Prý láska

Nesnáším kýč, papriky a nevěřím na lásku na první pohled, aby bylo jasno. Ne s mužem! Ale do šatů a sukní se zamilovávám v jednom kuse. Jsem přelétavá mrcha i věrná svým stálicím. Některé nosím už od šesté třídy, tak vím, o čem mluvím.

Tyhle šaty budu nosit dlouho. Do roztrhání. A pojedou se mnou do Paříže, až tam pojedu a vezmu si k nim baret, protože je to klišé. Já je miluju. Jsou úžasně praktické – v létě k sandálům a v zimě ke kozačkám a béžovému kabátu (který musím koupit).

Promiňte, ale já musím. Neplecha ukončena. Jo, zase jsem se dívala na Harryho. 

Kabelka Atmosphere, šaty Asos, boty- CCC, pásek po babičce

50 odstínů šedi

,, Jsem nevěděl, že ty si taková“ řekl, zatímco jsem pila oříškové cappuccino a tvářil se jako, kdybych mu právě řekla, že víla Amálka točila porno.

Ale já přitom mluvila o módě, o tom, že nesnáším oranžovou a českou uniformu (kdo neví co to je, ať vyhlédne z okna, příklad se jistě za chvíli objeví, pokud tedy nebydlíte na samotě u lesa). V té chvíli jsem přesně věděla, kam mě zařadil, už jsem nebyla vegetariánka, znalá konspiračních teorií s roztomilou mezírkou mezi zuby. Byla jsem pizda. Co se zajímá jen o oblečení, make-up a s kým právě spí Leonardo di Caprio.

Móda je povrchní svět, který se dělí na dva tábory. Může to vypadat, že žijí v míru, ale nenechme se zmást. Mezi lidmi co módu rádi mají a nemají je nepřekonatelná propast a vzájemné nepochopení. Uhlazení, namódění , povrchní a nedbající, nevkusní, často jako strašila vypadající lidé. Vše záleží na úhlu pohledu a dané příslušnosti k táboru. Ámen.

Já módu miluji, opravdu a horoucně. Dokážu za ni utratit sumu, ale stejně to mám s knihami. Stejná láska. A čokoládou.

Ale přesto:

• Víc než Chanel no 5, mně voní čerstvě posekaná tráva nebo déšť co dopadá na vyhřátou silnici.
• Větší radost, mě udělá sedmikráska než diamant (ne, že by dostávání diamantů bylo na denním pořádku)
• Neřídím se trendy, protože nevidím důvod, proč mám nosit to, co většina.
• Jdu proti proudu, netoužím po Chanelce nebo LV kabelce, mám jeden poklad. Po mé prababičce, je mnohem víc než módní kousek, je to historie a moje jediná památka.

A přesto si přeji občas potkat něco takového:

Miluji kombinaci svetru a košile.

Je něco ženštějšího než šaty? Těžko. A přesto je na ženách skoro nevidím.
Klobouky jako by úplně vymizeli... 

Sukně,sukně, sukně. Bez nich nemůžu být a přesto jich mám nedostatek. Právě teď prožívám velké vzplanutí k maxi sukním.

Já chápu, že džíny jsou už naše národní uniforma,jsou pohodlné a hodí se skoro ke všemu, ale proč je nenosit trochu jinak? 

A místo mikin a sportovních bund něco elegantnějšího?
zdroj: http://www.pinterest.com/

Byl první máj

Vím, že první máj byl ve čtvrtek. Nejsem blbá, nepletou se mi dny a mám pojem o čase (ten ztrácím pouze když nakupuji nebo čtu), ale nebyl čas na pravý prvomájový článek s citací Máchy. Čtenáři jistě odpustí, ale já prostě musím. Tak tedy…

Byl pozdní večer – první máj –večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech;
květoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech.
Jezero hladké v křovích stinných
zvučelo temně tajný bol,
břeh je objímal kol a kol;
a slunce jasná světů jiných
bloudila blankytnými pásky,
planoucí tam co slzy lásky.

 Pravil klasik.

Skoro cukrová vata

Představte si, že spíte tři hodiny, zdá se vám tak divný sen, že více to nejde, jste den bez kávy a k tomu všemu (jako by toho nebylo málo) nosíte růžové sako. A taky se mi roztrhla sukně a zabloudila jsem v Brně, ale to nikdy nikomu nepřiznám.

Jo jsem docela negativní a často si stěžuji, ale když ráno potkám mám  hned lepší den. Jinak jsem normální. Vážně.

Ať žije zajíček

Mít sestru má jednu výhodu, můžete si půjčovat oblečení. Ale i na to musíte jít opatrně, vypozorovat kdy má celkem dobrou náladu a není tolik protivná jako obvykle a musíte počítat s tím, že si půjčí něco na oplátku. Černé sako to bude.

A taky vás občas vyfotí, ale u toho bude protivná 100%.

Poznámka pod čáru

Nezbývá  než napsat, ať si užije Velikonoce.  Nelíbí se mi jak se v Česku a na Slovensku slaví. Čekat na pomlázku s trapným odůvodněním – abych neuschla. Proč si příchod jara spojovat s násilím, bojujme za velikonočního zajíčka!

Pokud nechce neotvírejte, udělejte si výlet, čtěte a užijte si, že nemusíte do práce a školy.

Caorle Baby

 Nemusíte mně závidět, nejsem u moře a nejezdím na stylovém kole s kloboukem a už vůbec nedělám pravidelné zastávky u italského lamače srdcí a nenechávám se od něj zvát na tu nejlepší zmrzlinu v životě. Sedím doma, snažím se nahrnout si do hlavy slovíčka, uklidit pokoj a ještě vedu smysluplné konverzace se psem ,,Cortíšku, pusinko ty nevíš, že když prší tak ven nepůjdeme, nemáš pláštěnku, Corty dáme grancle?“

Chybí mi moře, bojím se, že letos nenašetřím. Také potřebujete v létu moře?

Fotky jsou z léta z italského Caorle.

Odi et amo

Víte, mám s džínovinou trochu podivný vztah, buď ji nenávidím, nebo miluji. Nic mezi tím není. V málokterých džínsech se cítím dobře a padnou. To už ani nemluvě o bundách, sukních a nedej bože šatech.

Ještě před nedávnem by mě projel mráz po zádech a udělalo se mdlo, kdyby mě někdo řekl, že je budu nosit ( stejně jako k legíny, ale k těm se nedopracuji nikdy!).  Tyhle šaty mám už dlouho, tuším, že jsem je nosila už v osmé třídě. Jsou celé džínové. Našla jsem je u šicího stroje a líbí se mi. Občas není na škodu si zabalancovat na hranici módního pekla, rušit své zažité konvence.

Jsem těhotná...

•  Nepřeji vám zažít ten pocit, když vás váš kamarád zdraví- ,,Jé Niki, sis koupila novou push-upku, že?
• Chlápek v O2 si normálně myslel, že jsem těhotná, nevím, co si o tom mám myslet já.

• Koupila jsem si růžové sako. Asi recese.

• Nejhorší věc co se vám může v pondělí stát je zjištění, že máte namalované jen jedno oko

• Uvědomila jsem si, že už čtyři roky spím jen s jedním. Dříve jsem byla více promiskuitní. Mám tedy vyměnit medvěda za králíka?

• Z O U F A L E potřebuji 2 400 000 NOK. Tady.Nádherné, že? A venku je moje úchylka prohlížení si Norských a Švédských realit.

• Vždycky jsem si myslela, že hrozné je nakupování bot, směle tomu dominuje vybrání brýlí a nejhorší je nákup podprsenky (proč jako 75A má být nejmenší?). Chyba lávky vážení-nejhorší věc na sehnání je klobouk!
• Už týden a čtyři dny mám na ruce flek od Dusičnanu stříbrného, začínám si myslet, že s ním i umřu.

• Našla jsem zapomenutý vánoční dárek. Pro mamku byl. Jen idiot ho schová do zavařovací sklenice ve spížce.

• Zase jezdím na kole. Konečně s někým před kým můžu být zpocená, ztracená, udýchaná a vytlačovat kolo i do těch nejmenších kopečků, ale až vás začnou předjíždět šedesát( a víc) staří důchodci, je něco špatně.

Poznámka pod čáru-

Vážně šíleně nesnáším změnu času. Není dobré sníst celou nugetu a už vůbec ne vloupat se na cizí pozemek a krást Narcisy. Ať žije rebelie! Nebo výtržnictví a podmínka?

PS- jen pro nechápavé- těhotná nejsem.

Pudr cukr a zmrzlina

Mám ve skříni plno věcí, co nenosím. Nejsou mi malé nebo velké, nebyl by to můj styl a pak bych se necítila dobře (ať žijí výprodeje!). Znáte to, když máte půlku skříně ,,cizího člověka“?

Podobně to bylo s touhle bundou, kterou jsem nikdy nenosila, znovu objevila a docela se mi zamlouvá (a taky jako jediná věc se mi hodí ke kabelce) a růžovou halenkou, ale když už je to jaro…

Ještě něco…nemám ráda jaro. Vážně. Nikdy nevím co si obléct, ráno skoro mrzne odpoledne je to zase na triko, alespoň, že se už konečně prodává točená zmrzlina.

Hranice Infantilnosti

• 
  Nejsem člověk, co by se chlubil novými věcmi, ale touhle kabelkou musím, nejen že je prostě eňo ňuňo, ale toužím po takové už přes tři roky. A mám ji. Třikrát hurá.

• Jsem asi mírně infantilní. Jsem zjistila. Desky mám s kravičkami, vodu si napouštím do soví láhve, z recese píšu chlupatou propiskou s pejskem.

• Víte, že nosím brýle? A víte, že mě šíleně vytáčí? V jednom kuse je otírám, hledám, odmlžuji a nadávám na ně. Občas nosím čočky, ale z nich mě pálí oči. A mám kamarádku, která nosí brýle jen tak, no pardon má čtvrt dioptrie. To mu říkám alibismus.

• Nejraději píšu do květinkovaných a pejskovaných sešitů. Fyziku, chemii a seminář.
• Přiznávám, že můj diář je trochu nuda, ale zato si do něj při zkoušení (někoho jiného, když mně zrovna vyšla karma) kreslím.
• Na kosmetiku nejsem, nevím, kdy přijde na trh nový CC krém ani, jestli je lepší řasenka od Rimelu nebo Maybelline. Za to vím, kdy vyjde kniha, na kterou se těším a kdy bude výstava, na kterou chci jít. Proto v kabelce natahám zbytečnosti – jen balzám na rty Helle, který vřele doporučuji a antibakteriální gel.
• Nejdokonalejší pouzdro. Na taháky. Tak!
• A peněženka je jen tak do počtu, protože je věčně prázdná. Svačina snězená a klíče už zas nemůžu najít. Počkat, kde mám zase brýle?

Promiňte mi to, ale dneska si to prostě můžu dovolit. Tak tady jedna opička. 

A co nosíte v kabelce vy?