čtvrtek 28. února 2013

Jako vítr


V šesté třídě jsem si nepřála nic víc  než  mít kluka, ono to bylo hrozně in. A jednoduché.  Nějaký si vás vyhlídl, u šaten vám řekl, že vás nepředstavitelně miluje a  jestli s ním nebude chodit co na tom, že nevěděl ani vaše přímení.  Já nikoho takhle neměla, nikdy. Nevím čím to bylo, snad odrátovanou pusou, divnou pihou na nose nebo černými nehty.  A já jsem nepřestávala dál snít o mém spolužákovi, psát si jeho přímení do sešitu a plánovat nám život. Chtěla jsem být jen jeho.

Od té doby uplynulo…no mnoho let. Už jsem měla tu čest být něčí  a přešlo mě to. Dokonale.

Dneska jsme měli laborky a byl mi přidělen spolužák, který se mě mezi titrací jen tak mimochodem zeptal jestli někoho mám. Polila jsem se jódem. Vždycky mě tato otázka dokonale zaskočí. Mám někoho už rok a skoro tři měsíce, ale spolužákovi jsem neřekla nic. 
Moji blízcí přátelé to vědí, má rodina to ví a to stačí. Nestydím se za něj, naopak jsem si jistá, že mě ho spousta holek závidí. Je hezký, chytrý, vtipný, gentleman,  neuvěřitelně trpělivý jako by vyskočil z nějakého starého filmu.


 Nikdo nechápe můj přístup, strach z konvencí, touhu po volnosti. Nechci  zapadnout do partnerského plurálu, nechci aby existovalo jen my. Nechci náš vztah definovat. Už si vůbec nepřeji být  jeho, (nechápejte to špatně, nejsem nijak promiskuitní, jde o čistě psychycký stav) naopak mě to k smrti děsí, už chci být jen svá. Chápu, že u normálních lidí se to nevylučuje. Chápu, že vybočuju z davu. Chápu, že tomu nerozumí ani on. Měnit se zatím nebudu.


Jsem už taková.


PS- Nemyslete si,že se ve vztahu dusím, to vůbec ne. Jsem spokojená. Š'tastná.

5 komentářů:

  1. myslim, ze to ze ste stastni je najdolezitejsie. To co si myslia, alebo nemyslia ostatni je uplne jedno :)

    OdpovědětVymazat
  2. Jako by jsi mi mluvila z duše... :) Stejně jako ty, i já jsem byla vždy jiná. Prostě jsme originály, vybočujeme z davu. A to je fajn! :P
    S klukem jsem poprvé začala chodit až v 17, vydrželo nám to dva měsíce. S dalšími dvěma to skončilo už po týdnu. A pak jsem si teprve uvědomila, že chci taky být jen svá. Ano, být s někým je fajn, ale nikdo na světě si tě nemůže přivlastnit. Nejsi věc, ale člověk. :)
    Držím ti ve tvém vztahu pěsti, ať jsi šťastná! :))

    OdpovědětVymazat
  3. Myslím, že každý jsme nějak jiný a zvláštní - a to je dobře, toho se jen drž ;).

    OdpovědětVymazat
  4. Myslím, že ti rozumím.
    Moje vztahy s přáteli a partnery by taky někdo mohl označit za divný. Ale mně to tak vyhovuje, jim také... Děsí mě někomu patřit, někoho mít, mít za něj odpovědnost, měnit ho, aby měnil mě nebo měl zodpovědnost za mě, poutat ho... prostě ne.

    OdpovědětVymazat
  5. Myslím, ze ked človek nájde toho správneho partnera, tak skôr pocíti pocit naplnenosti, že naozaj našiel chýbajúcu polovičku. Aspoň tak to bolo u mňa :)

    OdpovědětVymazat