Láska na první pohled

Věříte na lásku na první pohled? Já ne, přijde mi povrchní, člověka přece milujeme pro to jaký je uvnitř a ne proto jak vypadá. Nebo snad ne?

Ale s oblečením je to právě naopak. Zamilovala jsem se do těchto úžasných šatů s HMka.

A je to vášnivá láska, jen jako asi jako každá láska má komplikaci. Neměla bych je kam nosit L a tyto krásné šaty by byli ve skříni smutné.

PS- ne nezbláznila jsem se, ale uznejte sami, že jsou úžasný a omlouvám se za kvalitu fotek.

Dnešní den není náš

Dnešní článek bych chtěla věnovat té nejúžasnější bytosti na světe.

Je to opravdový kamarád, je u mě vždycky když ho potřebuji, když jsem smutná a potřebuji se vybrečet, sedí u mě a nechává mě bulet do jeho krku a ani se nehne. Vyhlíží až se vrátím ze školy a radostně mě vítá. Každý den se spolu učíme a on jako by dělá, že ho to zajímá. Když nikdo nechce jít ven on čeká u dveří. Nepotřebuji budík, on mě budí sám ( a šíleně přesně).

Líbím se mu i když jsem namalovaná nebo po ránu. A nedělíme se spolu jen o jídlo, ale i o lásku.

 Jestli hádáte, že je řeč o mém psovi, tak si připište bod, protože hádáte správně.

 Jestli pak tušíte copak je dneska za den? Je 4.10. a toto datum připadá na mezinárodní den zvířat. Podle mě, by to měl být i státní svátek, nejen proto, že by to zabilo dvě mouchy jednou ranou, nešlo by se do školy a oslavili bychom ty úžasné čtyřnohé ( případně dvojnohé) bytosti. Nezasloužili by si to copak? Dělají náš život krásnější. Ale, ne všichni chlupáči mají šťastný život, ne všichni jsou zahrnuti láskou a jídlem. Některý z nich jsou krutě týráni, testuje se na nich kosmetika a jiní zas nikdy neuvidí svítit slunce nebo nepocítí hebkost trávy. Tento den by měl patřit hlavně jim, těmto zlomeným bytostem.

Dřív byl člověk součást přírody, vážil si jí i každé živé bytosti, ale teď co nám narostlo ego ( přece jenom homo sapiens sapiens je chytřejší než všichni jiní tvorové) jsme ji tak trochu zotročili. Nemyslete si, že jsem nějaká aktivistka je to můj názor na věc, uznejte sami, že na tom něco možná bude.

Na světě není nic krásnějšího než pohled do něžných zvířecích očí, to vám den spraví víc než tabulka čokolády.

What´s your name?

Jak se vám líbí vaše jméno? Ne přezdívka, ale vaše křestní jméno.

Mě se moje nikdy nelíbilo. Nikola, mě vždycky přišlo tak nějak drsný, pod tím bych si představila zlou, tmavovlasou v tmavém oděnou ženskou, která se jen šklebí a škaredě dívá. Taky tam slyším mezinárodně oblíbený nápoj- kola. Jako malá, jsem se chtěla přejmenovat nejdříve na Kláru a pak na Emily. Jo, Emily je jméno pro mě, myslím, že by se ke mně hodilo.

Ale maminka si myslela něco jiného a musela jsem se s tím smířit a také smířila. Vždyť se na mě mohla vyřádit i jinak např. Květoslava ( jestli to nějaká Květoslava, čte tak se omlouvám, nemyslím to nijak zle).

Je zvláštní, že většina lidí s kterými jsem o tom mluvila si myslí, že by se k nim hodilo jiné jméno, že tohle se jim nelíbí. Ale berme to tak, mamky nám toho do života dali hodně, už jen to že nás sem přivedli, ale také dali jméno a většinou jsou to krásná jména, něco pro ně musela znamenat.

Každé jméno jako by lákalo k přezdívkám a zkráceninám, v tomto je moje mamka přebornice, co všechno dokázala s obyčejného Nikola udělat, je až obdivuhodné tak např.- Niki, Nikča, Nikolajda, Tříkolka, Koláček, Šuhajka… občas by mě zajímalo co ji k některým vedlo.

Myslím, že jméno hraje důležitou roli, nějak byď jen malinko nás ovlivní. Už vím, že nikola není zlá manda, většina Nikol co znám jsou hodný holky, každá něčím jiným zvláštní a tak je to u všech jmen, proto nevěřím numerologii, i když i tady je nějaký ten otazník, co kdyby.

A jak jste na tom se svým jménem vy?

Krása, co to vlastně je?

Předpokládám, že většina z vás už viděla nějakou tu módní přehlídku. Krásné oblečení, nezapomenutelná atmosféra, vzduch plný omamné vůně parfémů a taky plno lidí.

A modelek. Jsou tak éterické, křehké a většinou hodně hubené (ne hodilo by se říct, že vychrtlé) s průsvitnou kůži a vystouplými kostmi. Vlastně abych řekla pravdu málokdy se mi nějaké to ramínko na luxusní šaty od předních návrhářů líbí. Chci vidět ženskost, křivky, osobitost, ale ne na kost vychrtlou slečnu. Modelka by měla mít osobní kouzlo, ale ono se to taky lehko řekne. Návrhář přece potřebuje aby obdivné ach bylo na jeho šaty a ne na modelčiny pevné nohy. Možná kdybych byla návrhářka, uvažovala bych stejně, ale zatím nejsem tak můžu kritizovat.

 S tímto článkem zažínám proto, že jsem si kdesi v novinách prohlížela finalistky Schwarzkopt elite model look. Viděli jste je už? Skoro všechny jsou na kost vyhublé nezdravě vyhlížející slečny, kterým je většinou kolem 14 až 16, což je docela smutné. Zajímalo by mě kolik váží a jestli nemají nějaké zdravotní  problémy.

Nechci abyste si mysleli, že jsem vysazená proti štíhlosti, právě naopak líbí se mi, působí víc zdravě, vypadá líp v oblečení, já mám postavu tak akorát. Ale nikdy jsem nedržela nějaké diety, možná taky proto, že jsem žádnou nevydržela držet dlouho. Ale taky nemám nic proti plnoštíhlosti, ale preferuji  ( zdravou ) hubenost, protože zdraví by mělo být nejpřednější.¨

Nevím jak vám, ale mě se prostě vystouplá kostěná kolena, kliční kosti, propadlé tváře nelíbí. Ženská krása je o něčem jiném.

Z dvaceti finalistek ve věku od 14 do 19 let vybrala porota dvě vítězky: Lenku Hanákovou za Českou republiku a Leónu Hochelovou za Slovensko. Obě vítězky budou reprezentovat své země na světovém finále Elite Model Look, které proběhne 6. prosince.

...

Zdravím vás.

Vím, že nejsem zrovna vzorná blogerka, nepřispívám jak bych chtěla nestíhám, dost osobních problémů a občas nemám náladu. No vždyť to znáte. Tak si dneska dáme outfitový post, měla jsem to oblíknuté ve škole a pak na nákupech s mamkou a babičkou.
 

Wishlist -autumn, winter

1.Zajímavá čepice- miluji čepice, nosím je od konce podzimu až do konce zimy. Některý moje kamarádky si myslí, že je to dětinské, ale mě na tom nesejde, myslím, že je to zajímavý a praktický doplněk a přece si nenechám zmrznout uši J

2. v mikině mě potkáte zřídka kdy, nenosím je moc ráda. Málokdy narazíte na opravdu hezkou mikinu, proto se raději chumlám do svetrů. Mám jich doma hromadu, ale jak už to u mě chodí nosím jen pár.

Šedý vzorovaný svetr- takový neutrální kousek co se hodí ke všemu.

Jelení (sobí )svetřík- v mém šatníku toužím po dvou věcech kabelce chanel a svetru s jelenem. Nevíte někdo kde ho sehnat?

Tento krásný petrolejový svetřík si představuji s bílou košilí a černou kravatou, už abych ho měla.

3. oxortky- už jedny vlastním, ale znáte to bot není nikdy dost a tyto jsou opravdu nádherné.

4. a 8. přiznejme si to, na podzim a v zimě jsou přece jen lepší kalhoty ne, že bych příchodem podzimu sukně odepsala, ale nosím je méně.

Tmavě modré jeansy jsou kombinovatelé snad s čímkoli, nosím je nejradši, zdá se mi, že v nich jsem štíhlejší, jenže jsem poslední dobu trochu zhubla a moje oblíbené mě už nesedí, tak hurá na nákupy J

Velbloudí kalhoty- vím, že to bylo módní minulou sezonu, ale mě se prostě líbí.

5. praktická  kabelka do školy

6.modrá košile- scháním ji už opravdu dlouho, ale po takové kterou si představuji nikde ani stopa. Tak snad se zadaří.

7. na konec opravdová nezbytnost- kozačky- kdyby jste věděli jak o mám daleko ke škole a jaký je tam velký kopec, pochopily byste, že s podpatky by jste to na náledí nikdy nevyšly. A když jo nechci vědět jak bych šla dolů J

Americká krása

Dneska jsem měla na stole položenou broskev( na tom by nebylo nic zvláštního) ,ale pak přišel můj čtyřnohý nejlepší přítel a za každou cenu ji chtěl, ale přitom cokoliv co alespoň trochu voní ovocem nesnáší. Pořád na mě štěkal, kňučel a vyl , tak jsem mu půlku dala. A on si k ní jednou čichl a přestala ho zajímat.

A pak mě došlo , že většina nás je taky taková.Neustále po něčem toužíme, za něčem se honíme a něco chceme. Ale pokaždé jak toho dosáhneme po chvíli nás přestane bavit a chceme víc. Místo toho abychom si užívali života, tak přemýšlíme co by jsme tak
chtěli a nemáme a nějak to do smrti přetrpíme. Ale kde je ten požitek ze života? Přece až budu ležet na smrtelný posteli nebudu myslet na to ,že mám Bugatti Veyron v garáži , ale na to co jsem za celí život prožila. Každý úspěch ( i maličký) bychom měli ocenit (popřípadě oslavit). Pochválit se a zkusit další, o tom přece život je.

Místo předstírání naší spokojenosti bychom se měli zeptat proč vlastně. Teprve jak se naučíme ocenit krásu maličkostí, hned se nám bude lépe dýchat.

Proč ten nadpis?

 
Protože, americká krása spočívá v tom, že oni to dokáží ocenit. Ne všichni se mají dobře. Někteří lidé mají život vážně mizerný, ale tím víc si ho váží. Pokud bych měla všechno , po čem jsem kdy toužila, byla bych vážně šťastná? Těžko, lidský mozek není ,,naprogramovaný" jen na štěstí. Nejlíp si štěstí váží ten, co ví jaké je to ho vůbec nemít. A v tom je to kouzlo.

Nežiju abych jedla a pila. Ale abych poznávala, toužila, milovala, žila. Většina mých kamarádek má takoví životní

sen: tak nějak vystudovat, vdát se a založit rodinu. To je ale tak trochu nuda. Co třeba být pilotem nebo kosmonautem? Princeznou?

Mám svůj sen. A udělám VŠECHNO proto aby se mi jednoho krásného dne splnil.

Be inspired by fashion icon Blake Lively

Stát se ve dvaceti ikonou pro hromadu lidí , dokázal leckdo. Ale která s nich se dostala do přízně obávané americké šéfredaktorky módního magazínu Vogue Anny Wintour?

Jestli hádáte , že je to Blake Lively , tak jste moji milí uhodli správně. Podle mě je až nemožné jak se rychle dostala do světa ,,vysoké" módy ( tím myslím jaký je o ni zájem u nejprestižnějších návrhářů těch nejlepších značek).

Nevím jak vám , ale mě se její styl oblékání hrozně líbí, nesnaží se být výstřední ani laciná, ví co jí sluší. Vybrala jsem vám pár jejích fotek s civilu , protože na červeném koberci díky stylistů dokáže zářit každá. Tak snad se vám bude Blake líbit.

Co si o jejím stylu myslíte Vy?

mírně invalidní v modré košili

Jelikož je má maličkost celkem invalidní rozhodla jsem pro další fashion příspěvek.

I když vás na to upozorňuji poměrně často, nemůžu si vás vzít na triko, zkrátka berte můj obličej s rezervouJ.

Nidal

Bylo to jako by mě do srdce zasáhl šíp, udělal mě v něm jizvu. Ztratila jsem ho nikdy ho už neuvidím ani jsem se nerozloučila. Nepohladila ho naposled. Nedostala jsem možnost naposledy vidět svět s jeho hřbetu a to je pohled na svět nejkrásnější. Nepohladila jsem ho po čumáčku jak to měl rád.  Vždycky když jsem prošla kolem jeho stáje dotkl se mě a zařehtal, nevím co to v koňské řeči znamená, ale brala jsem to jako pozdrav znamení, že mě rád vidí.

Pamatuji si jak jsme se na něj jeli poprvé podívat, byl v ohradě s jinými koňmi, měl tak smutné oči a byl hrozně vyhublí. Ale líbil se nám a my jemu taky. Udělat na dědovým statku ohradu nebylo moc lehké, bylo tam tolik kamení a to muselo pryč. Zanedlouho tam přibyl jeden krásný a elegantní hnědák, Anglický plnokrevník. Nidal.

Umím jezdit na koni a řekla bych, že jezdit umím dobře, ale s Nidalem to bylo jiné. Nepotřebovala jsem ho nijak pobízet, bič jsem ani nepotřebovala, rozuměl mým povelům jako ještě žádný kůň. Pár chyb měl, bál se kluků a byl občas šíleně líný.

Víte jak se říká, že poprvé se nezapomíná? Za svůj život jsem zažila, už hodně poprvé, ale zvlášť první trysk na Nidalovi se mi vryl hluboko do paměti. Ta velká rychlost a ten zvuk kopyt tlumený prvním sněhem co ten rok padal. Ze začátku jsem se hodně bála, ale jako by mě každým jeho dalším nádechem opouštěl, věřila jsem a udělala co se udělat nemá, povolila mu otěže.  Věřím, že od teď nespadne první sníh bez toho abych na mého žárlivého Nidalka nepomyslela. Bude takový můj symbol prvního sněhu.

Doufám, že se bude mít v novém domově dobře, všichni na něj budou hodní a bude mu chutnat  tak jak u nás.

Je zvláštní, že si většinou uvědomíme co máme a jak to máme rádi až to ztratíme. Nikdy mě nepřestane mrzet, že mě nikdo neřekl, že se má prodat a ani kdy. Kdyby mě alespoň zavolali, abych mu mohla pošeptat do ucha něco o tom jak jsem ho měla ráda. Celá moje rodina mě moc zklamala.

Omlouvám se asi vám tento příspěvek přijde takový divný, popřeházený. Potřebovala jsem psát a u toho se vybrečet a znáte to, se slzami v očích a smutkem na duši, se špatně myslí.