem na to špatně, začala jsem barvením vlasů a pokusem o obnovu šatníku. Ani jedna z těchto povrchních záležitostí mě život na ruby nepřetočila. Malá změna nastala až když jsem se přestala otáčet za minulostí a v ní ztracených známých,kamarádů a ex-přítelů. Proč se taky otáčet? Je přece důvod proč se nedostali do přítomnosti. Naučila jsem se to špatné vymazávat, uznávám, že tahle vlastnost by se nehodila  žádnému historikovi.

Proč se my ženy vlastně tak často chceme měnit? Udělá nás menší konfekční velikost nebo naučená gesta šťastnější,milovanější a úspěšnější? Klíč ke štěstí nebude na dni dietní Coca- Coli, ale někde hluboko v nás, slyšela jsem, že se mu říká sebedůvěra a ta mi na skladě většinou chybí.

Když jsem se narodila, moji rodiče asi zapomněli na fakt pozvat čtyři sudičky, aby rozhodli o mém osudu. A ty naštvané ženské se na mě kvůli tomu dost vyřádily.

První mě předpověděla tvrdohlavost tak velkou, že mě v mnohých věcech brání, ale tak silnou, že s tím nemůžu nic dělat a umíněnost.

Druhá plýtvala krásou u druhé postýlky, ale aby mě to nebylo líto, tak mám alespoň závislost na sladké a jednou budu obézní, ale s čokoládou v krvi pořád veselá. Také mě u mě zařídila sklony k shopaholismu, tím pádem nikdy nebudu bohatá a ani  se nenasoukám do kalhot velikosti 34.

Třetí mě dala do vínku naivitu, víru v dobré konce a lásku silnější než smrt ( a silnější než  závislost na čokoládě). Vidět svět černobíle. Strach z toho, že jsem nemilována. A citlivost, která je spíš na obtíž, často mě rozbrečí maličkosti.

 Za to čtvrtá se na mě vyřádila nejvíc. Jsem línější než lenochod a vzdávám se před cílem.

 Vlastně za mnou změnou existuje jedna cesta, vnitřně se poprat se svým líným já. A když to vezmu kolem a kolem, proč bych se vlastně měla měnit? Ti co mě nemají rádi takovou jaká jsem, se nemusí s mojí maličkostí bavit.

PS
chtěla bych se vám omluvit za svoji nečinnost v poslední době, měla jsem problémy s přihlášením.
A také moc poděkovat Brigit, ze její ocenění, opravdu si toho vážím a moc děkuji.