Pseudosex

Po asi hodinovém čtení přiznání holek a kluků na facebooku, jsem došla ke dvěma závěrům:

1. Nikdy už nečíst žádná přiznání.
2. sex je naprosto běžná věc je jedno kde, s kým, proč a jak. To samé platí pro nevěru.
   
   
   Přiznejme si to, mnohým mladým se ztratili hodnoty, jinak nevím jak si to vysvětlit. Ale na druhou stranu, nám na základní škole na servírovali někdy ve třetí třídě, jak to chodí mezi mužem a ženou. V šesté třídě jsme byli zkoušeni z pohlavních orgánů, čím víc odborných názvů tím lépe, praxi jsme se naučili z Bravíček. V sedmé jsme se naučili pohlavní choroby, co nejděsivěji to šlo, a v osmé u tabule natahovali kondom na štafetový kolík. Pamatuji si to jako dneska, jak jsem šla pomalým krokem před tabuli a pokoušela se kondom třepotajícíma rukama natáhnout. Kluci z toho byli celý pryč. A pak jsme se učili ovulaci.

Ono roztáhnout nohy, není zas tak složité (máte-li na to povahu), ale co tak otevřít někomu svoje srdce, důvěřovat mu natolik, že mu sdělíte svoje sny a největší noční můry? To už tak snadné není. Položit před někoho sebe sama, ne tělo, abychom si rozuměli, ale vaši podstatu to pravé já. Povídat si třeba do rána, najít v tom druhém svoji spřízněnou duši a jako puzzle lepit jeho dosavadní život z příběhů co si povídáte, pít heřmánkový čaj a věřit, že není nic smyslu plnějšího.

Víte z čeho má váš protějšek strach? Co ho udělá šťastným, jaké jídlo má nejraději, jaké jsou jeho nejtajnější sny? Nebo znáte víc jeho tělo?

Věřím na dva druhy sexu. První je čistě fyzický, živočišný, vášnivý. Druhý je psychický, kdy nejde jen o těla, ale o celý váš svět.

Možná je to všechno jinak.

Ach jo. Přece jen budu ze staré školy.