Běhám. Vážně...

Začala jsem běhat. Jo, už zase.  Každý podvečer na hodinu, když uteče pes tak i na dvě. Dokonce mám běžecké boty už ne conversky a sportovní bundu, ale mp3 v podprsence, přiznávám, že to musím doladit a nejen to.

·         Měla jsem romantickou představu o běhání v dešti, po uběhnutém kilometru mě to přešlo. V botách voda, bunda se dá ždímat, oči štípají od řasenky a pes v někde v p*deli.

·         Kamarád mi volal, co to dělám, jestli to u čeho vypadám, jako mentálně retardovaná je vážně běh.

·         Můj pes si mě plete s lovnou zvěří.

·         Mám úžasnou aplikaci od Nike na cvičení po běhu nejen, že druhý den nemůžu chodit, babička se jde dívat co se tam děje, proč skáče celý barák a proč Corty na mě štěká a snaží se mě znehybnit. Myslí to se mnou dobře. Nejspíš se domnívá, že jsem se zbláznila a že si můžu ublížit.

·         Hrozně se bojím těch běžecký kalhot, kdo je sakra vymyslel tak upnuté.

·         Je mi hrozně trapně když potkám jiného běžce, známého, který mě hlásí, že běžel už 6 km, ale není tak zpocený, udýchaný a červený v obličeji jako já po 2 km.

·         Dvakrát tak dlouho dobu co běžím, musím odpočívat, takže se to pěkně protahuje.

·         Běhám, abych zhubla stehna, ale ty jsou pořád stejné za to mě narostly lýtka, vypadám pak jako oholený fotbalista.

Pseudosex

Po asi hodinovém čtení přiznání holek a kluků na facebooku, jsem došla ke dvěma závěrům:

1. Nikdy už nečíst žádná přiznání.
2. sex je naprosto běžná věc je jedno kde, s kým, proč a jak. To samé platí pro nevěru.
   
   
   Přiznejme si to, mnohým mladým se ztratili hodnoty, jinak nevím jak si to vysvětlit. Ale na druhou stranu, nám na základní škole na servírovali někdy ve třetí třídě, jak to chodí mezi mužem a ženou. V šesté třídě jsme byli zkoušeni z pohlavních orgánů, čím víc odborných názvů tím lépe, praxi jsme se naučili z Bravíček. V sedmé jsme se naučili pohlavní choroby, co nejděsivěji to šlo, a v osmé u tabule natahovali kondom na štafetový kolík. Pamatuji si to jako dneska, jak jsem šla pomalým krokem před tabuli a pokoušela se kondom třepotajícíma rukama natáhnout. Kluci z toho byli celý pryč. A pak jsme se učili ovulaci.

Ono roztáhnout nohy, není zas tak složité (máte-li na to povahu), ale co tak otevřít někomu svoje srdce, důvěřovat mu natolik, že mu sdělíte svoje sny a největší noční můry? To už tak snadné není. Položit před někoho sebe sama, ne tělo, abychom si rozuměli, ale vaši podstatu to pravé já. Povídat si třeba do rána, najít v tom druhém svoji spřízněnou duši a jako puzzle lepit jeho dosavadní život z příběhů co si povídáte, pít heřmánkový čaj a věřit, že není nic smyslu plnějšího.

Víte z čeho má váš protějšek strach? Co ho udělá šťastným, jaké jídlo má nejraději, jaké jsou jeho nejtajnější sny? Nebo znáte víc jeho tělo?

Věřím na dva druhy sexu. První je čistě fyzický, živočišný, vášnivý. Druhý je psychický, kdy nejde jen o těla, ale o celý váš svět.

Možná je to všechno jinak.

Ach jo. Přece jen budu ze staré školy.

Holka jedna béžová

 Zjistila jsem, že jsem neobyčejně věrný člověk. Jsem věrná svému psovi (jiné nehladím), v restauracích si dávám stejné jídla (pokaždé), věrná jednomu časopisu a přítele bych nepodvedla. Jen občas co se módy týče, jsem holka přelétavá.

 I když béžová je poslední dobu jako má uniforma. Mám ve zvyku si vždycky oblíbit nějaké oblečení a na ostatní zanevřít, na každé roční období mám nějakého oblíbence. Na jaro je to světlý trenčkot (či co to je) a béžová kabelka.  

Dokonalý mužský? Neexistuje!

Domácí úkoly nemám ráda, popravdě málokdy je dělám opravdu doma a ne o přestávce před hodinou. Tentokrát mě úkol do angličtiny bavil. Posuďte sami – Můj budoucí partner.

Ona už jen ta představa je věc tuze záludná. Než začne běžet moje fantazie (a snad i vaše) na plné obrátky, je důležité vědět jednu věc. Dokonalý muž, stejně jako dokonalá žena, neexistuje.  Život je krutý, já vím J.

A ten můj?

·         Poznáme se v Africe, on tam bude jako veterinář bojovat proti odchylování opic z volné přírody a já tam pojdu s Lékaři bez hranic.

·          Setkání by to bylo osudové, láska jako vystřižená z románu Charlotte Brontë, ne-li větší.

·         Bude milý, slušný, čestný, pravý gentleman. Když by na to přišlo, uměl by mě rozesmát a naopak by věděl, kdy je lepší mlčet.

·         Netrvám na tom, aby si všiml nového účesu, ale aby občas uměl zalichotit.

·         Byl by sečtělý (časopisy nepočítáme) a kultivovaný tak, že bych s ním mohla na italskou operu, aniž by usnul, nebo na výstavu.

·          Nosili bychom si snídani do postele a psali si zamilované vzkazy na lednici.

·          A nemůžu zapomenout - nechodil by sportovně oblečený jinam než na sport, po městě by nepobíhal v botaskách a softshellové bundě. Naopak by se nebál saka a polobotek.

·         Měl by s klidem a láskou snášet moji ,,divokou“ povahu, ba ji na mě milovat.

·         Neměl by mě chtít měnit.

·         Měl by být vášnivý podobně jako Ital, pozorný jako Francouz, povahou jako Angličan nebo Skandinávec

·          A to nejdůležitější nakonec! Miloval by mě, opravdu vroucně, celým srdcem a nebál by se to ukázat, klidně by kvůli mně chodil po žhavém uhlí.

 Poznámka pod okraj:

Byl by cizinec, protože mne se nelíbí čeští muži ani vzhledem ani chováním. Nevím, čím to je. Ale jsou výjimky, třeba můj přítel (který tento článek promine a nebude číst). 

Na vzhledu nezáleží, ale dokonalý muž by vypadal jako Ian Somerhalder nebo Pierce Brosnan. Samozřejmě se mě nejvíc líbí ten můj, ale toho jsem dát nesmím.

  Máte představu o dokonalém mužském? Jakou?