Dokument Nickyho rodina jsem dneska viděla po několikáté a
pořád mám u něj stejný vztek a hlavu plnou otázek.
Dostavila se Vám někdy ta myšlenka, pocit, že historie
nebyla psaná správně,správnými lidmi,
kteří ji psali, co ji vytvořili. Největší krach v historii lidstva jsou
války hlavně ty dvě nejkrutější, při kterých bylo prolito nejvíce potu a krve
nevinných lidí. Hlavně druhá světová se
zapsala svou neobyčejnou krutostí, která málokoho nechává chladným a koho ano, není to pro mě člověk. Tolik životů, tolik
rodin, snu a příběhů. Tolik.
Ale i v krutém válečném světe jeden muž rozsvítil
plamínek naděje, jen díky drobnosti, že nejel lyžovat, ale místo toho se
zastavil do předválečné Prahy. Díky tomu, že měl otevřené srdce i když se ho to
vůbec netýkalo, díky tomu přežilo kolem 700 dětí, které zachránil před smrtí.
Věřím, že jste o tomto hrdinovi už slyšeli, ale přesto jeho jméno napíši,
protože tak významná jména by se psát měli, je to Nicholas Winton.
Možná, že už jste viděli dokument Nickyho rodina a jestli
ne, tak vám doporučuji se na něj určitě podívat, ale připravte si kapesníky.
Příběh co napsal život, s krutým začátkem a krásným koncem. Možná, že mám v těle moc estrogenu (
nebo nějakého jiného ,,citlivého“
hormonu). Bylo to tak dojemné, že moje ranní půlhodinová práce u zrcadla,
přišla úplně nazmar, ale bylo mi to jedno, takové banální problémy se skoro ani
nehodí zmiňovat. Po dohrání poslední titulky mě hlavou běžely samé otázky. Jak někdo může být tak zlý, necitelný, lhostejný, nelidský? Mají tihle lidé svědomí nebo něco jako soucit? Jak mohli?
Propast mezi dobrem a zlem je příliš tenká ,vždycky byla.
Tím nechci říct, že je všechno černé nebo bílé. Musíme znát hranice. Můj děda
říká, že peníze kazí charakter, ale co ho opravdu kazí je moc. Nejhorší je když
se k moci dostane šílenec, nelidská bestie, co pro ni lidský život nic
neznamená. Ale život má obrovskou cenu, tu největší. Lidé vděčící za svůj život
Nickymu, vědí jakou. Jako by je něco hnalo, asi druhá šance žít, stát se nějak
užitečným, dosáhnout dobrého vzdělání, měla jsem z nich pocit jako by
tímto chtěli říct životu své díky.
.
Nickyho rodina je dojemný film, já četla i knihu, která se, myslím, jmenuje stejně. Obrovské emoce, které jsem měla u filmu nebo knihy, se nedají popsat. Podobně jsem na tom byla u filmu Lidice, jeslti jsi ho neviděla, doporučuji.
OdpovědětVymazatKéž by lidí jako je N. Winton bylo více - i v dnešní době.
Jediný lístek do kina za který jsem nelitovala peněz a klidně bych připlatila. Slova chvály nestačí. On je neskutečně skromný a odvážný. Kéž by takových lidí bylo více.
OdpovědětVymazatNickyho rodinu jsem neviděla, ale viděla jsem jiný film O Wintonovi, pak jsme měli ještě besedu s režisérem a jedním z Wintonových dětí a bylo to strašně moc smutný a dojemný. Ale přitom má člověk pocit, že dobří nezištní lidé opravdu existují a ten svět je najednou veselejší.
OdpovědětVymazatA úplně s tebou souhlasim, že lidi nejvíc kazí moc, ale s těma penězma je to hodně provázaný, protože je to odjakživa tak, že moc mají ti nejbohatší.