
Proto jsem logicky doufala, že to takový má být chlap, kterému se vrhnu do náruče. Bohužel realita je jiná. Dnešní muži to mají s námi jednoduší, nemusí nám lovit mamuty nebo o nás bojovat na kolbišti ( ano nebo být bohatý a mít patřičné tituly a jednoduše požádat o naši ruku otce, ale to se nám do romantických představ nehodí).
Mění se naše role,
už nejsme křehotinky, bez vlastního názoru, umíme si samy vyměnit žárovku i zabít pavouka, stejně jako muži zapnout
pračku nebo si uvařit večeři. Umíme se o sebe postarat a kdyby došlo na věž a
hlídajícího draka, nejspíš bychom se z vězení dostaly samy. Možná proto muži
přestávají být tolik muži a ženy tolik ženami.
Nezbývá nám milé
ženy a slečny, než jen doufat, že ten náš muž bude zrovna ten s velkým M,
s vášní a silou hodného pohádkové prince, se kterým se budeme cítit
milované a nebo se smířit s tím, že občas půjčíme svoji žehličku na vlasy
i svému panu báječnému.
Líbání žab nám to jistí J.