úterý 29. května 2012

Archivní víno


Nepovažuji se za bojácnou,nevadí mi tma a na strašidla už také nevěřím. Ale není člověk co by se něčeho nebál, strach je naší součástí. Já se bojím mnoha věcí. Bojím se hranic lidské krutosti, samoty, o své blízké, životu bez cíle, nenaplněných snů, života bez lásky, vyhasnutí a stáří.Myslím, že všechen strach, moje kostlivce ze skříně, můžu ovlivnit. Až na poslední. Staří patří k životu, nejde to jinak i stromům na podzim opadávají listy.


Minulý týden jsem byla na návštěvě u své tety, nejstarší ženě v naší rodině. Letos bude slavit devadesáté narozeniny. Dřív jsem staré lidi vnímala jinak, jako někoho koho se sluší pustit na svoje místo v tramvaji a kteří z tramvaje pomalu vystupují. Jako někoho kdo jde pomalu a zabraňuje mi rychlé chůzi. Jako někoho kdo se baví jen o nemocech, počasí a slevách v Kauflandu. Neviděla jsem je (nebo si to tolik nepřipouštěla) jako lidi plné zkušeností, znalých rodinných rodokmenů a s vlastními velkými životními příběhy. Jsem tak trochu umělecká duše a věřím, že každý člověk může prožít veliký příběh a přitom se nezapsat do dějin. Životní příběhy obyčejných lidí jsou nejkrásnější a někdy i nejsmutnější. A kdo dokáže lépe mluvit o životě než ten kdo je na jeho konci?

Moje teta mi vyprávěla o svojí první a zároveň poslední lásce. Byl to ruský voják a poznali se na začátku 2.světové války, jak končila vyměnili si adresu a on se vrátil se do Ruska. Později se vrátil do Česka jako doktor a bohužel ženatý, ale teta dál čekala. Čekala a doufala. On se oženil ještě dvakrát, nedávno umřel, ale tetě řekl, že stejně miloval jen ji. 


Je smutné jaká je naše generace, neumíme vážit starších lidí. Někdy na ně klademe přehnané nároky a neuvědomujeme si, že oni s námi už nemůžou držet krok a nebo už na mě moc nároky neklademe a nebereme je mezi nás. Chce to mít jen trochu respektu a srdce na dlani.


9 komentářů:

  1. Nádherný článek! Souhlasím s tebou a musím se přiznat, že doteď jsem se na staré lidi dívala jako na ty důchodce v kauflandu a ty, které musím pouštět. Otevřela jsi mi oči :)

    OdpovědětVymazat
  2. zaujal mě příběh tvojí tety, ach...
    jinak se mi moc líbí tvoje články, jsou skvělé! přemýšlela jsi někdy o tom, že by jsi v budoucím povolání nadále psala?:)

    krissfashionstyle.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
  3. Krásně jsi to napsala,je to plné emocí :)
    Sleduju tě tvůj blog je užasný:)
    Ano vlci mají v sobě hrozně magické kouzlo.Je to jejich svoboda,něco co je dělá tak nezávislými a svými :D Od kud jsi měla to tričko? Chci ho!!!!!!!!♥

    OdpovědětVymazat
  4. krasny clanek, a velmi pravdivy! a pribeh tvoji tety je fascinujici, je hned videt, ze to je clovek, ktery ma mnoho co vypravet, hned bych si ji sla poslechnout...

    OdpovědětVymazat
  5. Teď bude nějaký projekt, kam staří lidé zapíšou nebo sdělí své paměti a uloží se to a muže se zapojit uplně každý. Ale ať hleádm jak hledám, nemůžu to najít, a to se o tom mluvil na čt24 ráno nedávno... každopádně doporučuju jít za tetou znovu, vzpomínat a zapisovat, ať se to neztratí s jejím odchodem :)
    Staří se taky trochu bojím... bojím se že tu nebudu moci být s rodiči až bude potřeba, že mě budou od sebe i trochu odkopávat a nebo už teď když vidím jak můj vševědoucí táta zpomaluje a přestává stíhat svět i svůj život, hodně mě to mrzí. Přítel mi nedávno řikal, co budeme dělat, když nebudeme mít děti a budem kompletně sami... ale já se nebojím dokud budu s ním, i kdyby byl nemocný a já se musela starat... horší bude když mi odejde a já budu muset čekat, což je běžný scénář. To bych byla ráda aby se do té doby povolila eutanázie, kdybych neměla nic na práci co by ostatním lidem nějak pomáhalo

    OdpovědětVymazat
  6. Moc milý článek...
    Mám ráda staré lidi, vážím si jich a vždycky jim budu pomáhat a vždycky je vyslechnu - jsou to maličkosti, ale staří lidé z nich mají radost. I já. ;-)
    Vivi

    OdpovědětVymazat
  7. děkuji Ti za tenhle článek, který je plný pravdy. Musím jen souhlasit s Tebou i komentáři pod článkem. Starých lidí je nutno si vážit a pohlížet na ně jako na rovnocenné spoluobčany. :)

    OdpovědětVymazat
  8. Moc pěkný pravidvý článek ;). Moje prababička by měla za měsíc sto, ale v únoru umřela. Bylo úžasné, jak občas něco vykládala o svém mládí a tak :).

    OdpovědětVymazat
  9. Jenže... Staří lidé dokáží být i pěkně protivní a haní naší generaci. Která sice není nejlepší, ale to nebyl nikdy nikdo. Je to jako s dospělými. Někteří jsou milí a jiní ne. A tak jsou na tom i staří lidé. Někteří rádi povídají o svém životě a jiní zase vše tají, stydí se a myslí si, že je to nevhodné. Neházím všechny staré lidi do jednohy pytle. Tedy to pytle důchodců z Kauflandu a do pytle s tvou zřejmě (jak z článku vyplynulo) milou tetičkou. Dřív jsem měla jen ten jeden pytlík a to ten druhý, ale postupem času nadšení ze starší generace opadávalo.

    OdpovědětVymazat