Žebřík

Už to budou víc jak dva měsíce, co jsem ani jedinkrát nebyla na blogu. Žila jsem jinak.

Jako kavárenský povaleč, vášnivý čtenář, věčné dítě a zlá mrcha. Ne nutně v tomto pořadí.

Jedla jsem nejlepší hamburger svého života. Samozřejmě, že vegetariánský...

S říjnem už pro mě začíná definitivně podzim...

Ale než se začnu pořádně vrstvit do svetrů, šál (o kterých se polovina známých domnívá, že jsou to deky) začnu nosit kozačky a klobouk (který nejdřív musím koupit), jsem chtěla naposledy obléct tuhle sukni, kterou jsem si koupila na konci prázdnin na VotočVohoz a zamilovala se do ní.

Pseudo panenka

Tyhle šaty mně padly hned do oka a za tu směšnou cenu jsem je musela mít. Pět euro dámy stály. V Primarku, aby bylo jasno.

Jen jsem v nich trochu nesvá.  Prý v nich vypadám jako panenka, tedy podle pána co si ke mně přisedl. Tak já nevím.

Jo a chápu, že horší místo na focení jsem si vybrat nemohla, že horší foťák už snad i neexistuje. Chápu.

Skoro padělek

 Nikdy, ale vážně nikdy bych si nekoupila padělek nějaké značky. To si (pře)vážně platinové krásky s nánosem řasenky tak velkým, že se jim pod tíhou zavírá oko, myslí, že nikdo nepozná rozdíl Louis Vuitton a Louis Wuitton?

Ale co když vydávám kosmetickou tašku za psaníčko? To snad není takový hřích…¨

Sukně CA, boty CCC, halenka ?, pseudopsaníčko Primark

Nákupy v Primarku

Věřím, že o Primarku slyšel už každý. Legenda mezi levnými obchody to je. A být v Londýně a nenavštívit ho by byl hřích. Tam jsem se s ním poprvé setkala já. Ráj pro studentskou peněženku, věřte mi.

Nejbližší Primark máme ve Vídni v nákupní centru G3, ale to dneska ví už i malé dítě. S kamarádkou jsme tam jely už po třetí...

• Připravte se, že všude bude plno lidí, hlavně Čechů a Muslimek...

• Jedna věc mně na Primarku hodně vadí a to, že se tam špatně nakupuje hubeným (tedy podle mých zkušeností). Moc dobře to nechápu… Tak tedy pokud nosíte velikost 34/36 radím vám, jeďte hned na otvíračku, už kolem poledne nesežene nic hezkého ve vaší velikosti.
• Z boty je to jiná, mám velký problém s velikosti bot, ale v Primarku mě tak nějak sednou. Seženete zde snad všechny velikosti, zvlášť hezké tu mají baleríny a sandálky.

• S kvalitou bot si nedělejte žádné iluze, je to sezónní záležitost. Ať žije konzum!
• Jestli se tu něco opravdu dobře nakupuje, jsou to kabelky, musela jsem se dost krotit, abych si jich nedovezla šest.
• Na kabinky je opravdu dlouhá fronta.

• Berte do košíku všechno co se vám líbí, vytřídit to můžete vždycky, ale jak se pro to budete vracet, věřte mi, že už ten krásný modrý svetřík nenajdete.
• Vyhraďte si dost času, budete ho potřebovat. My tam strávily šest a to nekecám J.

Vzpomínky na zítřek

• Jaký jsi, takové lidi přitahuješ. Bylo někde napsáno a mně to nepřestává děsit.

• Tuhle sezónu (stejně jako ty dvě předešlé) si plavky prostě nekoupím, to ty firmy nemají na návrháře? Zdá se mi, že je všechno špatně a možná to se bude zdát lidem, co mě potkají zase ve stejných plavkách.

• To samé platí o béžových botách. Asi jsem moc náročná.

• Těšila jsem se na prázdniny ještě více než na výprodeje, měla jsem plány. Jak nebudu nic dělat. Jako vůbec nic. Zatím jsem měla volný den jen jeden.

• Jedno náušnicové drama: Jedu si  takhle autem a všimnu si, že mám jen jednu náušnici. Bože, ztratila jsem pravou perlu! Nejoblíbenější náušnice! Začínala jsem být už hysterická a přemýšlela, kde bych sehnala jen jednu a kolik by to stálo. Víte, tyhle náušnice mi prostě nosí štěstí. Chtěla jsem se v nich vdávat (ne, že bych někoho teď měla), udělat státnice, vzít si je do Paříže a samé jiné velké věci. Když jsem zjistila, že by bylo levnější propíchnout si ještě jednu dírku, nosit jednu perlu a jiné náušnice našla jsem ji. Prostě mně večer vypadla z podprsenky. Konec dobrý, všechno dobré.

• Nápad, že si sami ostříháte vlasy není dobrý. Věřte mi, vypadám teď jako zvon.

• S malinou jsem omylem snědla pavoučí nožičku, zbytek pavouka jsem vyplivla. O to víc se jich teď bojím a maliny už jíst asi nikdy nebudu.

• Brigáda u zmrzliny a zhubnout do plavek? Neslučitelné.

• Byla jsem na sportovním kurzu. Já. Člověk co se ani do míče netrefí. A plavala jsem  v rybníce a ekzém mám ještě teď.

• Prostě občas potkávám dinosaury. Takže tak.

Prý láska

Nesnáším kýč, papriky a nevěřím na lásku na první pohled, aby bylo jasno. Ne s mužem! Ale do šatů a sukní se zamilovávám v jednom kuse. Jsem přelétavá mrcha i věrná svým stálicím. Některé nosím už od šesté třídy, tak vím, o čem mluvím.

Tyhle šaty budu nosit dlouho. Do roztrhání. A pojedou se mnou do Paříže, až tam pojedu a vezmu si k nim baret, protože je to klišé. Já je miluju. Jsou úžasně praktické – v létě k sandálům a v zimě ke kozačkám a béžovému kabátu (který musím koupit).

Promiňte, ale já musím. Neplecha ukončena. Jo, zase jsem se dívala na Harryho. 

Kabelka Atmosphere, šaty Asos, boty- CCC, pásek po babičce

50 odstínů šedi

,, Jsem nevěděl, že ty si taková“ řekl, zatímco jsem pila oříškové cappuccino a tvářil se jako, kdybych mu právě řekla, že víla Amálka točila porno.

Ale já přitom mluvila o módě, o tom, že nesnáším oranžovou a českou uniformu (kdo neví co to je, ať vyhlédne z okna, příklad se jistě za chvíli objeví, pokud tedy nebydlíte na samotě u lesa). V té chvíli jsem přesně věděla, kam mě zařadil, už jsem nebyla vegetariánka, znalá konspiračních teorií s roztomilou mezírkou mezi zuby. Byla jsem pizda. Co se zajímá jen o oblečení, make-up a s kým právě spí Leonardo di Caprio.

Móda je povrchní svět, který se dělí na dva tábory. Může to vypadat, že žijí v míru, ale nenechme se zmást. Mezi lidmi co módu rádi mají a nemají je nepřekonatelná propast a vzájemné nepochopení. Uhlazení, namódění , povrchní a nedbající, nevkusní, často jako strašila vypadající lidé. Vše záleží na úhlu pohledu a dané příslušnosti k táboru. Ámen.

Já módu miluji, opravdu a horoucně. Dokážu za ni utratit sumu, ale stejně to mám s knihami. Stejná láska. A čokoládou.

Ale přesto:

• Víc než Chanel no 5, mně voní čerstvě posekaná tráva nebo déšť co dopadá na vyhřátou silnici.
• Větší radost, mě udělá sedmikráska než diamant (ne, že by dostávání diamantů bylo na denním pořádku)
• Neřídím se trendy, protože nevidím důvod, proč mám nosit to, co většina.
• Jdu proti proudu, netoužím po Chanelce nebo LV kabelce, mám jeden poklad. Po mé prababičce, je mnohem víc než módní kousek, je to historie a moje jediná památka.

A přesto si přeji občas potkat něco takového:

Miluji kombinaci svetru a košile.

Je něco ženštějšího než šaty? Těžko. A přesto je na ženách skoro nevidím.
Klobouky jako by úplně vymizeli... 

Sukně,sukně, sukně. Bez nich nemůžu být a přesto jich mám nedostatek. Právě teď prožívám velké vzplanutí k maxi sukním.

Já chápu, že džíny jsou už naše národní uniforma,jsou pohodlné a hodí se skoro ke všemu, ale proč je nenosit trochu jinak? 

A místo mikin a sportovních bund něco elegantnějšího?
zdroj: http://www.pinterest.com/

Byl první máj

Vím, že první máj byl ve čtvrtek. Nejsem blbá, nepletou se mi dny a mám pojem o čase (ten ztrácím pouze když nakupuji nebo čtu), ale nebyl čas na pravý prvomájový článek s citací Máchy. Čtenáři jistě odpustí, ale já prostě musím. Tak tedy…

Byl pozdní večer – první máj –večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech;
květoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech.
Jezero hladké v křovích stinných
zvučelo temně tajný bol,
břeh je objímal kol a kol;
a slunce jasná světů jiných
bloudila blankytnými pásky,
planoucí tam co slzy lásky.

 Pravil klasik.

Skoro cukrová vata

Představte si, že spíte tři hodiny, zdá se vám tak divný sen, že více to nejde, jste den bez kávy a k tomu všemu (jako by toho nebylo málo) nosíte růžové sako. A taky se mi roztrhla sukně a zabloudila jsem v Brně, ale to nikdy nikomu nepřiznám.

Jo jsem docela negativní a často si stěžuji, ale když ráno potkám mám  hned lepší den. Jinak jsem normální. Vážně.

Ať žije zajíček

Mít sestru má jednu výhodu, můžete si půjčovat oblečení. Ale i na to musíte jít opatrně, vypozorovat kdy má celkem dobrou náladu a není tolik protivná jako obvykle a musíte počítat s tím, že si půjčí něco na oplátku. Černé sako to bude.

A taky vás občas vyfotí, ale u toho bude protivná 100%.

Poznámka pod čáru

Nezbývá  než napsat, ať si užije Velikonoce.  Nelíbí se mi jak se v Česku a na Slovensku slaví. Čekat na pomlázku s trapným odůvodněním – abych neuschla. Proč si příchod jara spojovat s násilím, bojujme za velikonočního zajíčka!

Pokud nechce neotvírejte, udělejte si výlet, čtěte a užijte si, že nemusíte do práce a školy.

Caorle Baby

 Nemusíte mně závidět, nejsem u moře a nejezdím na stylovém kole s kloboukem a už vůbec nedělám pravidelné zastávky u italského lamače srdcí a nenechávám se od něj zvát na tu nejlepší zmrzlinu v životě. Sedím doma, snažím se nahrnout si do hlavy slovíčka, uklidit pokoj a ještě vedu smysluplné konverzace se psem ,,Cortíšku, pusinko ty nevíš, že když prší tak ven nepůjdeme, nemáš pláštěnku, Corty dáme grancle?“

Chybí mi moře, bojím se, že letos nenašetřím. Také potřebujete v létu moře?

Fotky jsou z léta z italského Caorle.

Odi et amo

Víte, mám s džínovinou trochu podivný vztah, buď ji nenávidím, nebo miluji. Nic mezi tím není. V málokterých džínsech se cítím dobře a padnou. To už ani nemluvě o bundách, sukních a nedej bože šatech.

Ještě před nedávnem by mě projel mráz po zádech a udělalo se mdlo, kdyby mě někdo řekl, že je budu nosit ( stejně jako k legíny, ale k těm se nedopracuji nikdy!).  Tyhle šaty mám už dlouho, tuším, že jsem je nosila už v osmé třídě. Jsou celé džínové. Našla jsem je u šicího stroje a líbí se mi. Občas není na škodu si zabalancovat na hranici módního pekla, rušit své zažité konvence.

Jsem těhotná...

•  Nepřeji vám zažít ten pocit, když vás váš kamarád zdraví- ,,Jé Niki, sis koupila novou push-upku, že?
• Chlápek v O2 si normálně myslel, že jsem těhotná, nevím, co si o tom mám myslet já.

• Koupila jsem si růžové sako. Asi recese.

• Nejhorší věc co se vám může v pondělí stát je zjištění, že máte namalované jen jedno oko

• Uvědomila jsem si, že už čtyři roky spím jen s jedním. Dříve jsem byla více promiskuitní. Mám tedy vyměnit medvěda za králíka?

• Z O U F A L E potřebuji 2 400 000 NOK. Tady.Nádherné, že? A venku je moje úchylka prohlížení si Norských a Švédských realit.

• Vždycky jsem si myslela, že hrozné je nakupování bot, směle tomu dominuje vybrání brýlí a nejhorší je nákup podprsenky (proč jako 75A má být nejmenší?). Chyba lávky vážení-nejhorší věc na sehnání je klobouk!
• Už týden a čtyři dny mám na ruce flek od Dusičnanu stříbrného, začínám si myslet, že s ním i umřu.

• Našla jsem zapomenutý vánoční dárek. Pro mamku byl. Jen idiot ho schová do zavařovací sklenice ve spížce.

• Zase jezdím na kole. Konečně s někým před kým můžu být zpocená, ztracená, udýchaná a vytlačovat kolo i do těch nejmenších kopečků, ale až vás začnou předjíždět šedesát( a víc) staří důchodci, je něco špatně.

Poznámka pod čáru-

Vážně šíleně nesnáším změnu času. Není dobré sníst celou nugetu a už vůbec ne vloupat se na cizí pozemek a krást Narcisy. Ať žije rebelie! Nebo výtržnictví a podmínka?

PS- jen pro nechápavé- těhotná nejsem.

Pudr cukr a zmrzlina

Mám ve skříni plno věcí, co nenosím. Nejsou mi malé nebo velké, nebyl by to můj styl a pak bych se necítila dobře (ať žijí výprodeje!). Znáte to, když máte půlku skříně ,,cizího člověka“?

Podobně to bylo s touhle bundou, kterou jsem nikdy nenosila, znovu objevila a docela se mi zamlouvá (a taky jako jediná věc se mi hodí ke kabelce) a růžovou halenkou, ale když už je to jaro…

Ještě něco…nemám ráda jaro. Vážně. Nikdy nevím co si obléct, ráno skoro mrzne odpoledne je to zase na triko, alespoň, že se už konečně prodává točená zmrzlina.

Hranice Infantilnosti

• 
  Nejsem člověk, co by se chlubil novými věcmi, ale touhle kabelkou musím, nejen že je prostě eňo ňuňo, ale toužím po takové už přes tři roky. A mám ji. Třikrát hurá.

• Jsem asi mírně infantilní. Jsem zjistila. Desky mám s kravičkami, vodu si napouštím do soví láhve, z recese píšu chlupatou propiskou s pejskem.

• Víte, že nosím brýle? A víte, že mě šíleně vytáčí? V jednom kuse je otírám, hledám, odmlžuji a nadávám na ně. Občas nosím čočky, ale z nich mě pálí oči. A mám kamarádku, která nosí brýle jen tak, no pardon má čtvrt dioptrie. To mu říkám alibismus.

• Nejraději píšu do květinkovaných a pejskovaných sešitů. Fyziku, chemii a seminář.
• Přiznávám, že můj diář je trochu nuda, ale zato si do něj při zkoušení (někoho jiného, když mně zrovna vyšla karma) kreslím.
• Na kosmetiku nejsem, nevím, kdy přijde na trh nový CC krém ani, jestli je lepší řasenka od Rimelu nebo Maybelline. Za to vím, kdy vyjde kniha, na kterou se těším a kdy bude výstava, na kterou chci jít. Proto v kabelce natahám zbytečnosti – jen balzám na rty Helle, který vřele doporučuji a antibakteriální gel.
• Nejdokonalejší pouzdro. Na taháky. Tak!
• A peněženka je jen tak do počtu, protože je věčně prázdná. Svačina snězená a klíče už zas nemůžu najít. Počkat, kde mám zase brýle?

Promiňte mi to, ale dneska si to prostě můžu dovolit. Tak tady jedna opička. 

A co nosíte v kabelce vy?

Svetr od Mýdlového prince

Já se na tu zimu vážně těšila, na pravou Ladovskou, měla jsem velké plány. Jak jinak.

Bobování, pít svařené víno, fotit vločky a jednu pravou koulovačku, kdy máte ten sníh úplně všude. Tak asi nic, vzdávám to, kabáty odkládám a nosím nesmrtelné kožené sako, oxfordky (já ty boty prostě miluji) a tlustý svetr.

Dostala jsem ho k narozeninám, můj vysněný vzorovaný svetr, od… no říkejme mu Mýdlový princ a nosím ho častěji než by bylo zdrávo.

Prostě jeleni

,,Upozornění: v tomto článku nehledejte žádnou logiku ani převratnou myšlenku, protože tam prostě není. Tak "

Někdo sbírá poštovní známky, jiný miluje růžovou a ten ke smrti nesnáší hermelín

A víte co já?

Jsem jelonofil (ano, uvědomuji si, že to zní jako šíleně nechutná úchylka) nebo jelenomilovnice? Vím, že ani jedno slovo neexistuje – tímto zdravím Jirku J.

Nevím jak jinak vysvětlit, že můj nejoblíbenější svetr je ten s jelenem, pseudo deník je s jelenem a také jsem majitelka jelení svíčky a jeleny nejraději kreslím. Zajde to ještě dál než by bylo zdrávo, koupila jsem si barvu na textil a šíleně starým tiskátkem ( s jelenem jak jinak!) si potisknu triko, aby bylo pěkně z dálky vidět, že nejsem normální.

Víte co je na tom nejdivnější? Jelena, myšleno živého, jsem nikdy neviděla. Dokonce ani v zoo!

A  ještě mám ráda vlky ,ale ze všech zvířat mám nejraději psy. Samozřejmě. 

A ještě něco, pod postelí mám lebku. Nelekejte se je srnčí, dlouhý příběh.

Smí mít vegetariánka pod postelí lebku?

A Vaše oblíbené zvíře?

Šípková Růženka

Někdy během půl druhé a třetí ráno, po stém otočení na druhý bok, po třetí rozzuřené návštěvě mamky v mém pokoji ať už konečně zhasnu, jsem si uvědomila, že čtrnáct šálků kávy je přeci asi moc. Aneb není nad to dva měsíce odkládat učení do hematologie…

• Dívala jsem se celých 15 minut na Hlas Československa. Chápejte, byl tam Majk Spirit. Skončím v pekle, já vím.
• O půl jedné (v noci) si uvědomím, že už několik let toužím po origami jestřábovy. Co jeden, hejno by se mi hodilo. Ať žije skromnost!  Nechápu, kde se stala chyba, když ani papír nedokážu tak hezky ohnout jako to pětileté japonské dítko. Samozřejmě, že jsem to po desátém pokusu o základní čtverec vzdala.
• Napadlo mě, že by bylo hrozně fajn, kdyby vedle mě někdo ležel (rozumějte tím někým svalnatého milujícího intelektuála), kterého bych vzbudila a vedla s ním politickou debatu o Krymu 
  
• Dala jsem si předsevzetí hodného Sherlocka Holmese - zjistit proč všechny květiny v mém pokoji kolegiálně umírají
• Lakovat nehty potmě se nevyplácí – věřte mi
• Největší štěstí co vás v noci může potkat je mít chuť na ananas, když doma ananas je
• Poslední dobu si zase přijdu jako šílená puberťačka, když mám chuť věšet si na zeď plakáty Jana Koleníka a taky jsem si díky němu zamilovala seriál První republika

Co z toho všeho plyne? Pokud probdíte noc, nebude vám fungovat ani ten nejlepší korektor, tak slaďte kruhy pod očima, třeba se svetrem. Nic jiného se totiž dělat nedá. A taky si ráno dejte kávu.

Přeji všem dobrou noc. 

Shorts

 Kraťasy v létě snad ani nenosím, v zimě by mě to donedávna ani nenapadlo.

Ale to bych zase jednou neměla uklízet skříň a na samém dnu neobjevit manšestrové kalhoty někdy z šesté třídy. Chápejte, že mě bylo líto takového pokladu a tak přesvědčení, že kraťasy a zima k sobě nepatří, muselo jít stranou. 

Klišé

 C8H11N – nechci nikomu kazit jeho romantické iluze, ale tohle je pravá láska. Všechny city, slzy, vyznání polibky a vážně v jednom vzorci.

Tak je to.

Dříve něco ve mně lásce příčilo, jsou přece důležitější věci, třeba světový mír nebo globální oteplování. Pravdou je, že jsem se bála. Šíleně. Bolesti, co znají zamilovaní, touhy být jen s ním a ztráty vlastní identity. Bála jsem se, že vy bylo jen my. Ne já. Ne Nikola.

 Lide se mění nebo se to alespoň říká. Lidé spíše dospívají, ztrácí údiv, touhu poznávat a hrát. 

Možná i já chci žít klišé.

Možná i já chci tancovat v dešti na hudbu ze sluchátek. Možná chci vidět namalované srdce na zamlženém okně v autobusu. Společně usínat a probouzet se. Chci si společně číst, nemluvit a pít čaj. Chci mít někoho  před kým můžu brečet a nestydět se za to. Chci noční piknik, nevšímat si rosy a dívat se na hvězdy… ach jo! 

Jenže všechno je jinak. Co když už není v dnešní době prostor pro klišé? Není čas šeptat si vyznání a psát básně. Ta doba je už možná pryč. A možná po tom už lidé tolik netouží?

    Co Vy? Chcete žít klišé?