Víra hory přenáší

Pátek třináctého, černá kočka, bůh, mimozemšťané, láska. Tyhle slova, stovky slov, jdou vyjádřit jedním pouhým slovem, čtyřmi písmeny a dvěma slabikami. Vírou.

Víra nemusí nutně pojímat jen náboženství a  pověry, že černé kočky ,rozbitá zrcadla a pátky třináctého nosí smůlu.

Černá kočka mě přes cestu přeběhla několikrát, zrcadlo se mi už taky podařilo rozbít a pátek třináctého je pro mě jako pátek patnáctého. Nic se nikdy nedělo. Jak se říká, že každý je strůjcem svého štěstí tak, logicky i smůly a když si od rána budeme namlouvat, že se něco stane, že by bylo lepší zůstat v posteli a pro jistotu se na tyto dny připojistit, tak tomu tak opravdu bude a něco se stane. Ano psychika je mocná čarodějka.

Jsem také toho názoru, že každý člověk potřebuje v něco věřit a to v co věří udává čím je.

Ale také se může stát, že ze svého snu sejde. Někdy nás naše víra dělá naivní, třeba mě.

Upozornění! Pokud jste mě do teď měli za normální a stále mě tak mít  chcete, nečtěte další odstavec J

Upozornění 2 ! berte to s nadhledem J

Vždy jsem věřila v pravou lásku na celý život, díky, které mě bude v břiše létat miliony motýlků. Potkám vysokého hnědookého muže v jeho očích se budu ztrácet ( nevím kde se vzala moje posedlost hnědookými kluky), bude mít hluboký hlas a úsměv pro který bych umřela, bude číst knihy a milovat zvířata (ne na talíři), ale nejvíc ze všeho bude milovat mě. Věrnou a nekonečnou láskou. Jednoho dne mě pak požádá o ruku, v Norsku v chatě u jezera, k tomu bude hrát Canto della tella od Andrea Bocceli, ne bude to osobně jen pro mě Andreo zpívat v záři svíček. Budeme mít malou pohádkovou svatbu. Malý,ale  útulný domeček porostlý břečťanem. Ráno mě bude budit snídaní do postele se skořicovým latté.

Jako bych vás viděla, když si to čtete, pobavením se zvedají koutky a možná se dal někdo i do smíchu. Však on vás smích přejde, až ho potkám J