Ztracené přáteství

Někteří lidé mají před Vánoci tendenci urovnávat rozbité vztahy. Ještě před pár měsíci bych patřila mezi ně. Ale něco se změnilo, nejspíše já.

Vždycky jsem se přátelila spíše s kluky, když jsem byla malá, holky mě přišli hrozně upištěné, užalované a takové málo akční. Ale jak už to v životě chodí, přišlo něco čemu se dá říkat puberta a já si začala hledat holčičí kamarádky.¨

Měla jsem kamarádku jmenovala se Jenetta a upřímně doufám, že nečte můj blog. Byla pro mě něco jako sestra, tolik jsme si rozuměli. Znáte ten pocit, že jste k sobě našli někoho kdo, vás ve všem naprosto chápe, pomáhá a je vám nablízku? Rozumí vašemu humoru a pozná ironii ve vašem hlasu? Kvůli ní jsem se těšila do školy, hrozně ráda jsem si s ní povídala, tolik jsem jí toho mohla říct. Ale byla jsem naivní a moc důvěřivá. Když jsem ji opravdu potřebovala, nebyla tu. Vlastně, ano řekla někomu moje největší tajemství a tím mě dost znepříjemnit život. Tohle hořké zklamání bolelo. Často jsem si kladla otázku, jak mohla? Já bych jí něco takového udělat nedokázala, ale každý jsme jiný a máme jiné mínění.

 Ale přesto nechápu, proč mě ani nepozdraví. Já ji přece nic neudělala.

Některé rozbité vztahy, se rozbily, protože prostě musely. Nevěřím na osud nebo v něco podobného, jsem v tomhle docela realistická, nevěřím v nic co není vědecky podložené.

Kdyby se vám rozbil váš oblíbený hrníček co by jste udělali? Slepili byste ho nebo koupili nový? Než si odpovíte, pořádně na tom popřemýšlejte. Ten slepený by mohl téct, nikdy tolik netěsnit a zase se rozbít. Ale nový by neměl v tomhle chybu. Možná to zní krutě, ale vybrala bych si ten nový. Nejspíš je tohle hloupé přirovnání k přátelství.

 A ať to bolí sebevíc, je to k našemu dobru. Už někdy hodně dávno někdo řekl ,, co tě nezabije to tě posílí“ a myslím, že to v této sféře platí dvojnásob. Ale také tím zjistíte, kdo je opravdový přítel, kdo je s vámi i když vám není do smíchu. Kdo vás opravdu podrží. Až potom poznáte, kdo tím opravdovým přítelem je.