Kouzlo Vánoc

Vánoce jsou svátky klidu, míru a lásky. A nebo spíš nákupů, stresu,shonu a nervozity? V posledních letech bych se více přikláněla k tomu druhému, alespoň lidé, které jsem na pátečních nákupech potkávala (snad celá republika je v Brně J), měli všechno tohle vepsané ve tvářích, nervozita byla takřka hmatatelná.

Všichni někam spěchali a snad si přáli svým dárkem udělat radost svým blízkým, ale ostatní jako by neviděli, třeba pána o berlích co hrál koledy na harmoniku. Nikdo se nezastaví, nezaposlouchá se a neucítí to pravé kouzlo Vánoc.

Víte,když jsem byla malá,opravdu jsem Vánoce milovala, byl to čas zázraků, pohádek, bobování, přejídání perníčků, strach dotknout se dárku, aby mi nezmizel. A mé dětské oči byli ohromené krásou a bázlivostí.  Při pomyšlení, že tohle všechno už nikdy nezažiji je mi smutno, zoufale se toužím vrátit do dětství a uvěřit na Ježíška. Dovoluji si říct, že to byla nejkrásnější etapa mého života.

Píšu to proto, abychom se alespoň jednou v roce zastavili a podívali se na svět dětskýma očima. Abychom mysleli i na ty, kterým nikdo dárky neshání.  Abychom někomu jen tak pomohli, byli slušnější a milejší. Abychom pomohli němým tvářím. A abychom znovu našli kouzlo Vánoc, jen si vzpomeňte na svoje dětské oči rozšířené úžasem a usínání v obložení nových hraček.

Já koupím granule a odnesu je do psího útulku a taky se podívám po tom pánovi co hrál na Svoboďáku Tichou noc. To vám slibuji.