Já a má nerozhodnost

Ačkoliv nejsem narozena ve znamení vah, někdy jako by tomu tak bylo. Seznamy pro a proti, přestávají fungovat. Někdy mám pocit, že spíš pochopím derivaci než se rozhodnu, které triko se mi hodí víc ke květinové sukni.  A co teprve knihovna? Musela jsem si zakázat tam chodit víckrát než jednou do měsíce, protože v lepším případě tam strávím dvě hodiny přemýšlením, kterou knížku si vezmu, v tom horší mě knihovnice vyhání s tím, že by chtěla už zavřít.

Už půl roku mám dilema se svými vlasy. Ostříhat či neostříhat.  Mám celkem dlouhé, vlnité vlasy a i přes všechny šampóny, kondicionéry, séra, masky, odvary z žabích nožiček a myších ocásků a tanců při úplňku, jsou stále stejně zničené a k vlasům jako z reklamy na Schamu to mají stejně daleko jako Číny.

 

Jenže dlouhé vlasy se klukům líbí, můžu se za ně schovat při opisování nebo s nimi zakrýt flek na halence. Přitahují pozornost a já na ně  ráda poslouchám chválu. Mají jednu vadu a to, že se třepí a ničí. Také je tak nosím už několik let, chce to změnu-radikální.

Bude  to  něco krátkého, mírně zvlněného a rozcuchaného. Budu nosit beret jako Francouzka.
Jenže krátké vlasy chtějí odvahu a jsou složitější na úpravu, nejsem si jistá jestli si to do návštěvy kadeřnictví celé nerozmyslím.Nevím jak si vlasy budou rozumět s obličejem abych pak nelitovala. A
víte co se říká? Vlasy jsou korunou krásy a paruky jsou celkem drahé.

Zamilovala jsem se do úžasného mikáda Dianny Agron.


 

Moje vlasy bez úprav, jen párkrát přečesané.