Býti trochu muž

Už od útlého dětství jsem si přála, narodit se … no s pindíkem. Viděla jsem v tom spoustu výhod a ne jen čůrání ve stoje. S přibývajícím věkem jsem si přála ještě víc se narodit natuněná testosteronem. Ženství mě přišlo hrozně nespravedlivé plné nevýhod. Všimli jste si, že muži vypadají lépe bez make-upu než my? Také je každý měsíc neotravuje menstruace a ani nemusejí vědět co je to krimaktetium. Pokud si chtějí založit rodinu, zapotí se jen na samém počátku zakládání. Věřím i v to, že ve výprodejích najdou svoji velikost. Nebrečí u komedií ani neřeší jestli mají v kalhotách velký zadek. Mají lehčí život. Ale jak říká moje chytrá babička, je to prostě náš úděl a musíme to tak brát.

Jsem ráda ženou. Má to také svoje výhody, třeba nikdy neplatit za pití, jako muž bych také nemohla nosit šaty nebo na nalakovaných nehtech neschovala tahák. Občas si, ale ze srdce přeji penis a všechno s ním společný. Sice je už rovnoprávnost, můžeme volit a stát se třeba kosmonautkami, ale občas je cítit jistý tlak. Proč muži na stejném pracovním místě mají více peněz, než žena? Některých situacích si vůbec nepřijdu rovnoprávná. Tím, ale nechci napsat abychom se staly z noci na den feministkami a pálily podprsenky.

Je všeobecně známo že ženy více používají pravou hemisféru, kde jednoduše řečeno sídlí emoce , zatímco muži levou, která je víceméně centrum logiky. A teď máme na co svádět naše matematické nedovednosti J

Zkusme to, ale trošičku jinak. Zkusme být více muži. Tím opět nenabádám k pálení podprsenek. Myslím si, že v určitých situacích by nám to prospělo. Dám jeden případ za všechny. Já a příprava na rande.

 Nejdříve si pěkně dlouho myji vlasy, nejlépe kokosovým šamponem, kokosový šampón došel, jsem s toho patřičně sklíčená, alespoň mám kokosový  sprchový gel. Lakuji si nehty, několikrát, protože nemůžu dojít k barvě která by se mi líbila.

Jdu se malovat, ano nehty si pokazím. Nadávám nad svojí bílou pletí a krátkými řasy, nad tím, že se neumím namalovat a  že vypadám nenamalovaně. Fénuji si vlasy a rozčiluji se nad svými vlasy. Přestane fungovat  fén. Rychle si přelakovávám nehty. Bože, já nemám co na sebe! Další půl hodinu nadávám nad svým šatníkem, přísahám si, že už si nekoupím žádné bíle, modré nebo šedé tričko ( ale vím, že to hned při první příležitosti poruším).  Sakra, nestíhám. Po cestě si občankou oškrabávám ten hrozný lak. Uklidňuji  se a snažím se pravidelně dýchat. A dávám si slib, že nebudu tolik mluvit, protože když jsem nervózní mluvím a mluvím a také si ho nebudu představovat nahého s omotaným ručníkem kolem pasu.

A kluci? Sprcha, deodorant, vyčistit si zuby a jde se.

Předpokládám, že jste pochopily v čem je náš problém. Nad vším moc přemýšlíme, všechno si moc berem, brečíme zbytečně. Ono ta tom ,, vzmuž se“ něco bude.

A radujte se z maličkostí, třeba z piva :)