Skoro cukrová vata

Představte si, že spíte tři hodiny, zdá se vám tak divný sen, že více to nejde, jste den bez kávy a k tomu všemu (jako by toho nebylo málo) nosíte růžové sako. A taky se mi roztrhla sukně a zabloudila jsem v Brně, ale to nikdy nikomu nepřiznám.

Jo jsem docela negativní a často si stěžuji, ale když ráno potkám mám  hned lepší den. Jinak jsem normální. Vážně.

Ať žije zajíček

Mít sestru má jednu výhodu, můžete si půjčovat oblečení. Ale i na to musíte jít opatrně, vypozorovat kdy má celkem dobrou náladu a není tolik protivná jako obvykle a musíte počítat s tím, že si půjčí něco na oplátku. Černé sako to bude.

A taky vás občas vyfotí, ale u toho bude protivná 100%.

Poznámka pod čáru

Nezbývá  než napsat, ať si užije Velikonoce.  Nelíbí se mi jak se v Česku a na Slovensku slaví. Čekat na pomlázku s trapným odůvodněním – abych neuschla. Proč si příchod jara spojovat s násilím, bojujme za velikonočního zajíčka!

Pokud nechce neotvírejte, udělejte si výlet, čtěte a užijte si, že nemusíte do práce a školy.

Caorle Baby

 Nemusíte mně závidět, nejsem u moře a nejezdím na stylovém kole s kloboukem a už vůbec nedělám pravidelné zastávky u italského lamače srdcí a nenechávám se od něj zvát na tu nejlepší zmrzlinu v životě. Sedím doma, snažím se nahrnout si do hlavy slovíčka, uklidit pokoj a ještě vedu smysluplné konverzace se psem ,,Cortíšku, pusinko ty nevíš, že když prší tak ven nepůjdeme, nemáš pláštěnku, Corty dáme grancle?“

Chybí mi moře, bojím se, že letos nenašetřím. Také potřebujete v létu moře?

Fotky jsou z léta z italského Caorle.

Odi et amo

Víte, mám s džínovinou trochu podivný vztah, buď ji nenávidím, nebo miluji. Nic mezi tím není. V málokterých džínsech se cítím dobře a padnou. To už ani nemluvě o bundách, sukních a nedej bože šatech.

Ještě před nedávnem by mě projel mráz po zádech a udělalo se mdlo, kdyby mě někdo řekl, že je budu nosit ( stejně jako k legíny, ale k těm se nedopracuji nikdy!).  Tyhle šaty mám už dlouho, tuším, že jsem je nosila už v osmé třídě. Jsou celé džínové. Našla jsem je u šicího stroje a líbí se mi. Občas není na škodu si zabalancovat na hranici módního pekla, rušit své zažité konvence.

Jsem těhotná...

•  Nepřeji vám zažít ten pocit, když vás váš kamarád zdraví- ,,Jé Niki, sis koupila novou push-upku, že?
• Chlápek v O2 si normálně myslel, že jsem těhotná, nevím, co si o tom mám myslet já.

• Koupila jsem si růžové sako. Asi recese.

• Nejhorší věc co se vám může v pondělí stát je zjištění, že máte namalované jen jedno oko

• Uvědomila jsem si, že už čtyři roky spím jen s jedním. Dříve jsem byla více promiskuitní. Mám tedy vyměnit medvěda za králíka?

• Z O U F A L E potřebuji 2 400 000 NOK. Tady.Nádherné, že? A venku je moje úchylka prohlížení si Norských a Švédských realit.

• Vždycky jsem si myslela, že hrozné je nakupování bot, směle tomu dominuje vybrání brýlí a nejhorší je nákup podprsenky (proč jako 75A má být nejmenší?). Chyba lávky vážení-nejhorší věc na sehnání je klobouk!
• Už týden a čtyři dny mám na ruce flek od Dusičnanu stříbrného, začínám si myslet, že s ním i umřu.

• Našla jsem zapomenutý vánoční dárek. Pro mamku byl. Jen idiot ho schová do zavařovací sklenice ve spížce.

• Zase jezdím na kole. Konečně s někým před kým můžu být zpocená, ztracená, udýchaná a vytlačovat kolo i do těch nejmenších kopečků, ale až vás začnou předjíždět šedesát( a víc) staří důchodci, je něco špatně.

Poznámka pod čáru-

Vážně šíleně nesnáším změnu času. Není dobré sníst celou nugetu a už vůbec ne vloupat se na cizí pozemek a krást Narcisy. Ať žije rebelie! Nebo výtržnictví a podmínka?

PS- jen pro nechápavé- těhotná nejsem.

Pudr cukr a zmrzlina

Mám ve skříni plno věcí, co nenosím. Nejsou mi malé nebo velké, nebyl by to můj styl a pak bych se necítila dobře (ať žijí výprodeje!). Znáte to, když máte půlku skříně ,,cizího člověka“?

Podobně to bylo s touhle bundou, kterou jsem nikdy nenosila, znovu objevila a docela se mi zamlouvá (a taky jako jediná věc se mi hodí ke kabelce) a růžovou halenkou, ale když už je to jaro…

Ještě něco…nemám ráda jaro. Vážně. Nikdy nevím co si obléct, ráno skoro mrzne odpoledne je to zase na triko, alespoň, že se už konečně prodává točená zmrzlina.

Hranice Infantilnosti

• 
  Nejsem člověk, co by se chlubil novými věcmi, ale touhle kabelkou musím, nejen že je prostě eňo ňuňo, ale toužím po takové už přes tři roky. A mám ji. Třikrát hurá.

• Jsem asi mírně infantilní. Jsem zjistila. Desky mám s kravičkami, vodu si napouštím do soví láhve, z recese píšu chlupatou propiskou s pejskem.

• Víte, že nosím brýle? A víte, že mě šíleně vytáčí? V jednom kuse je otírám, hledám, odmlžuji a nadávám na ně. Občas nosím čočky, ale z nich mě pálí oči. A mám kamarádku, která nosí brýle jen tak, no pardon má čtvrt dioptrie. To mu říkám alibismus.

• Nejraději píšu do květinkovaných a pejskovaných sešitů. Fyziku, chemii a seminář.
• Přiznávám, že můj diář je trochu nuda, ale zato si do něj při zkoušení (někoho jiného, když mně zrovna vyšla karma) kreslím.
• Na kosmetiku nejsem, nevím, kdy přijde na trh nový CC krém ani, jestli je lepší řasenka od Rimelu nebo Maybelline. Za to vím, kdy vyjde kniha, na kterou se těším a kdy bude výstava, na kterou chci jít. Proto v kabelce natahám zbytečnosti – jen balzám na rty Helle, který vřele doporučuji a antibakteriální gel.
• Nejdokonalejší pouzdro. Na taháky. Tak!
• A peněženka je jen tak do počtu, protože je věčně prázdná. Svačina snězená a klíče už zas nemůžu najít. Počkat, kde mám zase brýle?

Promiňte mi to, ale dneska si to prostě můžu dovolit. Tak tady jedna opička. 

A co nosíte v kabelce vy?

Svetr od Mýdlového prince

Já se na tu zimu vážně těšila, na pravou Ladovskou, měla jsem velké plány. Jak jinak.

Bobování, pít svařené víno, fotit vločky a jednu pravou koulovačku, kdy máte ten sníh úplně všude. Tak asi nic, vzdávám to, kabáty odkládám a nosím nesmrtelné kožené sako, oxfordky (já ty boty prostě miluji) a tlustý svetr.

Dostala jsem ho k narozeninám, můj vysněný vzorovaný svetr, od… no říkejme mu Mýdlový princ a nosím ho častěji než by bylo zdrávo.

Prostě jeleni

,,Upozornění: v tomto článku nehledejte žádnou logiku ani převratnou myšlenku, protože tam prostě není. Tak "

Někdo sbírá poštovní známky, jiný miluje růžovou a ten ke smrti nesnáší hermelín

A víte co já?

Jsem jelonofil (ano, uvědomuji si, že to zní jako šíleně nechutná úchylka) nebo jelenomilovnice? Vím, že ani jedno slovo neexistuje – tímto zdravím Jirku J.

Nevím jak jinak vysvětlit, že můj nejoblíbenější svetr je ten s jelenem, pseudo deník je s jelenem a také jsem majitelka jelení svíčky a jeleny nejraději kreslím. Zajde to ještě dál než by bylo zdrávo, koupila jsem si barvu na textil a šíleně starým tiskátkem ( s jelenem jak jinak!) si potisknu triko, aby bylo pěkně z dálky vidět, že nejsem normální.

Víte co je na tom nejdivnější? Jelena, myšleno živého, jsem nikdy neviděla. Dokonce ani v zoo!

A  ještě mám ráda vlky ,ale ze všech zvířat mám nejraději psy. Samozřejmě. 

A ještě něco, pod postelí mám lebku. Nelekejte se je srnčí, dlouhý příběh.

Smí mít vegetariánka pod postelí lebku?

A Vaše oblíbené zvíře?

Šípková Růženka

Někdy během půl druhé a třetí ráno, po stém otočení na druhý bok, po třetí rozzuřené návštěvě mamky v mém pokoji ať už konečně zhasnu, jsem si uvědomila, že čtrnáct šálků kávy je přeci asi moc. Aneb není nad to dva měsíce odkládat učení do hematologie…

• Dívala jsem se celých 15 minut na Hlas Československa. Chápejte, byl tam Majk Spirit. Skončím v pekle, já vím.
• O půl jedné (v noci) si uvědomím, že už několik let toužím po origami jestřábovy. Co jeden, hejno by se mi hodilo. Ať žije skromnost!  Nechápu, kde se stala chyba, když ani papír nedokážu tak hezky ohnout jako to pětileté japonské dítko. Samozřejmě, že jsem to po desátém pokusu o základní čtverec vzdala.
• Napadlo mě, že by bylo hrozně fajn, kdyby vedle mě někdo ležel (rozumějte tím někým svalnatého milujícího intelektuála), kterého bych vzbudila a vedla s ním politickou debatu o Krymu 
  
• Dala jsem si předsevzetí hodného Sherlocka Holmese - zjistit proč všechny květiny v mém pokoji kolegiálně umírají
• Lakovat nehty potmě se nevyplácí – věřte mi
• Největší štěstí co vás v noci může potkat je mít chuť na ananas, když doma ananas je
• Poslední dobu si zase přijdu jako šílená puberťačka, když mám chuť věšet si na zeď plakáty Jana Koleníka a taky jsem si díky němu zamilovala seriál První republika

Co z toho všeho plyne? Pokud probdíte noc, nebude vám fungovat ani ten nejlepší korektor, tak slaďte kruhy pod očima, třeba se svetrem. Nic jiného se totiž dělat nedá. A taky si ráno dejte kávu.

Přeji všem dobrou noc.