17. narozeniny

Jako malá jsem se nemohla dočkat svých narozenin, byl to pro mě nejdůležitější den v roce. Odpočítávala jsem si dny a hodiny a když konečně odbylo 15:45, hrozně jsem machrovala, že jsem o rok starší. Dětství je krásné období života, všechno se zdálo tak velké a dospělé, bylo jen na mě abych to všechno objevila. Byl to čas her, panenek a dinosaurů. Pamatuji si jak jsem každý večer chodila za babičkou aby mě četla pohádky. Všechno bylo tak nevinné a svět se zdál málo zkažený.

Teď jsem nejméně o deset let starší a rozumnější, narostly mě pořádné lokty. Vlastně jsem měla včera 17. narozeniny. Připadne mi, že těch sedm let od mých desátých narozenin hrozně rychle uteklo.

Jako malá jsem se nemohla dočkat hodně věcí co se týká ,, dospělosti“ třeba první pusu, první boty na podpatku, první diskotéku, ale i svoje první vydělané peníze. Tohle mám už všechno za sebou. Už nejsem malá, blonďatá holčička, pronikla jsem do světa dospělých. Docela se mi v něm líbí, ale děsí mě, že není cesty zpět.

Proto moc nechápu dnešní dvanáctileté či třináctileté slečny kam tak spěchají. Dětmi jsou jen jednou a na krátkou dobu ,tak proč si zbytečně přidělávat starosti, na co se tolik zabývat kluky? Dnešní třináctileté holky jsou daleko dál, chápu to, doba je rychlá a my se jí musíme přizpůsobit jinak ztratíme krok. Ale proč být tak moc napřed? Znám jednu slečnu, která do svých patnácti toho stihla opravdu hodně. Vystřídat několik kluků, přijít o panenství a následně na to jít na interubci a aby toho nebylo málo strávila několik měsíců v pasťáku.

Možná jsem na svůj věk byla zpomalená, ale opravdu mě nemrzí, že jsem ve třinácti nechodila na diskotéky ani se nikde s nikým neolizovala. Měla jsem krásné dětství. Místo sezení u počítače a hraní videoher jsem běhala po venku. Věřím, že časem všichni zapomenou co vlastně na počítači hrály, ale ne běhání venku jen tak zapomenout nejde.