Už jsem někdy psala jak se nerada učím, když je volno? To mi to pak vůbec neleze do hlavy, každou chvíli si vařím heřmánkový čaj, dívám se s okna nebo myslím na blbosti. V toto chvíli bych se toho naučila asi víc kdybych si sešit dala pod polštář a čekala, že mi to přes noc naskáče do hlavy.
Chci být malá. Tak pětiletá a věřit, že se tak stane a zatím bych mohla odpoledne trávit nějak jinak, třeba ježděním na poníku. Ale bohužel můj věk mi už nedovoluje věřit na pohádky a nutí mě chovat se dospěle. Jenže to je někdy pořádná nuda. Občas to dítě ve mně chce být bláznivé.
