středa 8. ledna 2014

Pan (skoro) dokonalý

Setkání to bylo náhodné, myslím, že ten den pršelo. Občas jsem o něm slýchávala, ale nechával mě chladnou. Až do onoho deštivého dne…
Zdroj: http://www.pinterest.com/pin/101612535315935511/

On, snad jako jediný, ví jak na mě. Ví jak si mě získat.
Když jsem s ním nepotřebuji nic jiného, nemusím jíst, pít a občas bych zvládla i nedýchat. Je v tom vášeň a touha objevit nepoznané.
I čas se zastaví.

Dlouhé hodiny nevylézáme z postele, klidně tam vydržíme celý den, ale když to na mě přijde, nebráním se i jiným místům jako je kuchyň nebo autobus.

 Děsím se toho, jak moc na něm jsem závislá.

Je jedinečný, vtipný, nutí mě přemýšlet a plánovat cesty do Paříže, Florencie a Istanbulu. Hodně toho ví a občas se vytahuje, ale toleruji mu to. Baví mě.

Čas odloučení je zlý a já nevěrná, ale život je už takový…
I když se někdy neshodneme, občas přehání a dlouho s ničím nepřichází, ví, že jsem jeho. 
Možná navždy.



Dámy a pánové tohle se mnou umí Dan Brown.

4 komentáře:

  1. Četla jsem tvůj článek a viděla v něm sebe... :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Super článek. Pobavil a celou dobu jsem se snažila uhodnout, co z toho nakonec vyleze :)

    OdpovědětVymazat