středa 30. listopadu 2011

Wednesday wishes


Mít vůli
Abych se konečně začala pilně učit, třeba celý den a nerozptylovala se a nemyslela na blbosti.
Neplenila každou chvíli ledničku nebo si vymýšlet teorie, že to stejně nepotřebuji. Chci se stát pravou studentkou.





Dodělat svůj pokoj
Bylo to moje velké přání asi od narození mojí sestry. A konečně ho mám a nejednou se nemůžu dát do práce jak bych chtěla.



Mít doma skřítky
Co mi každé ráno uvaří kapučíno a já si ho normálně kulturně vychutnám. Ne tak, že mezi čištění zubů postavím vodu ,mezi česání vlasů a splašeným odchodem ho do sebe kopnu.




 

Volnost
Na chvíli zapomenot na všechny starosti, zkoušení a testy. Prostě vypnout a jen tak se bezmyšlenkovitě procházet.

 Vidět jelena
Asi to není úplně normální přání, ani já nejsem úplně normální. Jen si to představte jak jdete zasněženou krajinou, s někým úžasným se držíte za ruce a najednou uvidíte jelena. No řekněte, komu se to kdy stane. Budu muset na něj číhat.

neděle 27. listopadu 2011

Otroci internetu

Dokážete si svůj svět představit bez televize, rádia, novin? Nejspíš ano, ale co bez internetu? Nebo zajdeme ještě dál, co bez facebooku? Umíme se ještě bavit i jinak? Nebo jsme na světě pod modrou lištou jednoduše uvězněni?

Zjistíme tam skoro všechno, seznámíme se s novými lidmi, přidáváme fotky. A ví o nás svět.
 Co děláte v pátek nebo v sobotu večer? Nikdo nejde ven, tak půjdeme na facebook. A tam pročítáme statusy téměř o ničem jak se kdo nudí, co měl kdo k obědu a kdy se jde vykoupat. Nuda nemyslíte? Chce to něco kreativnějšího jak naložit s večerem.
Co by jste dělali kdyby spadla celá internetová síť, internet by prostě přestal existovat? Žádná modrá lišta, žádný blog, Google, prostě nic. Přiznám se asi bych to nesla těžce. Neměla bych kam psát, rozesmát se u nějaké hloupé zrcadlové fotky, ale hlavně bych nebyla v kontaktu s kamarády. Napadá mě jestli by na mě náhodou nezapomněli. Chtěla bych v sobě najít tolik síly a na měsíc to vyzkoušet, ale věřte mi, že spíš vydržím měsíc bez čokolády než bez internetu.

Ale proč jsme všichni online? Unikáme snad realitě do virtuálního světa? Možná ano, tady můžete být, v podstatě kýmkoli. Najednou můžeme být inteligentní, módní znalkyně, přidat si pár hezkých  vlastností, co nám chybí a ubrat ty, co hezké nejsou tak nám přebývají.
Když se tak zamyslím, najednu stranu je internetový svět krásný, každému otevřený. Ale na straně druhé je nebezpečnější než džungle v Kongu. Gepard na vás nevyskočí, ale s Trojským koněm se tu potkáme celkem často. Stejně jako u vás doma v obýváku nenapadne žádný zuřivý lidožrout, hacker vás napadnout klidně může a to se pak nesmíme divit, že nám dveře vylomí těžkooděnci s tím, že jsme se s naší IP adresy nabourali na kdovíco tajného a super zabezpečeného. Možná, že tohle je moc dramatické, ale vykrást někomu bankovní konto by profík mohl dovést.

Měli bychom se internetu vzdát?  To je těžká otázka.


pátek 18. listopadu 2011

Život středoškolačky

Už jsem někdy psala jak se nerada učím, když je volno? To mi to pak vůbec neleze do hlavy, každou chvíli si vařím heřmánkový čaj, dívám se s okna nebo myslím na blbosti. V toto chvíli bych se toho naučila asi víc kdybych si sešit dala pod polštář a čekala, že mi to přes noc naskáče do hlavy.
Chci být malá. Tak pětiletá a věřit, že se tak stane a zatím bych mohla odpoledne trávit nějak jinak, třeba ježděním na poníku. Ale bohužel můj věk mi už nedovoluje věřit na pohádky a nutí mě chovat se dospěle. Jenže to je někdy pořádná nuda. Občas to dítě ve mně chce být bláznivé.