Čaj o páte

Přiznejme si , žijeme v rychlé hektické době, zároveň si musíme dávat sakra velký pozor, kterou nohou ráno vykročíme. A pak ten týdenní kolotoč začíná. Občas se naše životy zdají jako zrychlené přehrávání na videu. Ranní pobíhání po bytě, dobíhání autobusu, dobíhání trolejbusu a šaliny, o přestávce stihnout udělat úkol do chemie, najíst se, chvíli se stresovat jestli budu zkoušená a pak znovu na trolejbus, autobus, učení na další den a pak všechno druhý den na novo.

Ráno pak umírám únavou, protože kvůli zkoušení z angličtiny a myšlení na další den, vytí psa a úplněk jsem oči skoro nezamhouřila. A další den statečně na novo. A posilněni kávou, litry kávy. Kávu pijeme s heslem ,, co nás nezabije, to nás probudí“. Kafe mám ráda, nejraději latte, když se chci odměnit tak karamelové capuccino a když probudit tak kafe černé jako noc, dneska ráno jsem si udělala tak silnou kávu, že by postavila na nohy i mrtvého, chuť jsem spravila až po 3 žvýkačkách a jablku.

 

 

S čajem to je jiná. U nás doma se nikdy nepili sirupy, džusy nebo minerálky, ale čaj a voda. A i přesto, že ho piji téměř pořád si ho umím požitkářky vychutnat. Nejlepší je ten dovezený z Anglie, který je silný, krásně voní a chutná nejlépe z porcelánového šálku po mé prababičce, který je skoro průsvitný. Nepohrdnu ani černým, zeleným, bylinkovým, roibosem nebo mým oblíbeným heřmánkovým. Sladit čaj mě přijde jako barbarství, proto nepiji ovocné a šípkový, protože mě přijdou kyselé. Miluji chvíle s teplým čajem nad knížkou nebo když ho jen tak držím v ruce a dívám se z okna jak prší. Mám ráda jak provoní celý pokoj.

 

 Oni Angličané, si to s čajem o páté dobře zařídili (i když, jsem ještě takového asi nepotkala, ale odpočívat, tedy umí). A já je budu následovat a co vy přidáte se?