čtvrtek 29. listopadu 2012

Čaj o páte

Přiznejme si , žijeme v rychlé hektické době, zároveň si musíme dávat sakra velký pozor, kterou nohou ráno vykročíme. A pak ten týdenní kolotoč začíná. Občas se naše životy zdají jako zrychlené přehrávání na videu. Ranní pobíhání po bytě, dobíhání autobusu, dobíhání trolejbusu a šaliny, o přestávce stihnout udělat úkol do chemie, najíst se, chvíli se stresovat jestli budu zkoušená a pak znovu na trolejbus, autobus, učení na další den a pak všechno druhý den na novo.

Ráno pak umírám únavou, protože kvůli zkoušení z angličtiny a myšlení na další den, vytí psa a úplněk jsem oči skoro nezamhouřila. A další den statečně na novo. A posilněni kávou, litry kávy. Kávu pijeme s heslem ,, co nás nezabije, to nás probudí“. Kafe mám ráda, nejraději latte, když se chci odměnit tak karamelové capuccino a když probudit tak kafe černé jako noc, dneska ráno jsem si udělala tak silnou kávu, že by postavila na nohy i mrtvého, chuť jsem spravila až po 3 žvýkačkách a jablku.
 
 
S čajem to je jiná. U nás doma se nikdy nepili sirupy, džusy nebo minerálky, ale čaj a voda. A i přesto, že ho piji téměř pořád si ho umím požitkářky vychutnat. Nejlepší je ten dovezený z Anglie, který je silný, krásně voní a chutná nejlépe z porcelánového šálku po mé prababičce, který je skoro průsvitný. Nepohrdnu ani černým, zeleným, bylinkovým, roibosem nebo mým oblíbeným heřmánkovým. Sladit čaj mě přijde jako barbarství, proto nepiji ovocné a šípkový, protože mě přijdou kyselé. Miluji chvíle s teplým čajem nad knížkou nebo když ho jen tak držím v ruce a dívám se z okna jak prší. Mám ráda jak provoní celý pokoj.
 

 Oni Angličané, si to s čajem o páté dobře zařídili (i když, jsem ještě takového asi nepotkala, ale odpočívat, tedy umí). A já je budu následovat a co vy přidáte se?

 

neděle 25. listopadu 2012

Milý Ježíšku,

Tento rok jsem moc hodná nebyla, neplnila všechny své povinnosti, neučila se tak, jak bych měla a občas jsem lidi na kterých mi záleží pěkně potrápila. Nakonec se to vymstilo jen mě samotné a ochutnala jsem jak může být život hořký. Nemyslím si, že si něco zasloužím i když jsem pár dobrých věcí udělala, které mě těší. Tak Ježíšku, kdybys mě přece jen něco chtěl dát, tady je trochu inspirace.

 

  1. Jednou to byli proužky, pak kytičky a teď miluji krajku. Jsem prostě holka přelétavá. Mám už krajkové šaty a triko, proto bych si moc přála aby do rodiny přibyla i sukně.
  2. Věc ryze praktická a zároveň ryze krásna. Na průhlednosti netrvám.
  3. K Vánocům červená patří, stejně jako stromeček nebo kapr. Ačkoliv dřív byla červená v mé nemilosti, teď ji nosím celkem často a myslím, že šikovný odstín mě sluší. Límečky bych nejraději nosila na všem.
  4. Černé nadkolenky budu nosit k puntíkatým punčochám.
  5. Lapač snů si zavěsím nad postel a budu doufat, že funguje.
  6. Mobil si přeji ze všeho nejvíce, kdyby jste viděli ten můj pochopili by jste. Musím být praktický proto je nutnost aby měl: wifi,anroid,diktatofon, přehrávač…
  7. Teplý svetr s norským vzorem není nikde k sehnání, proto doufám, že v Ježíškové továrně jeden na mě zbyl.
  8. Peckové nautice, protože nemám ráda visací a všechny co jsem měla jsem poztrácela.
  9. Moje obrovská touha, ale to vy už víteJ
  10.  Velká kabelka, která drží tvar má ucho a popruh přes rameno je do školy nutností. Batoh (i přes jeho úžasnou praktičnost) nenosím protože vypadá k podpatkům blbě. Moje kabelka má svá nejlepší léta také za sebou.
  11. Hnědá šála, abych nemusela nosit černou.

Ježíšku nemusím dostat všechno, ba dokonce nemusím dostat nic. Ke šťastným Vánocům mě stačí příjemná sváteční atmosféra, koledy, perníčky, sníh, procházky ve dvou ( + pes), svařák  a pohádky.

neděle 18. listopadu 2012

Louis Vuitton

To jsem si tak jednou chtěla pustit na Youtube Non, Je ne regrette rien od Edith Piaf a spustila se mi nejdokonalejší reklama všech dob. Co na ni říkáte vy moji milí ?

středa 14. listopadu 2012

Miluji jeleny!


 Mám ráda rána, když nemusím spěchat a vystupuji o dvě zastávky dřív, abych si užila odeznívající podzim a šustění listů pod nohama.

Mám ráda Tomáše Kluse i když mi zlomil srdce (čeká dítě) a musela jsem si konečně přiznat, že nezpívá o mě.

Mám ráda, když můžu rybí salát zajídat čokoládou.

Mám ráda déšť,mlhu a sychravo. To jsem venku nejraději a zároveň se moc těším domů ke knížce a kakau.

Nemám ráda matematiku a profesorku na matematiku, která nám zakazuje používat kalkulačky.

Nemám ráda nepořádek i když u mě v pokoji vládne neustále.

Nemám ráda, když mě někdo pořád dokola dává rady, které už umím odříkat zpaměti.

Nemám ráda kosmetiku testovanou na zvířatech a prodavačku v DM, která na moji otázku zda tato značka na zvířatech testuje, odpověděla, že jsou to jen zvířata, tak je to jedno.

Nemám ráda maso, pondělní rána, špičaté boty, oranžovou, jednu spolužačku a černé kabelky.

Miluji jeleny!

neděle 4. listopadu 2012

Já a má nerozhodnost


Ačkoliv nejsem narozena ve znamení vah, někdy jako by tomu tak bylo. Seznamy pro a proti, přestávají fungovat. Někdy mám pocit, že spíš pochopím derivaci než se rozhodnu, které triko se mi hodí víc ke květinové sukni.  A co teprve knihovna? Musela jsem si zakázat tam chodit víckrát než jednou do měsíce, protože v lepším případě tam strávím dvě hodiny přemýšlením, kterou knížku si vezmu, v tom horší mě knihovnice vyhání s tím, že by chtěla už zavřít.

Už půl roku mám dilema se svými vlasy. Ostříhat či neostříhat.  Mám celkem dlouhé, vlnité vlasy a i přes všechny šampóny, kondicionéry, séra, masky, odvary z žabích nožiček a myších ocásků a tanců při úplňku, jsou stále stejně zničené a k vlasům jako z reklamy na Schamu to mají stejně daleko jako Číny.
 
Jenže dlouhé vlasy se klukům líbí, můžu se za ně schovat při opisování nebo s nimi zakrýt flek na halence. Přitahují pozornost a já na ně  ráda poslouchám chválu. Mají jednu vadu a to, že se třepí a ničí. Také je tak nosím už několik let, chce to změnu-radikální.
Bude  to  něco krátkého, mírně zvlněného a rozcuchaného. Budu nosit beret jako Francouzka.
Jenže krátké vlasy chtějí odvahu a jsou složitější na úpravu, nejsem si jistá jestli si to do návštěvy kadeřnictví celé nerozmyslím.Nevím jak si vlasy budou rozumět s obličejem abych pak nelitovala. A
víte co se říká? Vlasy jsou korunou krásy a paruky jsou celkem drahé.

Zamilovala jsem se do úžasného mikáda Dianny Agron.


 
Moje vlasy bez úprav, jen párkrát přečesané.