Čas může počkat

Mám problém se spánkem, je to něco jako rodinné dědictví nebo prokletí. Jde jen o úhel pohledu. Sedím na dvoře s cigaretou a pozoruji hvězdy, čtu nebo zírám do zdi, zatímco vedle mě spí on. Tak klidně oddechuje.

 Všechno se změnilo za pouhý rok. Na jednu stranu jsem hrozně šťastná, jako jsem nikdy nebyla, na druhou se trápím, ale nikdo to nevidí. Jsem asi dobrá herečka. Láska lidi mění, poprvé v životě jsem se opravdu zamilovala a změnila se. Nebydlím u rodičů, ale je mi smutno. Nejde se vrátit, už tam nepatřím. Když tam spím sama, něco mi chybí. On.

Naučila jsem se dělat kompromisy, mluvit o svých citech, spolknout věty co druhé bolí, zamilovat si horory a zařadit v autě (ale to se povede jen někdy).

Nejsem tím, kým jsem byla už žádné dítě mejdanů. Mám charakteristické zvyky, které ke mně patří víc než mé otisky prstů.

Stále mám nutkání kreslit ať je to cokoliv, klidně na reklamní letáky nebo po boku sešitů.  Musím psát, asi myšlenkový exhibicionismus, cáry papírů po kabelkách budiž mi svědkem. Stále odkládám věci a utíkám od problémů, víra v to, že se to nějak poddá je nekonečná, že. Pouštím si italskou operu, vážnou hudbu nebo Eru i když většina mého playlistu je hip hop.

Za to vím, že už ze mě nikdy nebude laborantka. Od začátku to byla prohraná bitva. Bojím se budoucnosti. Ve dvaceti nevím, čím mám být a kdo vlastně jsem, ale vím, vedle koho se chci každé ráno probouzet… jen, aby to stačilo. 

20. úkolů

Každý rok si dávám předsevzetí, je to chvilka kdy jako idiot čumím do nového diáře, piju černý čaj a na první list si píšu klasické věci jako, že se začnu pořádně učit, budu cvičit, naučím se jazyk… Nikdy jsem s tím nezačala. Vy snad ano?

Tento rok to udělám jinak, dala jsem si 20 úkolů:

Kdybych byla moc poetická a sluníčková což rozhodně nejsem, napsala bych 20 bodů štěstí

1.    Začít opravdu věřit svým snům.

2.    Udělat řidičák. Napoprvé. Samozřejmě.

3.    Každý měsíc si koupit jednu dobrou knihu (minimálně jednu).

4.    Malovat! Cokoliv. Přestat se vymlouvat, že to neumím a stydět se za to.

5.    Zapracovat na své morálce, protože běhat neznamená obléct si sportovní podprsenku a tenisky (jistěže mám i kalhoty), nasadit si sluchátka a jít se projít.

6.    Asi bych měla napsat: neutrácet za oblečení, ale zase to s tou morálkou nebudeme přehánět, stačí, když si nebudu kupovat tolik bílých a béžových věcí.

7.    Víc spát. Ne čtyři hodiny ráno se proklínat, maskovat kruhy, které zamaskovat nejdou, pít kávu po litrech a snít po kofeinu přímo do žíly. Asi začínám mít problém…

8.    Pojedu k moři!

9.    Propiju projedu na kole Lednicko-Valtický areál, spát ve stanu, nadávat na komáry a slíbit si, že už nikdy víc.

10.  Nebudu zpívat na veřejnosti, protože sakra málo lidí má pochopení pro tento hit tento hit

11.  Budu chodit bosá v trávě.

12.  Nepřestanu věřit, že hvězdy jsou nejkrásnější umělecké dílo a každému to opakovat.

13.  Nebudu pít před spaním mléko (jako jsem to dělala 19 let), ale čaj.

14.  V žádném náhlém popudu si znovu neostříhám vlasy. Přísahám! A neporuším 4. rok nebarvených vlasů.

15.  Půjdu se podívat na nějakou výstavu i mimo Muzejní noc.

16.   Dál nebudu v žádném případě nosit legíny, barvit si vlasy, nosit špičaté boty. Prostě jsem si vědoma svých kvalit a nedostatků

17.  Nechtít být dokonalá. Jako bych snad měla nějakou možnost jí být, ale jistě si rozumíme.

18.  Klidně brečet a klidně se smát.

19.  Potkám někoho úplně nového. Žádný fotbalista, gay, milovník trávy a alkoholu, egoista nebo úchyl co rád hraje hry ,,ty jsi gazela a já lev“ .

A ano tento rok mám zkušenost ze všemi.

20.   Být prostě Nikolou.

A co vy? Máte nějaký zásadní plán na rok 2015?

Žebřík

Už to budou víc jak dva měsíce, co jsem ani jedinkrát nebyla na blogu. Žila jsem jinak.

Jako kavárenský povaleč, vášnivý čtenář, věčné dítě a zlá mrcha. Ne nutně v tomto pořadí.

Jedla jsem nejlepší hamburger svého života. Samozřejmě, že vegetariánský...

S říjnem už pro mě začíná definitivně podzim...

Ale než se začnu pořádně vrstvit do svetrů, šál (o kterých se polovina známých domnívá, že jsou to deky) začnu nosit kozačky a klobouk (který nejdřív musím koupit), jsem chtěla naposledy obléct tuhle sukni, kterou jsem si koupila na konci prázdnin na VotočVohoz a zamilovala se do ní.

Pseudo panenka

Tyhle šaty mně padly hned do oka a za tu směšnou cenu jsem je musela mít. Pět euro dámy stály. V Primarku, aby bylo jasno.

Jen jsem v nich trochu nesvá.  Prý v nich vypadám jako panenka, tedy podle pána co si ke mně přisedl. Tak já nevím.

Jo a chápu, že horší místo na focení jsem si vybrat nemohla, že horší foťák už snad i neexistuje. Chápu.

Skoro padělek

 Nikdy, ale vážně nikdy bych si nekoupila padělek nějaké značky. To si (pře)vážně platinové krásky s nánosem řasenky tak velkým, že se jim pod tíhou zavírá oko, myslí, že nikdo nepozná rozdíl Louis Vuitton a Louis Wuitton?

Ale co když vydávám kosmetickou tašku za psaníčko? To snad není takový hřích…¨

Sukně CA, boty CCC, halenka ?, pseudopsaníčko Primark

Nákupy v Primarku

Věřím, že o Primarku slyšel už každý. Legenda mezi levnými obchody to je. A být v Londýně a nenavštívit ho by byl hřích. Tam jsem se s ním poprvé setkala já. Ráj pro studentskou peněženku, věřte mi.

Nejbližší Primark máme ve Vídni v nákupní centru G3, ale to dneska ví už i malé dítě. S kamarádkou jsme tam jely už po třetí...

• Připravte se, že všude bude plno lidí, hlavně Čechů a Muslimek...

• Jedna věc mně na Primarku hodně vadí a to, že se tam špatně nakupuje hubeným (tedy podle mých zkušeností). Moc dobře to nechápu… Tak tedy pokud nosíte velikost 34/36 radím vám, jeďte hned na otvíračku, už kolem poledne nesežene nic hezkého ve vaší velikosti.
• Z boty je to jiná, mám velký problém s velikosti bot, ale v Primarku mě tak nějak sednou. Seženete zde snad všechny velikosti, zvlášť hezké tu mají baleríny a sandálky.

• S kvalitou bot si nedělejte žádné iluze, je to sezónní záležitost. Ať žije konzum!
• Jestli se tu něco opravdu dobře nakupuje, jsou to kabelky, musela jsem se dost krotit, abych si jich nedovezla šest.
• Na kabinky je opravdu dlouhá fronta.

• Berte do košíku všechno co se vám líbí, vytřídit to můžete vždycky, ale jak se pro to budete vracet, věřte mi, že už ten krásný modrý svetřík nenajdete.
• Vyhraďte si dost času, budete ho potřebovat. My tam strávily šest a to nekecám J.

Vzpomínky na zítřek

• Jaký jsi, takové lidi přitahuješ. Bylo někde napsáno a mně to nepřestává děsit.

• Tuhle sezónu (stejně jako ty dvě předešlé) si plavky prostě nekoupím, to ty firmy nemají na návrháře? Zdá se mi, že je všechno špatně a možná to se bude zdát lidem, co mě potkají zase ve stejných plavkách.

• To samé platí o béžových botách. Asi jsem moc náročná.

• Těšila jsem se na prázdniny ještě více než na výprodeje, měla jsem plány. Jak nebudu nic dělat. Jako vůbec nic. Zatím jsem měla volný den jen jeden.

• Jedno náušnicové drama: Jedu si  takhle autem a všimnu si, že mám jen jednu náušnici. Bože, ztratila jsem pravou perlu! Nejoblíbenější náušnice! Začínala jsem být už hysterická a přemýšlela, kde bych sehnala jen jednu a kolik by to stálo. Víte, tyhle náušnice mi prostě nosí štěstí. Chtěla jsem se v nich vdávat (ne, že bych někoho teď měla), udělat státnice, vzít si je do Paříže a samé jiné velké věci. Když jsem zjistila, že by bylo levnější propíchnout si ještě jednu dírku, nosit jednu perlu a jiné náušnice našla jsem ji. Prostě mně večer vypadla z podprsenky. Konec dobrý, všechno dobré.

• Nápad, že si sami ostříháte vlasy není dobrý. Věřte mi, vypadám teď jako zvon.

• S malinou jsem omylem snědla pavoučí nožičku, zbytek pavouka jsem vyplivla. O to víc se jich teď bojím a maliny už jíst asi nikdy nebudu.

• Brigáda u zmrzliny a zhubnout do plavek? Neslučitelné.

• Byla jsem na sportovním kurzu. Já. Člověk co se ani do míče netrefí. A plavala jsem  v rybníce a ekzém mám ještě teď.

• Prostě občas potkávám dinosaury. Takže tak.

Prý láska

Nesnáším kýč, papriky a nevěřím na lásku na první pohled, aby bylo jasno. Ne s mužem! Ale do šatů a sukní se zamilovávám v jednom kuse. Jsem přelétavá mrcha i věrná svým stálicím. Některé nosím už od šesté třídy, tak vím, o čem mluvím.

Tyhle šaty budu nosit dlouho. Do roztrhání. A pojedou se mnou do Paříže, až tam pojedu a vezmu si k nim baret, protože je to klišé. Já je miluju. Jsou úžasně praktické – v létě k sandálům a v zimě ke kozačkám a béžovému kabátu (který musím koupit).

Promiňte, ale já musím. Neplecha ukončena. Jo, zase jsem se dívala na Harryho. 

Kabelka Atmosphere, šaty Asos, boty- CCC, pásek po babičce

50 odstínů šedi

,, Jsem nevěděl, že ty si taková“ řekl, zatímco jsem pila oříškové cappuccino a tvářil se jako, kdybych mu právě řekla, že víla Amálka točila porno.

Ale já přitom mluvila o módě, o tom, že nesnáším oranžovou a českou uniformu (kdo neví co to je, ať vyhlédne z okna, příklad se jistě za chvíli objeví, pokud tedy nebydlíte na samotě u lesa). V té chvíli jsem přesně věděla, kam mě zařadil, už jsem nebyla vegetariánka, znalá konspiračních teorií s roztomilou mezírkou mezi zuby. Byla jsem pizda. Co se zajímá jen o oblečení, make-up a s kým právě spí Leonardo di Caprio.

Móda je povrchní svět, který se dělí na dva tábory. Může to vypadat, že žijí v míru, ale nenechme se zmást. Mezi lidmi co módu rádi mají a nemají je nepřekonatelná propast a vzájemné nepochopení. Uhlazení, namódění , povrchní a nedbající, nevkusní, často jako strašila vypadající lidé. Vše záleží na úhlu pohledu a dané příslušnosti k táboru. Ámen.

Já módu miluji, opravdu a horoucně. Dokážu za ni utratit sumu, ale stejně to mám s knihami. Stejná láska. A čokoládou.

Ale přesto:

• Víc než Chanel no 5, mně voní čerstvě posekaná tráva nebo déšť co dopadá na vyhřátou silnici.
• Větší radost, mě udělá sedmikráska než diamant (ne, že by dostávání diamantů bylo na denním pořádku)
• Neřídím se trendy, protože nevidím důvod, proč mám nosit to, co většina.
• Jdu proti proudu, netoužím po Chanelce nebo LV kabelce, mám jeden poklad. Po mé prababičce, je mnohem víc než módní kousek, je to historie a moje jediná památka.

A přesto si přeji občas potkat něco takového:

Miluji kombinaci svetru a košile.

Je něco ženštějšího než šaty? Těžko. A přesto je na ženách skoro nevidím.
Klobouky jako by úplně vymizeli... 

Sukně,sukně, sukně. Bez nich nemůžu být a přesto jich mám nedostatek. Právě teď prožívám velké vzplanutí k maxi sukním.

Já chápu, že džíny jsou už naše národní uniforma,jsou pohodlné a hodí se skoro ke všemu, ale proč je nenosit trochu jinak? 

A místo mikin a sportovních bund něco elegantnějšího?
zdroj: http://www.pinterest.com/

Byl první máj

Vím, že první máj byl ve čtvrtek. Nejsem blbá, nepletou se mi dny a mám pojem o čase (ten ztrácím pouze když nakupuji nebo čtu), ale nebyl čas na pravý prvomájový článek s citací Máchy. Čtenáři jistě odpustí, ale já prostě musím. Tak tedy…

Byl pozdní večer – první máj –večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech;
květoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech.
Jezero hladké v křovích stinných
zvučelo temně tajný bol,
břeh je objímal kol a kol;
a slunce jasná světů jiných
bloudila blankytnými pásky,
planoucí tam co slzy lásky.

 Pravil klasik.