Ráno pak umírám únavou, protože kvůli zkoušení
z angličtiny a myšlení na další den, vytí psa a úplněk jsem oči skoro
nezamhouřila. A další den statečně na novo. A posilněni kávou, litry kávy. Kávu
pijeme s heslem ,, co nás nezabije, to nás probudí“. Kafe mám ráda,
nejraději latte, když se chci odměnit tak karamelové capuccino a když probudit
tak kafe černé jako noc, dneska ráno jsem si udělala tak silnou kávu, že by
postavila na nohy i mrtvého, chuť jsem spravila až po 3 žvýkačkách a jablku.
S čajem to je jiná. U nás doma se nikdy nepili sirupy,
džusy nebo minerálky, ale čaj a voda. A i přesto, že ho piji téměř pořád si ho
umím požitkářky vychutnat. Nejlepší je ten dovezený z Anglie, který je silný,
krásně voní a chutná nejlépe z porcelánového šálku po mé prababičce, který
je skoro průsvitný. Nepohrdnu ani černým, zeleným, bylinkovým, roibosem nebo mým
oblíbeným heřmánkovým. Sladit čaj mě přijde jako barbarství, proto nepiji
ovocné a šípkový, protože mě přijdou kyselé. Miluji chvíle s teplým čajem
nad knížkou nebo když ho jen tak držím v ruce a dívám se z okna jak
prší. Mám ráda jak provoní celý pokoj.
Oni Angličané, si to s čajem o páté dobře zařídili (i
když, jsem ještě takového asi nepotkala, ale odpočívat, tedy umí). A já je budu
následovat a co vy přidáte se?