Být ženou

Nedávno se mi jedna moje kamarádka ptala na to co si myslím o homosexuálních vztazích. Jsem velmi tolerantní člověk a nic proti nim nemám, klidně bych jim dovolila adopce a svatby, jsou to přece také lidi i když se jim líbí stejné pohlaví.

Asi ji to překvapilo a řekla mi, že se svých známých si stejně nejvíc dokáže představit mě jak kopu za druhý tým ( rozumíme si, co tím myslím? Že?). To zas překvapilo mě.

Muži se mi líbí, nikdy by mě ani nenapadlo, že by se mi líbit neměli. Plánuji si jednoho vzít a strávit s ním zbytek života, no a když to s jedním nevyjde, mužů je snad dostatek, tak se vdám po druhé.

Vždycky jsem si s nimi rozuměla víc než s holkami, ty se mi vždycky zdáli příliš složité a já je moc nechápala. Zlomilo se to až v pubertě, které podle mých známých a rodiny stále ještě trvá (a bude ještě dlouho trvat), kdy mě začalo bavit dlouhé klábosení, oblečení, nakupování, časopisy typu Cosmopolitan a v klucích jsem začala vidět i něco jiného než jen parťáky na kuličkové války. A to se pak rozumí, že jsem začala vyhledávat čistě ženskou společnost. Kde mě nikdo nebral za malichernou a nechtěl popisovat průběh menstruace nebo mi sahat na prsa, taky jsem mohla rozebírat vztahy nebo jen tak mluvit a nikdo mi nenabízel zaručená řešení na moje problémy, holky prostě jen poslouchají a to někdy pomůže víc.

A tak už čtrnáct dní před spaním přemýšlím nad tím, že muži to s námi tak jednoduché zas nemají. Mají jednoduší život, nepodléhají hormonálním změnám a netrpí premenstruačním, menstruačním a postmenstruačním syndromem, nikdy nezažijí bolestný porod a nemusí si depilovat nohy.  Na rovinu říkám, že bych ze ženou žít nechtěla, že bych nedokázala být s někým kdo je jako já.

S někým náladovým, kdo neví co chce, ale chce to hned. Kdo dokáže hodinu stát před skříní, která je plná oblečení, ale stejně nemá co na sebe. S někým kdo by mě nutil dívat se na romantické komedie a v kabelce měl vždycky náhradní boty. Kdo při prohlášení, že jsem tlustá, chce slyšet pravý opak. S někým komu leze osmnáctka na paty, ale stále má plyšáka ( Pana Londýna) stále v posteli a před spaním ho tiskne.  S někým kdo se dlouze nechává přemlouvat i když ví,že stejně kývne. A dost!

Snad jste poznali, že popisuji sebe a nesypu popel na hlavu všem ženám. I když ruku na srdce nejsme si všechny nějak podobné?

  

Nickyho rodina

Dokument Nickyho rodina jsem dneska viděla po několikáté a pořád mám u něj stejný vztek a hlavu plnou otázek.

Dostavila se Vám někdy ta myšlenka, pocit, že historie nebyla psaná správně,správnými  lidmi, kteří ji psali, co ji vytvořili. Největší krach v historii lidstva jsou války hlavně ty dvě nejkrutější, při kterých bylo prolito nejvíce potu a krve nevinných  lidí. Hlavně druhá světová se zapsala svou neobyčejnou krutostí, která málokoho nechává chladným a koho ano,  není to pro mě člověk. Tolik životů, tolik rodin, snu a příběhů. Tolik.

Ale i v krutém válečném světe jeden muž rozsvítil plamínek naděje, jen díky drobnosti, že nejel lyžovat, ale místo toho se zastavil do předválečné Prahy. Díky tomu, že měl otevřené srdce i když se ho to vůbec netýkalo, díky tomu přežilo kolem 700 dětí, které zachránil před smrtí. Věřím, že jste o tomto hrdinovi už slyšeli, ale přesto jeho jméno napíši, protože tak významná jména by se psát měli, je to Nicholas Winton.

Možná, že už jste viděli dokument Nickyho rodina a jestli ne, tak vám doporučuji se na něj určitě podívat, ale připravte si kapesníky. Příběh co napsal život, s krutým začátkem a krásným koncem.  Možná, že mám v těle moc estrogenu ( nebo nějakého  jiného ,,citlivého“ hormonu). Bylo to tak dojemné, že moje ranní půlhodinová práce u zrcadla, přišla úplně nazmar, ale bylo mi to jedno, takové banální problémy se skoro ani nehodí zmiňovat.  

Po dohrání poslední titulky mě hlavou běžely samé otázky. Jak někdo může být tak zlý, necitelný, lhostejný, nelidský? Mají tihle lidé svědomí nebo něco jako soucit? Jak mohli?

Propast mezi dobrem a zlem je příliš tenká ,vždycky byla. Tím nechci říct, že je všechno černé nebo bílé. Musíme znát hranice. Můj děda říká, že peníze kazí charakter, ale co ho opravdu kazí je moc. Nejhorší je když se k moci dostane šílenec, nelidská bestie, co pro ni lidský život nic neznamená. Ale život má obrovskou cenu, tu největší. Lidé vděčící za svůj život Nickymu, vědí jakou. Jako by je něco hnalo, asi druhá šance žít, stát se nějak užitečným, dosáhnout dobrého vzdělání, měla jsem z nich pocit jako by tímto chtěli říct životu své díky.

.

Modrá je dobrá, s motýlky lepší

Říká se, že modrá je barvou introvertů. Barvou klidu a souladu. Prý jí mají rádi lidé citlivých povah, lidé s fantazii a romantici. Má symbolizovat  oddanost, důvěru a věrnost.

Nevím přesně kdy jsem se přeorientovala s něžné růžové na modrou, ale od té doby mám modrou všude. Můj pokoj je modro bílý, propisky mám výhradně modré a velká část šatníku mám také modrou. Může se to zdát jako nuda, ale mě modrá prostě baví J

Jaký pán takový pes. Oba dva nemáme rádi brambory, máme stejnou barvu ,,srsti“ a nikdy nevyfotíme normální fotku J

summer wishlist

     

Nikdy jsem neměla moc ráda léto je na mě moc horko, nikdy se neopálím a za chvíli nemám co dělat,ale na tyhle prázdniny se těším a nenechám si je ničím zkazit.
V každém ročním období si sestavuji seznam, toho co si na následující sezonu musím koupit, ale ta věc se opotřebuje nebo vyjde z módy. A mě nic nezůstane a proto jsem se rozhodla, že letos to udělám jinak. Nebudu si sepisovat seznamy pastelových vílích šatů, ale toho co chci za tyto prázdniny zažít.

A co to bude:

                      Přání první

                Tanec v dešti

O tohle sním už od dětství, kdy jsem to viděla v nějaké kreslené pohádce. Jen si to představte:

Je teplá letní noc a Vy jdete na procházku s někým koho máte rády, na cestu vám svítí měsíc nejlépe v úplňku ( doufejte, že váš milý není vlkodlak). Je vám krásně, že se chcete skoro vznášet a v tom začne lehce pršet. K tanci vám nebude hrát, žádný kýčovitý ploužák, ale cvrčci. Jsme ženy praktické, tak se předtím našplícháme repelentem J

                        Přání druhé

                        Užít si rána

Nesnáším všední rána ( ze všeho nejvíc pondělní), všechno je tak uspěchané, piji litry kávy a běhám po bytě sem a tam.

Tyto prázdniny si rána udělám hezká, už nebudu vstávat v poledne jako loni.  Nebude mě budit nepříjemný zvuk bodíku, ale ptáci co hnízdí na stromě co roste vedle mého okna a bzučení včel. Přivstanu si a budu se bosá procházet v ranní rose a jíst maliny. Vychutnám si tak každý nový den.

                                  Přání třetí

                   Budu chodit na koupaliště

Vykašlu se na to, že v plavkách vypadám jako vorvaň a že tam budu potkávat známé, které potkávat nechci, vykašlu se na to, že jsem přibrala ( ve vodě to nikdo stejně nepozná). A konečně se naučím skákat šipku.

                        Přání čtvrté

                        Pojedu do zoo

Mám hrozně ráda zoo, nejvíc mě baví zvířata s latinské Ameriky,surikaty a rybičky. Budu tam celý den a projdu si ji víckrát, na oběd si dám hranolky a koním vezmu jablka.

Přání páté

Jezdit na koni

A žádné výmluvy, že je moc horko nebo že se mi nechce. Miluji ježdění na koni. Z koňského sedla, že úplně jiný pohled na svět, hezčí nebo je to tím, že si na ježdění neberu brýle