neděle 30. září 2012

Jak (ne) balit


  • Máme celý týden na sbalení kufru, ale necháváme to na pátek, času bude dost.
  • Ono je jedno, že máte v pátek dost času na balení kufru, najde se přeci i jiná a lepší zábava. Sobota bude stačit, ale pro lepší spánek sepíšeme seznam co zabalit
  • I když už je sobota, zůstáváme v klidu, den je dlouhý a máme přeci seznam, že
  • Dopoledne trávíme smyslu plnou činností a to čtením horoskopů na další týden, lakování nehtů, které následně odlakováváme a pití kávy
  • Pohádáme se, udobříme se a je nám smutno, že druhou polovičku týden neuvidíme, ale nedáváme na sobě nic znát
  • Pijeme pivo
  • I když už je půl deváté, máme čas, máme seznam, všechno je tedy ok, proto se můžeme dívat na hloupý americký pořad s Britney Spears
  • Zjišťujeme, že času moc nemáme, nemáme ani seznam a jsem v pr****
  • Pár minut strávíme lamentování nad svojí leností, neschopností a hrozným šatníkem
  • Rohlík s netelou na uklidnění, je jistě dobrý nápad a káva už tak dobrý nápad není
  • Běháme po bytě jako fretky, pereme a žehlíme
  • V systému, který je chaotický, všechno vyskládáme na postel
  • Rveme do kufru a nezapneme ho
  • ze strašným vztekem, že nemáme větší kufr, všechno vytřídíme
  • Týden bude v duchu minimalismu
  • Kufr za pomoci vyšší síly (či boha) zapneme, tančíme vítězný taneček
Blahopřejeme vám, jistě jste zapomněli x věcí co jste potřebovali a na místě si budete rvát vlasy.


Kam, že jedu? Hádejte.
 
 
Je to země Primarku, černého čaje, Shakespearea, vévodkyně z Cambridge, červených telefoních budek a v neposlední řadě Harryho Pottera. Už víte?
 
 

pondělí 24. září 2012

Čistě žensky


Mám jednu kamarádku nebo jen známou? Víte já k smrti nenávidím tohle škatulkování, protože přece nemůžu hned každého považovat za svého přítele, ale známý to už taky není. Chtělo by to mezi slovo.

 Ale dneska to o protivném škatulkování a mé hrůze být považovaná za něčí partnerku nebude. Bude to o mé známe (už jsem se rozhodla), protože když ji sleduji pořád mě to nutí přemýšlet, nad rozdíly mezi námi a bytostmi z Marsu. Teď vynechávám pravé a levé hemisféry, schopnosti soucitu nebo logiky. Vezmu to z čistě vizuálně, probírat anatomii nebude, všichni víme co ženám přebývá a mužům chybí a co muži mají jinak. Rozdíly nenajdeme jen v kalhotách a na hrudníku, ale i z pohybu a držení těla. Žena by měla být elegantní co se pohybů týče.
 
 

 To moje známá není, jsem smířená s tím, že si každý může dělat co chce a jak chce, ale proboha, ženy by neměly být maskulinní, to nechme drahým polovičkám. Sedět z nohama roztaženými od sebe opřená o lokty jako frajer ze 6.B a být podobně i oblečená do obrovských tenisek, riflí a volné mikiny, není vůbec přitažlivé ( chcete-li ženské). Ona je emancipace a feminismus krásná věc, ale netahejme ji do módy a když tak s vkusem a grácií, vzpomeňme si na legendární Coco Chanel, ta to sakra uměla. A nebo na výrok divy s platinově blond vlasy a rudými rty :

 
„Nevadí mi žít v mužském světě, pokud v něm mohu být ženou.“
 
Tímto jsem chtěla světu sdělit, že zítra si neudělám culík ani neobleču kalhoty. Zítra mě potkáte v sukni, v nepohodlných botách na podpatku, z rozpuštěnými vlasy a po roku i s nalakovanými nehty, protože zítra budu za ženu, tady alespoň do středy J.

Mějte se fanfárově J



 


Coco Chanel pro její nezapomenutelný šarm, pro to, že nás naučila nosit kalhoty.
Grace Kelly pro to, že je pro mě ztělesněním ženskosti.

neděle 9. září 2012

Jsem bohém


Nebo ne? Spíš, ne, těžko se škatulkovat. Do které bych vůbec patřila?
Kamarád mě podezíral s toho, že tuhle sukni nosím, proto že si neholím nohy. Proto tak veřejně prohlašuji, pro jeho klid, že nohy si holím J.
Ještě vloni jsem moc nechápala, jak někdo může nosit dlouhé sukně, letos se divím tomu jak je někdo nemůže nosit. Víte, já tuhle sukni prostě miluji.




pondělí 3. září 2012

Jaký bude podzim?

 
pátek jsem po dlouhé době zase podívala do Brna, potřebovala jsem nové boty. Stálo mě to nervy a pár kilometrů a stejně nové krásky v botníku nemám. Příště si musím přinejmenším loknout něčeho tvrdšího nebo se rovnou obalit antidepresivami.
Ono koupit boty, které jsou bez podpatku, nejlépe hnědé,pohodlné a nevypadají jako tenisky je radlický výkon, protože takové boty ani neexistují. Ne v Brně.I co se módy týče bude podzimní sezóna smutná, bez barev a tím pádem pro nás bledule neslušivá. Alespoň se nebudu řídit módním diktátem, protože naservírované kolekce nejsou zrovna můj šálek kávy. Tak půjdu vlastní módní cestou a na českých ulicích, kde se to jen hemží černou a khaki, budu (snad) zářit.

 

1.Do tohohle trička jsem se zamilovala, byla to láska na první pohled, jen se bojím, že tragická, protože nic podobného neseženu.
2. Jiná podoba námořnického trika, která se mi moc líbí.
3. růžové triko se tříčtvrtečním rukávem sháním dlouho( = je nesehnatelné), bude úžasné zakasané ve volných kalhotách
4. šaty jsou vůbec  nejjednodušší outflit. A bůh ví, že už několikátý podzim toužím po šatech  se tříčtvrtečním rukávem a že je už několikátý podzim ve skříni nemám. Líbí se mi i jejich krémová barva, která je jistě díky jiným doplňkům tvárná. Ach, bez nich nemůžu už žít.
5.  jo, uznávám, že jeansy
6. jako malá jsem něco podobného měla a vůbec se mi to nelíbilo,ale  člověk roste mění názory a styl.
 7. Ach! Ani nevíte jak já po nich toužím, zašla jsem v tom už tak daleko, že jsem se dívala na internet, jestli v mém okolí nesídlí švec. Nesídlí. Letošní podzim bez nich nemůže být. Už se vidím jak je mám na noze a skáču v nich do hromad shrabaného listí. Však já si ty moje najdu.
8. Většina žen v mém okolí ( i já) s příchodem ranních mrazíků sahají do kalhotách. A to je věčná škoda. Možná i proto v mé skříni nebydlí moc na podzim/zimu nositelných sukní.
9. A aby bylo veselo, barevný šátek.

 A po čem prahne vaše srdce ( či šatník) a peněženka zapláče?