Louis Vuitton

To jsem si tak jednou chtěla pustit na Youtube Non, Je ne regrette rien od Edith Piaf a spustila se mi nejdokonalejší reklama všech dob. Co na ni říkáte vy moji milí ?

Miluji jeleny!

 Mám ráda rána, když nemusím spěchat a vystupuji o dvě zastávky dřív, abych si užila odeznívající podzim a šustění listů pod nohama.

Mám ráda Tomáše Kluse i když mi zlomil srdce (čeká dítě) a musela jsem si konečně přiznat, že nezpívá o mě.

Mám ráda, když můžu rybí salát zajídat čokoládou.

Mám ráda déšť,mlhu a sychravo. To jsem venku nejraději a zároveň se moc těším domů ke knížce a kakau.

Nemám ráda matematiku a profesorku na matematiku, která nám zakazuje používat kalkulačky.

Nemám ráda nepořádek i když u mě v pokoji vládne neustále.

Nemám ráda, když mě někdo pořád dokola dává rady, které už umím odříkat zpaměti.

Nemám ráda kosmetiku testovanou na zvířatech a prodavačku v DM, která na moji otázku zda tato značka na zvířatech testuje, odpověděla, že jsou to jen zvířata, tak je to jedno.

Nemám ráda maso, pondělní rána, špičaté boty, oranžovou, jednu spolužačku a černé kabelky.

Miluji jeleny!

Já a má nerozhodnost

Ačkoliv nejsem narozena ve znamení vah, někdy jako by tomu tak bylo. Seznamy pro a proti, přestávají fungovat. Někdy mám pocit, že spíš pochopím derivaci než se rozhodnu, které triko se mi hodí víc ke květinové sukni.  A co teprve knihovna? Musela jsem si zakázat tam chodit víckrát než jednou do měsíce, protože v lepším případě tam strávím dvě hodiny přemýšlením, kterou knížku si vezmu, v tom horší mě knihovnice vyhání s tím, že by chtěla už zavřít.

Už půl roku mám dilema se svými vlasy. Ostříhat či neostříhat.  Mám celkem dlouhé, vlnité vlasy a i přes všechny šampóny, kondicionéry, séra, masky, odvary z žabích nožiček a myších ocásků a tanců při úplňku, jsou stále stejně zničené a k vlasům jako z reklamy na Schamu to mají stejně daleko jako Číny.

 

Jenže dlouhé vlasy se klukům líbí, můžu se za ně schovat při opisování nebo s nimi zakrýt flek na halence. Přitahují pozornost a já na ně  ráda poslouchám chválu. Mají jednu vadu a to, že se třepí a ničí. Také je tak nosím už několik let, chce to změnu-radikální.

Bude  to  něco krátkého, mírně zvlněného a rozcuchaného. Budu nosit beret jako Francouzka.
Jenže krátké vlasy chtějí odvahu a jsou složitější na úpravu, nejsem si jistá jestli si to do návštěvy kadeřnictví celé nerozmyslím.Nevím jak si vlasy budou rozumět s obličejem abych pak nelitovala. A
víte co se říká? Vlasy jsou korunou krásy a paruky jsou celkem drahé.

Zamilovala jsem se do úžasného mikáda Dianny Agron.


 

Moje vlasy bez úprav, jen párkrát přečesané.

 

 

United Kingdom 2012

Na začátku měsíce jsem zase byla ve své milované Británii, je to láska mého života, zatím jen jednostranná. Anglie je krásná země s takovou zvláštní atmosférou, kterou žádná jiná země nemá, nevím jakým slovem bych ji charakterizovala, v češtině takové slovo ani nebude.

Velbloud

Jednoho dne se stalo, že mě přestala bavit černá a objevila jsem něco mnohem lepšího. Našla jsem velblouda.

Změna je život, říká se

Tak jsem si zase jednou řekla, že změna je život a že možná nastal čas aby se z káčátka vyklubala krásná labuť. Bez většího přemýšlení jsem zamířila do drogerie pro tmavě hnědou barvu. A tak se čtvrtečního večera z plavovlásky stala bruneta. V prvotním šoku jsem nevěděla co mám dělat dřív jestli brečet nebo mlátit hlavou o zeď. Rozhodla jsem se pro to první, jelikož to druhé je o dost víc bolestivější. Po pár vymytí ( měla jsem pořád dostatek rozumu, abych si koupila vyzývací barvu) mě ta osoba v zrcadle nedovádí k zoufalství, ba naopak, začala se mi líbit její bílá pleť, která je s vlasy v pěkném kontrastu. Mimochodem  labuť se ze mě nevyklubala, spíše kachna.

 Dneska při reorganizaci svého šatníku  jsem byla mírně šokovaná, jelikož 80% skříně tvoří černá a šedá a já tyhle barvy už vůbec nemám ráda. Polovinu odpoledne jsem zahrabaná v oblečení strávila i kvůli J., protože on nemá smysl pro marnivost jako já a při mém  naříkání, že nemám co na sebe se tváří jako kakabus. Ale nakonec to mé skříni prospělo, peněžence asi méně.

Až na dně  pod několika svetry a sukní co jsem v pátek hledala, jsem TO objevila. Moje krátké,sexy sněhově bíle šaty, které působí, že si je u mě zapomněl někdo cizí. Koupeny na ples, kde jsem chtěla působit jako pravá femme fatale, které by muži padali k nohám, kupovali džus s vodkou a rozdrcenými limetkami a předháněli se který nakonec bude mít tu výsadu skládat mě komplimenty. Na ples jsem šla v dlouhých splývavých šatech, žádná femme fatale, ale já a stejně si ten večer připadala krásná.Nikdy jsem si bíle šaty neoblékla a nikdy neobléknu.

Tímto chci říct, že už si nikdy nekoupím nic z čeho bych (alespoň) náznakem neviděla svoji osobnost a že se nemůžu dočkat na mé světlé vlasy. Ona změna je krásná věc, ale je důležitější se smířit se sebou samou. No ne?

Jak (ne) balit

• Máme celý týden na sbalení kufru, ale necháváme to na pátek, času bude dost.
• Ono je jedno, že máte v pátek dost času na balení kufru, najde se přeci i jiná a lepší zábava. Sobota bude stačit, ale pro lepší spánek sepíšeme seznam co zabalit
• I když už je sobota, zůstáváme v klidu, den je dlouhý a máme přeci seznam, že
• Dopoledne trávíme smyslu plnou činností a to čtením horoskopů na další týden, lakování nehtů, které následně odlakováváme a pití kávy
• Pohádáme se, udobříme se a je nám smutno, že druhou polovičku týden neuvidíme, ale nedáváme na sobě nic znát
• Pijeme pivo
• I když už je půl deváté, máme čas, máme seznam, všechno je tedy ok, proto se můžeme dívat na hloupý americký pořad s Britney Spears
• Zjišťujeme, že času moc nemáme, nemáme ani seznam a jsem v pr****
• Pár minut strávíme lamentování nad svojí leností, neschopností a hrozným šatníkem
• Rohlík s netelou na uklidnění, je jistě dobrý nápad a káva už tak dobrý nápad není
• Běháme po bytě jako fretky, pereme a žehlíme
• V systému, který je chaotický, všechno vyskládáme na postel
• Rveme do kufru a nezapneme ho
• ze strašným vztekem, že nemáme větší kufr, všechno vytřídíme
• Týden bude v duchu minimalismu
• Kufr za pomoci vyšší síly (či boha) zapneme, tančíme vítězný taneček

Blahopřejeme vám, jistě jste zapomněli x věcí co jste potřebovali a na místě si budete rvát vlasy.

Kam, že jedu? Hádejte.

 

 

Je to země Primarku, černého čaje, Shakespearea, vévodkyně z Cambridge, červených telefoních budek a v neposlední řadě Harryho Pottera. Už víte?

 

 

Čistě žensky

Mám jednu kamarádku nebo jen známou? Víte já k smrti nenávidím tohle škatulkování, protože přece nemůžu hned každého považovat za svého přítele, ale známý to už taky není. Chtělo by to mezi slovo.

 Ale dneska to o protivném škatulkování a mé hrůze být považovaná za něčí partnerku nebude. Bude to o mé známe (už jsem se rozhodla), protože když ji sleduji pořád mě to nutí přemýšlet, nad rozdíly mezi námi a bytostmi z Marsu. Teď vynechávám pravé a levé hemisféry, schopnosti soucitu nebo logiky. Vezmu to z čistě vizuálně, probírat anatomii nebude, všichni víme co ženám přebývá a mužům chybí a co muži mají jinak. Rozdíly nenajdeme jen v kalhotách a na hrudníku, ale i z pohybu a držení těla. Žena by měla být elegantní co se pohybů týče.
 

 

 To moje známá není, jsem smířená s tím, že si každý může dělat co chce a jak chce, ale proboha, ženy by neměly být maskulinní, to nechme drahým polovičkám. Sedět z nohama roztaženými od sebe opřená o lokty jako frajer ze 6.B a být podobně i oblečená do obrovských tenisek, riflí a volné mikiny, není vůbec přitažlivé ( chcete-li ženské). Ona je emancipace a feminismus krásná věc, ale netahejme ji do módy a když tak s vkusem a grácií, vzpomeňme si na legendární Coco Chanel, ta to sakra uměla. A nebo na výrok divy s platinově blond vlasy a rudými rty :

 

„Nevadí mi žít v mužském světě, pokud v něm mohu být ženou.“

 

Tímto jsem chtěla světu sdělit, že zítra si neudělám culík ani neobleču kalhoty. Zítra mě potkáte v sukni, v nepohodlných botách na podpatku, z rozpuštěnými vlasy a po roku i s nalakovanými nehty, protože zítra budu za ženu, tady alespoň do středy J.

Mějte se fanfárově J



 

Coco Chanel pro její nezapomenutelný šarm, pro to, že nás naučila nosit kalhoty.
Grace Kelly pro to, že je pro mě ztělesněním ženskosti.

Jsem bohém

Nebo ne? Spíš, ne, těžko se škatulkovat. Do které bych vůbec patřila?

Kamarád mě podezíral s toho, že tuhle sukni nosím, proto že si neholím nohy. Proto tak veřejně prohlašuji, pro jeho klid, že nohy si holím J.
Ještě vloni jsem moc nechápala, jak někdo může nosit dlouhé sukně, letos se divím tomu jak je někdo nemůže nosit. Víte, já tuhle sukni prostě miluji.

Jaký bude podzim?

 

V pátek jsem po dlouhé době zase podívala do Brna, potřebovala jsem nové boty. Stálo mě to nervy a pár kilometrů a stejně nové krásky v botníku nemám. Příště si musím přinejmenším loknout něčeho tvrdšího nebo se rovnou obalit antidepresivami.

Ono koupit boty, které jsou bez podpatku, nejlépe hnědé,pohodlné a nevypadají jako tenisky je radlický výkon, protože takové boty ani neexistují. Ne v Brně.I co se módy týče bude podzimní sezóna smutná, bez barev a tím pádem pro nás bledule neslušivá. Alespoň se nebudu řídit módním diktátem, protože naservírované kolekce nejsou zrovna můj šálek kávy. Tak půjdu vlastní módní cestou a na českých ulicích, kde se to jen hemží černou a khaki, budu (snad) zářit.

 

1.Do tohohle trička jsem se zamilovala, byla to láska na první pohled, jen se bojím, že tragická, protože nic podobného neseženu.

2. Jiná podoba námořnického trika, která se mi moc líbí.

3. růžové triko se tříčtvrtečním rukávem sháním dlouho( = je nesehnatelné), bude úžasné zakasané ve volných kalhotách

4. šaty jsou vůbec  nejjednodušší outflit. A bůh ví, že už několikátý podzim toužím po šatech  se tříčtvrtečním rukávem a že je už několikátý podzim ve skříni nemám. Líbí se mi i jejich krémová barva, která je jistě díky jiným doplňkům tvárná. Ach, bez nich nemůžu už žít.

5.  jo, uznávám, že jeansy

6. jako malá jsem něco podobného měla a vůbec se mi to nelíbilo,ale  člověk roste mění názory a styl.

 7. Ach! Ani nevíte jak já po nich toužím, zašla jsem v tom už tak daleko, že jsem se dívala na internet, jestli v mém okolí nesídlí švec. Nesídlí. Letošní podzim bez nich nemůže být. Už se vidím jak je mám na noze a skáču v nich do hromad shrabaného listí. Však já si ty moje najdu.

8. Většina žen v mém okolí ( i já) s příchodem ranních mrazíků sahají do kalhotách. A to je věčná škoda. Možná i proto v mé skříni nebydlí moc na podzim/zimu nositelných sukní.

9. A aby bylo veselo, barevný šátek.

 A po čem prahne vaše srdce ( či šatník) a peněženka zapláče?