Spring and summer wishlist

Jaro je už konečně tady ,a že to trvalo, ale jako při každém otevření skříně s povzdechem zjišťuji, že nemám co na sebe. A tak už tradičně mé jarní

Květinový šátek –

Jsem docela velkou sběratelkou šátků. Šátek je skoro kouzelná věc, protože i s obyčejného trika a kalhot umí vykouzlit zajímavý outflit.

Peněženka-

Dříve jsem často měnila peněženky, než jsem v jednom Londýnském brašnářství našla tu svojí ,,pravou“. Co osud nechtěl, peněženka se mi po čtyřech letech rozbila, ošoupala a už nešla opravit. Jsem toho názoru, že je hezká peněženka důležitější než hezká kabelka, protože kabelku měníme podle oblečení, co máme na sobě. A když žádnou neseženu, alespoň budu mít alibismus proč navštívit milovaný Londýn.

Mokasíny-

Žádné boty se mi ještě nelíbily více. Žádné boty jsem ještě nepotřebovala více.

Krajkový top-

V loni jsem byla zamilovaná do květinového potisku, letos jsou to krajky. Jsem holka přelétavá. Ale na moji obhajobu je něco romantičtějšího než krajka?

Květinová sukně-

A pořádně vzorovanou a rozevlátou. V českých obchodech jsem ještě nenarazila na sukni podle mého gusta. Něco mě říká, že na Asos ke mně bude přívětivější.

Černé baleríny-

Černých bot mám několik, problém je, že na podpatku a co si budeme povídat, dobře se v nich nedobíhá tramvaj a stát na nich celý den je bolestivá záležitost, alespoň pro mě.

Propínací svetřík-

 Pastelová barva je k rozkvetlému jaru nutností nebo starorůžová.

Nové obroučky-

 Jsem docela slepá, docela hodně. Přesto mám jen jedny brýle, které pořád hledám. Navíc naše dejepisářka má stejné, úzké obroučky v kterých vypadá ještě přísněji. Líbili by se mi přesně tyto.

 Mátové šaty-

Poprvé jsem je zahlédla v HM,byla to láska na první pohled. Přímo osudová, při takových osudových setkání musí jít racionální uvažování stranou. A stejně v této barvě žádné šaty nemám J.

Po čem toužíte Vy?

Lace

Tak tu máme konečně jaro. Jako milovnice podzimu, zimy, deště, sněhu a mlhy se musím přiznat, že se mi tohle počasí zamlouvá mnohem více. Už se těším na procházky pod rozkvetlými stromy, zpěv ptáku a pistáciovou zmrzlinu. Ačkoliv ráda nosím kabáty a šály po pěti měsících to chtělo změnu, chtělo to něco barevného a tak trochu romantického.  Chtělo to krajku!

Zasvěť mě

Mám kamarádku, je to chytrá holka, pokud nejde o kluky. Nedávno měla velký problém, s kluky, jak jinak. A žádala si radu. Prostě nevěděla, kterého z nich si vybrat, bylo to pro mě nepochopitelné dilema, protože jeden z nich je opravdový grázl a ten druhý hotový poklad. Moje rada byla prostá, vyber si srdcem, jsem jí říkala.

Vybrala si grázla, prý pro jeho plamínky v očích. A já jí rozumím, že ani netuší  jak, i když ji nepřestávám varovat, protože z tohoto vztahu nevyjde bez újmy.

My ženy pro takové ,,bad boy“ máme sklony. Přiznejme se, že mají kouzlo. Jiskru v očích, šarm a většinou to s ženami umí. Takového  ,,zlobivého kluka“ si nepředstavuji jako zedníka nebo klempíře, klidně může studovat medicínu a povídat vám sladké pohádky o hvězdách a osudových láskách. Ten, před kterým bych padla do kolen, by měl mít strniště, čokoládově hnědé oči, polobotky (mě se kluci v teniskách prostě nelíbí) a úsměv jako Ian Somerhalder. Takový muži se tváří, že vám rozumí, že je bere vaše dilema, jestli světle hnědé lodičky nebo čokoládově tmavé, ale pak když to nejméně čekáme to přijde. Je jedno jakým způsobem, ale bude to bolet.

Znám dost těchto typů, ale přesto nikdy nezůstanou dlouho sami. Proč? Čím to je, že nás tolik lákají? Je to snad nějaký pozůstatek z raného dětství, kdy nás ve školkách trápili, jakože z lásky? Nevím. Snad doufáme, že právě my ho zkrotíme, ale nebude to tak. Většinou jsme pro tyhle jen další epizoda, ale my přece chceme být osudové.

A já měla stejně vždycky radši hodné kluky. 

Zdroj obrázku: http://pinterest.com/popular/

Být či nebýt sexy?

Musím pořád přemýšlet, co se od dob Brigitte Bardot a Marilyn Monroe tak změnilo. Kdy byl sex symbol, opravdovým symbolem krásy a nenucené smyslnosti. Podle mého kamaráda těmto divám padal svět k nohám kvůli tajemství, co z nich vyzařovalo. Žasl by snad svět nad zvednutými šaty Monroe, kdyby ji před tím viděl pobíhat v ultrakrátké minisukni? To sotva.

  Není to tak dlouhou, co jsem se zase jednou večer dostala do města. Nutno podotknout, že jsem se nacházela poblíž diskotéky. Nikde se nevidí taková koncentrace pseudosexy koček než na diskotékách kolem desáté. Odbarvené vlasy - do bíla, šílená vrstva řasenky, že řasy vypadají jako pavoučí nožičky, jehly a jakýsi pruh látky – asi sukně, není žádnou výjimkou. To, že na botách slečna neumí chodit, v lepším případě jí leze ramínko od podprsenky ( horší si jistě domyslíte) jí v ničem nebrání nahánět kluky jakou lovnou zvěř.

Třebaže se najdou tací, kterým se takové slečny zamlouvají,protože žádnou práci s nimi nemají, žádné dobývání, žádné lichotky. Na co taky plýtvat energii a čas, když taková mu padne k nohám sama ke všemu svolná? S takovými ženami mám společný jen menstruační cyklus, i když při jejich životosprávě ani to ne.

Stačí, když si otevřete průměrný ženský magazín, spolehlivě v něm najdete článek -Jak vypadat sexy, jak být sexy aby muži šíleli a hromadně padali do mdlob. Ale proboha proč?

 Nikdy jsem po tom netoužila a nikdy toužit nezačnu. Dávám přednost rafinovanosti a nenucenosti, kouzlo je to prosté. Něco ukázat a zbytek schovat, v tom je celé tajemství. Otázkou zůstává jestli to na muže ještě zabírá. 

Recenze - BB krém Avon

Ráno je pro mě vůbec ta nejhorší část dne. Nic nestíhám a to se pak  ve škole u zrcadla divím, proč mám řasenku jen na jednom oku. Je to začarovaný kruh. Proto je fajn ušetřit si trochu času. Ono namatlat si na obličej hydratační a tónovací krém, na to trochu make-upu, korektor a dokončit to pudrem zabere chvilku času, to mi věřte, ale jde to jednodušeji.

BB krémům jsem dlouho odolávala, ten od Garniér byl na moji světlou pleť příliš tmavý a od Nivey zase moc mastný. Až jsem objevila malý zázrak od Avonu. A věřte mi, že ten čas ušetřit umí.

Na BB krému od Avonu se mi líbí především to, že je dostupný v 5 odstínech, díky tomu si vybere snad každá. Má lehkou konzistenci, spíše tekutou než krémovou. Vážně dobře kryje a hydratuje. Má pleť je po něm jemnější.

Já mám druhý nejsvětlejší odstín Shell a je pěkně světlý, na moji pleť jako dělaný. S pletí krásně splyne, což se mi s make-upy nestává. Dobře se roztírá. Krytí je takové střední, pokud máte nějaký pupínek, budete potřebovat korektor. Na pleti vypadá přirozeně. I výdrž je velmi dobrá, s jedním přepudrováním  bez problému 8 hodin. A co víc má pleť nevypadá tak unaveně, jako bych skutečně spala osm hodin a ne jen čtyři.

 Já ho aplikuji  na denní hydratační krém a mírně ho přepudrovávám. Přestala jsem používat klasický make-up, protože s tím jsem měla pocit masky, který teď nemám.

  

    Shrnutí:

·         Řidší konzistence, než make –up, velice dobře se roztírá

·         Nemastný, nevysušuje a nestahuje pokožku

·         Krytí je rovnoměrné

·         U neproblematické pleti není třeba použít další korektor

·         5 odstínů

·         Hydratuje

·         Vyhlazuje

  

Emoce tak ryzí

Zjistila jsem, že bez ohledu na svůj už téměř dospělý věk, zkušenosti a pocit, že umím cokoliv kromě svíčkové a matematiky, se mé vnitřní jistoty bortí v hádkách. Neumím se hádat a už vůbec ne s ním.

Nejryzejší hádky jsou řízeny menstruačním cyklem, pohádat se je pro mě někdy stejně důležité jako být zásobována sladkostmi. V hádkách, které jsou větší než obvykle a já tuším svoji prohru dělám jednu věc. Hroznou. Dětinskou. Hloupou.

,,Rozcházíme se“, říkávám. V afektu samozřejmě. Nechci se rozejít to ani náhodou. Rozchod v afektu se skutečným rozchodem nemá nic společného, jde o to aby si uvědomil, že jsem jednoduše úžasná, že beze mě by to nebylo ono.

Neočekávám nic víc, než  že mě bude číst myšlenky a rozumět mým emocím, snad víc než jim rozumím já. Ale on nic. Schválně! O co mu jde?

Když po něm chci, abychom si promluvili tváří se jako by byl u zubaře. Chci aby mluvil, ale netuším o čem. Když už něco řekne, stejně se mi to nelíbí. Občas chci vysvětlení, ale takové, které by mě uspokojilo není. On to ví (alespoň si myslím, že to ví) a to mě ještě víc vytáčí. Umí si zachovat svůj klid, zatímco já jsem jak vzteklá kráva.

Pak co adrenalin ustoupí a já se měním v tele, které se stydí a slibuje, že už nikdy nevyroste v krávu. Snad v tu chvíli tomu věřím, ale stane se to znovu. Možná (jistě) ,že ho kvůli tomu ztratím. Nedivila bych se mu.

PS- Jen pro můj klidný spánek, vždycky nejsem semetrikou. Věřte mi. 

Zdroj obrázku: http://pinterest.com/

Jako vítr

V šesté třídě jsem si nepřála nic víc  než  mít kluka, ono to bylo hrozně in. A jednoduché.  Nějaký si vás vyhlídl, u šaten vám řekl, že vás nepředstavitelně miluje a  jestli s ním nebude chodit co na tom, že nevěděl ani vaše přímení.  Já nikoho takhle neměla, nikdy. Nevím čím to bylo, snad odrátovanou pusou, divnou pihou na nose nebo černými nehty.  A já jsem nepřestávala dál snít o mém spolužákovi, psát si jeho přímení do sešitu a plánovat nám život. Chtěla jsem být jen jeho.

Od té doby uplynulo…no mnoho let. Už jsem měla tu čest být něčí  a přešlo mě to. Dokonale.

Dneska jsme měli laborky a byl mi přidělen spolužák, který se mě mezi titrací jen tak mimochodem zeptal jestli někoho mám. Polila jsem se jódem. Vždycky mě tato otázka dokonale zaskočí. Mám někoho už rok a skoro tři měsíce, ale spolužákovi jsem neřekla nic. 

Moji blízcí přátelé to vědí, má rodina to ví a to stačí. Nestydím se za něj, naopak jsem si jistá, že mě ho spousta holek závidí. Je hezký, chytrý, vtipný, gentleman,  neuvěřitelně trpělivý jako by vyskočil z nějakého starého filmu.


 Nikdo nechápe můj přístup, strach z konvencí, touhu po volnosti. Nechci  zapadnout do partnerského plurálu, nechci aby existovalo jen my. Nechci náš vztah definovat. Už si vůbec nepřeji být  jeho, (nechápejte to špatně, nejsem nijak promiskuitní, jde o čistě psychycký stav) naopak mě to k smrti děsí, už chci být jen svá. Chápu, že u normálních lidí se to nevylučuje. Chápu, že vybočuju z davu. Chápu, že tomu nerozumí ani on. Měnit se zatím nebudu.


Jsem už taková.


PS- Nemyslete si,že se ve vztahu dusím, to vůbec ne. Jsem spokojená. Š'tastná.

Jaký pán takový pes

Jako uvědomělý občan České republiky jsem byla volit se svým nejlepším přítelem.  A co na tom, že je to pes. A aby všichni poznali, že patříme k sobě, máme stejný svetr. Kalhoty jsem sladila s vlajkou :-).

Taky jsem lyžovala a změnila si fotku na fecebooku, po třech letech.

Napsala super depresivní povídku a nakreslila svého anděla strážného.

 Byla smutná a opuštěná.

 Viděla jsem po šesté Pýchu a předsudek a čtu knihu o Ebole.

Tak.

Tlustý den

Dneska se mi to zase stalo, už podruhé v tomto týdnu, snad špatná aura či co. Je tady! Kdo? No přece tlustý den. Tento den poznáte jednoduše, zkrátka a dobře, připadáte si tlusté a neforemné. Znáte to? Snad ne.

Mně se to stalo dneska ráno, prostě mě přišly moje stehna tlustější, zadek a břicho vetší a obličej nateklejší. Mám menší radu, pro ty, které k těmto dnům mají taky dispozice. Nikdy ale vážně nikdy nekupujte kalhoty, ( leda, že by byli v super slevě J) jen vás to zbytečně rozhodí, protože podle mě zrcadla v kabinkách rozšiřují. A když se pak jdete uklidnit k McDonaldovi, vidíte se v zrcadle štíhleji, úžasný marketingový trik a velká hanebnost, protože to svádí k dvojité porci karamelu.

On celý tlustý den je dacan, má kamarády, kteří ho často doprovází- Blbý den (kdy mě záhadným způsobem klesá IQ), Ošklivý den a Cholerický den. To jsem pak jak časovaná bomba. Nevydržím sama se sebou natožpak s někým jiným (kromě vás milých čtenářů a mého psa Cortyho taky můžu J).

Ale pak přijde den úplně jiný, stehna tlustá nejsou,vlasy jsou lesklejší.kalhoty necháte ve skříni a vezmete si sukni. Nalíčíte se jinak, protože dneska se budete líbit. Víc takových dnů.

PS- Dneska mi jeden úplně neznámí kluk pochválil  koleno , mám z toho velkou radost, protože se dal tlustý den na ústup. 

Málo pohádek

Když jsem byla malá nepřála jsem si nic jiného než potkat muže svých snů. Vdát se za něj v krásných volánkových šatech. Můj manžel by mě samozřejmě živil a nekonečně miloval. Já bych pečovala o teplo domova, na zahradě pěstovala mrkev, cukety a chovala slepice.  Každý večer bych ho vítala s tou nejlepší večeří z těch nejlepších kuchařských bestselerů.  Měli bychom spolu děti. Tři. Dva kluky a holčičku. Taky smečku psů a poníka. Doma bych nikdy nechodila v teplácích, ale jen v krásných šatech od předních návrhářů a v lodičkách. Na mých představách mě ještě přiživovaly brazilské telenovely a zoufalé manželky. Samozřejmě.

Ale asi mě četli málo pohádek o princeznách, které před chudobou, mizerným životem a staropanenstvím zachránil zdatný muž. Jistě, že to byl urozený a bohatý princ. A pak se někdo diví zlatokopkám, když to máme v pohádkách. Ale já měla stejně raději pohádky o zajících. Tak.

Jak už víte ve třinácti s příchodem lebek a černých nehtů všechno změnilo, konečně i mě, v malé vesnici na Jižní Moravě, potkala emancipace, ale občas mám pocit, že jen mě. Třeba když jsem byla u babičky a poslouchala rozhovor s její kamarádkou o nějaké jiné, která se umí otáčet. Babiččina kamarádka na to řekla, že na ženskou je moc šikovná. Nadzvedlo mě to ze židle. Ženy toho normálně dělají víc než muži. Alespoň ve všech manželství co znám.

Už netoužím po manželství a kariéry domácí puťky. Volánkové šaty bych na sebe nedala ani za zlaté prase, kuchařky jsem nikdy číst nezačala a mrkev taky nepěstuji. Jednou až se stane (pokud se tak stane) a muž mého srdce a života mě požádá o ruku, budu mít jednoduché svatební  šaty, o domácí práce se podělíme a dítě adoptujeme, jelikož nečekám, že mě někdy začnou tikat biologické hodiny. Budeme mít smečku psů a zakrslé prase. Snad se tak stane a pokud ne, tak to nevadí, budu sama se smečkou psů a zakrslým prasátkem.

Ale stejně nepřestanu slýchat tu krásnou větu ,,Hlavně se dobře vdej“.

zdroj obrázků :http://pinterest.com/