Krásná neznámá

Také tak neradi cestujete městskou dopravou? S počátku mě hrozně bavilo jezdit šalinou, ale to už mě také přešlo. Včera jsem takhle jela do Ikei, potřebovala jsem si koupit rámečky a nějakou dekoraci do mého nového pokoje, ale o tom později. Asi znáte jak to chodí, když na přeplněnou zastávku přijede autobus. To se pak všichni tlačí, aby se tam vlezli, předbíhají  a je jim úplně jedno co ti druzí. I přes to, že jsem tam stála mezi prvními, jsem si nesedla a byla jsem ráda, že se mám alespoň čeho držet. Přiznávám se, že většinu cesty ( pokud se tedy neučím) trávím pokukováním po ostatních cestujících, ale kdo ne?

Stála jsem u jedné ženy. Možná kdybych nestála vedle ní, tak bych si jí ani nevšimla. Byla takový ten typ šedé myšky, oblečená do tmavých barev nijak zvlášť krásná a ani ničím výmečná, tedy zatím. Zdála se mi trochu nervózní, pořád kontrolovala mobil.

Jak autobus zastavil na jedné zastávce, aby do už tak plného vozidla ještě někoho přibral, začala naše neznámá někoho vyhlížet. Jen jak ho uviděla, začali jí oči přímo zářit štěstím a  na tváři se jí vytvořil krásný úsměv. Celá jako by se změnila, v autobuse mezi  všemi těmi lidmi, byla najednou nejkrásnější . Přímo s ní sálala pozitivní energie, jako by skrze deštivé mraky vysvitlo sluníčko. Ten muž vypadal podobně šťastně jako ona.

Po vystoupení z autobusu, šli ruku v ruce mým směrem a myslím, že byli opravdu šťastní.

Závist není hezká vlastnost, ale jí jsem záviděla.

Nejspíš jsem ještě nebyla tak zamilovaná. Ty tolik v bravu opěvované motýlky v břichu, jsem poprvé ucítila letos v listopadu. Ale to si chci nechat pro sebe J.

Můžu si jen přát , že někdy proměním jako ona, a že tu bude někdo kdo také kvůli mojí maličkosti tolik zněžní. A Vám, pokud už někoho takového nemáte, přeji to samé.