pondělí 26. května 2014

Prý láska


Nesnáším kýč, papriky a nevěřím na lásku na první pohled, aby bylo jasno. Ne s mužem! Ale do šatů a sukní se zamilovávám v jednom kuse. Jsem přelétavá mrcha i věrná svým stálicím. Některé nosím už od šesté třídy, tak vím, o čem mluvím.

Tyhle šaty budu nosit dlouho. Do roztrhání. A pojedou se mnou do Paříže, až tam pojedu a vezmu si k nim baret, protože je to klišé. Já je miluju. Jsou úžasně praktické – v létě k sandálům a v zimě ke kozačkám a béžovému kabátu (který musím koupit).

Promiňte, ale já musím. Neplecha ukončena. Jo, zase jsem se dívala na Harryho. 






Kabelka Atmosphere, šaty Asos, boty- CCC, pásek po babičce

neděle 11. května 2014

50 odstínů šedi

,, Jsem nevěděl, že ty si taková“ řekl, zatímco jsem pila oříškové cappuccino a tvářil se jako, kdybych mu právě řekla, že víla Amálka točila porno.

Ale já přitom mluvila o módě, o tom, že nesnáším oranžovou a českou uniformu (kdo neví co to je, ať vyhlédne z okna, příklad se jistě za chvíli objeví, pokud tedy nebydlíte na samotě u lesa). V té chvíli jsem přesně věděla, kam mě zařadil, už jsem nebyla vegetariánka, znalá konspiračních teorií s roztomilou mezírkou mezi zuby. Byla jsem pizda. Co se zajímá jen o oblečení, make-up a s kým právě spí Leonardo di Caprio.

Móda je povrchní svět, který se dělí na dva tábory. Může to vypadat, že žijí v míru, ale nenechme se zmást. Mezi lidmi co módu rádi mají a nemají je nepřekonatelná propast a vzájemné nepochopení. Uhlazení, namódění , povrchní a nedbající, nevkusní, často jako strašila vypadající lidé. Vše záleží na úhlu pohledu a dané příslušnosti k táboru. Ámen.

Já módu miluji, opravdu a horoucně. Dokážu za ni utratit sumu, ale stejně to mám s knihami. Stejná láska. A čokoládou.

Ale přesto:

  • Víc než Chanel no 5, mně voní čerstvě posekaná tráva nebo déšť co dopadá na vyhřátou silnici.
  • Větší radost, mě udělá sedmikráska než diamant (ne, že by dostávání diamantů bylo na denním pořádku)
  • Neřídím se trendy, protože nevidím důvod, proč mám nosit to, co většina.
  • Jdu proti proudu, netoužím po Chanelce nebo LV kabelce, mám jeden poklad. Po mé prababičce, je mnohem víc než módní kousek, je to historie a moje jediná památka.

A přesto si přeji občas potkat něco takového:
Miluji kombinaci svetru a košile.

Je něco ženštějšího než šaty? Těžko. A přesto je na ženách skoro nevidím.
Klobouky jako by úplně vymizeli... 

Sukně,sukně, sukně. Bez nich nemůžu být a přesto jich mám nedostatek. Právě teď prožívám velké vzplanutí k maxi sukním.

Já chápu, že džíny jsou už naše národní uniforma,jsou pohodlné a hodí se skoro ke všemu, ale proč je nenosit trochu jinak? 

A místo mikin a sportovních bund něco elegantnějšího?
zdroj: http://www.pinterest.com/

sobota 3. května 2014

Byl první máj


Vím, že první máj byl ve čtvrtek. Nejsem blbá, nepletou se mi dny a mám pojem o čase (ten ztrácím pouze když nakupuji nebo čtu), ale nebyl čas na pravý prvomájový článek s citací Máchy. Čtenáři jistě odpustí, ale já prostě musím. Tak tedy…
Byl pozdní večer – první máj –večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech;
květoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech.
Jezero hladké v křovích stinných
zvučelo temně tajný bol,
břeh je objímal kol a kol;
a slunce jasná světů jiných
bloudila blankytnými pásky,
planoucí tam co slzy lásky.
 Pravil klasik.