Málo pohádek

Když jsem byla malá nepřála jsem si nic jiného než potkat muže svých snů. Vdát se za něj v krásných volánkových šatech. Můj manžel by mě samozřejmě živil a nekonečně miloval. Já bych pečovala o teplo domova, na zahradě pěstovala mrkev, cukety a chovala slepice.  Každý večer bych ho vítala s tou nejlepší večeří z těch nejlepších kuchařských bestselerů.  Měli bychom spolu děti. Tři. Dva kluky a holčičku. Taky smečku psů a poníka. Doma bych nikdy nechodila v teplácích, ale jen v krásných šatech od předních návrhářů a v lodičkách. Na mých představách mě ještě přiživovaly brazilské telenovely a zoufalé manželky. Samozřejmě.

Ale asi mě četli málo pohádek o princeznách, které před chudobou, mizerným životem a staropanenstvím zachránil zdatný muž. Jistě, že to byl urozený a bohatý princ. A pak se někdo diví zlatokopkám, když to máme v pohádkách. Ale já měla stejně raději pohádky o zajících. Tak.

Jak už víte ve třinácti s příchodem lebek a černých nehtů všechno změnilo, konečně i mě, v malé vesnici na Jižní Moravě, potkala emancipace, ale občas mám pocit, že jen mě. Třeba když jsem byla u babičky a poslouchala rozhovor s její kamarádkou o nějaké jiné, která se umí otáčet. Babiččina kamarádka na to řekla, že na ženskou je moc šikovná. Nadzvedlo mě to ze židle. Ženy toho normálně dělají víc než muži. Alespoň ve všech manželství co znám.

Už netoužím po manželství a kariéry domácí puťky. Volánkové šaty bych na sebe nedala ani za zlaté prase, kuchařky jsem nikdy číst nezačala a mrkev taky nepěstuji. Jednou až se stane (pokud se tak stane) a muž mého srdce a života mě požádá o ruku, budu mít jednoduché svatební  šaty, o domácí práce se podělíme a dítě adoptujeme, jelikož nečekám, že mě někdy začnou tikat biologické hodiny. Budeme mít smečku psů a zakrslé prase. Snad se tak stane a pokud ne, tak to nevadí, budu sama se smečkou psů a zakrslým prasátkem.

Ale stejně nepřestanu slýchat tu krásnou větu ,,Hlavně se dobře vdej“.

zdroj obrázků :http://pinterest.com/

Anna Karenina - Recenze

Už týden a den jsem nucena přemýšlet o lásce. O té hluboké, vášnivé, spalující a nekonečné. Ne, že bych nějaký takový pár znala, ne skutečný, ale jsou popsány v úchvatných, ne-li nejlepších literárních dílech své doby. Pýcha a předsudek, Jane Eyre a Anna Karenina, to mluví za vše, ne? Je to má srdeční záležitost. Zvláště v Anně Karenině se svým způsobem vidím.

Proto jsem si nemohla  ujít Annu Kareninu na plátně. Věděla jsem, že je natočená v divadelních kulisách, ale i tak jsem si na toto zpracování vůbec nemohla zvyknout. Něco mě tam pořád chybělo. Možná ruský venkov, zasněžená Moskva a Petrohrad. Dobrá, tak pár záběru tam ke konci filmu bylo, ale prostě to nebylo ono. Divadelní kulisy mně přišly umělé.  Možná nejsem tak dobrý divák, ale spíš je to o zvyku. Je to něco nového, řekla bych umělečtějšího, ale možná déle trvá, než vás to vtáhne a i tak, tam něco chybí, pocit, že jsme také v Carském Rusku. Ale až se povznesete nad kulisy budete uchváceni. Myslím, že i Tolstému by se adaptace jeho nejlepšího díla líbila.

Anna Karenina v podání Keiry Knightley, je úžasná, taková jakou jsem si Annu představovala. Keira tyhle role umí. Nebudu vám psát o čem Anna Karenina je, věřím, že ji všichni znáte. Víte, co se mi na celém filmu líbilo nejvíc? Dialog mezi Annou a Vronským.

Vronský- ,,Miluji tě“

Anna- ,,Proč?“

Vronský-,, V lásce se nemůžeš ptát proč.“

Po vzhlédnutí bylo o čem přemýšlet. Všimli jste si, že všechny milostné příběhy, co za něco stojí u kterých i slza ukápne, končí smrtí?

Možná ji smrt propůjčuje vášeň  která lomcuje člověkem a nedbá žádných bariér, proto je všechno výraznější. Nepřijde krize, nevěra, rozvod,soudy, hádky nebo dělení majetku. Možná pro toto každá žena alespoň jednou zatouží po svém Romeovi, Tristanovi nebo Vronském, ale tímto nikoho nenabádám k dýce v srdci nebo skokem pod vlak J.

Let It Snow

 Dlouho jsem nic nenapsala, dlouho nic nevyfotila. Na moji omluvu- nemůžu za to já, ale rozbitý notebook, ale nebojte, už je zdravý.

Když je venku zima a sněží, jako včera nebo den před štědrým dnem, musí jít móda trošičku stranou, už kvůli ledvinám, ale nesmí se pohodlí ustupovat moc.

To moje zvířectvo to řešit nemusí.

Předsevzetí na rok 2013

Je to už taková tradice, která patří k Novému roku stejně jako cukroví k Vánocům. Nový rok nám dá prostor si jich hromadu vymyslet a klidně tu hromadu nesplnit, už si ho ani nedovedu představit bez předsevzetí.

 Budu číst. Hodně.

Začnu zase více číst, ne jen cestou autobusem ze školy, ale i místo televize nebo notebooku. Řekněme, že dočtu povinnou četbu a pak se vrhnu na klasiku jako je Jane Eyre nebo Pýcha a předsudek, protože je úplně jedno, že jsem každou z knih četla nejméně 3x. je to má srdeční záležitost. Knížky do knihovny budu vracet včas. Snad.

Stát se to muselo...

Když mě bylo třináct nechtěla jsem nic víc, než být dospělá, soběstačná a mít prsa. Plánovala jsem odchod z domu, žít pro lásku a jiné velké věci. Dneska bych dala všechno za to, aby mě bylo zase třináct nebo ještě lépe osm, abych svět  mohla vidět dětskýma, naivníma očima, abych znovu uvěřila v Bradavice a věčný život. Chci zase běhat po venku a hrát kuličkové války, vozit panenku Chou- Chou v kočárku a hrát si s Tomem na Kobru 11, aniž by mě dali svěrací kazajku, nebo bych musela navštěvovat psychologa.

Jak mě řekl strýc, skončila sranda a začal život.

Dámy a pánové, jsem už 2 dny dospělá! A nevěřím tomu, zoufale toužím, aby to nebyla pravda, ale je. Začíná druhé dějství mého života.

A abych to trochu zlehčila přidávám pár rad, co bych poradila svému dětskému a náctiletému já.

 Jednou přestaneš chtít být princeznou.

Dávat svůj první napsaný milostný dopis sestřenici, není nejlepší nápad. Přečte si ho celá rodina.

Nic není tak vážné jak vypadá.

Kluk, kterého v šesté třídě považuješ za svého Romea, je ve skutečnosti násilnický debil a celou základku se za to, že jsi ho měla ráda budeš stydět.

Tvá kamarádka ze šesté třídy, se kterou jste si slibovali přátelství až za hrob a možná ještě dál, tě za chvíli ani nepozdraví, zjistíš, že to byla slepice a ani tě to nebude mrzet.

Víš nikdo nepochopí, že tvé černé nehty znamenají, že se tebe stává feministka, emancipovaná žena, která se chce vyrovnat mužům a pomoct utlačovaným ženám. Lepky byly silnější kafe, ale zase nic.

Kamarád taky rád, ale raději ne! Věř mi, bude tě to stát hodně.

Většinou si nikdo nevšimne, že máš  novou barvu vlasů. To se, ale nedá říct o tom, když máš každou ponožku jinou.

Víš ono na tom, že se má alkohol zapíjet spoustou vody něco bude.

Ten kluk se kterým se seznámíš na icq a chodí do stejné školy, ale jen o ročník výš, taky není láska tvého života, ani jeho divné chování není zajímavé. Byl to lhář a ztráta času.

Boží mlýny melou.

Času stráveného u Upířích deníků, Mé tlusté Valentýny a jiných brazilských telenovel, budeš litovat.

Tvůj velký sen mít psa se ti splní.

Brigádou na McDonaldu získáš víc, než si myslíš.

Mějte se krásně, nebo tak jak zasloužíte.

Zdroj obrázků: http://pinterest.com/popular/

Štastné a veselé Vánoce

Dneska je výmečný den, dovoluji si říct, že nejkrásnější den v roce, alespoň před několika lety mě to tak přišlo. Byl to čas pohádek, strachu sáhnout na dárek, půstu a všechno bylo kouzelné. Časem kouzlo sláblo, ale stále tu je.

Hned po probuzení jsem se šla podívat pod stromeček a hádám, který dárek je můj a co v něm asi je zabaleno. Zase jako před lety a to je na Vánocích nejkrásnější, alespoň jeden den se může stát dětmi. Nemůžu se dočkat večeře a to nejen kvůli dárkům, ale i hladu, půst už nedodržuji tak přísně, jím málo. V pokoji cítím skořici a ráno jsem viděla veverku, dám jí na parapet oříšky, půjdu na procházku a budu doufat ve sněhový zázrak.

 Vám moji věrní i nevěrní čtenáři, přeji ze srdce ty nejkrásnější Vánoce, splněné sny jak vaše tak vašich nejbližších. A užijte si každičký moment tohoto kouzelného svátku. 

Z našeho Cortyho se na Vánoce stává sob.

Kouzlo Vánoc

Vánoce jsou svátky klidu, míru a lásky. A nebo spíš nákupů, stresu,shonu a nervozity? V posledních letech bych se více přikláněla k tomu druhému, alespoň lidé, které jsem na pátečních nákupech potkávala (snad celá republika je v Brně J), měli všechno tohle vepsané ve tvářích, nervozita byla takřka hmatatelná.

Všichni někam spěchali a snad si přáli svým dárkem udělat radost svým blízkým, ale ostatní jako by neviděli, třeba pána o berlích co hrál koledy na harmoniku. Nikdo se nezastaví, nezaposlouchá se a neucítí to pravé kouzlo Vánoc.

Víte,když jsem byla malá,opravdu jsem Vánoce milovala, byl to čas zázraků, pohádek, bobování, přejídání perníčků, strach dotknout se dárku, aby mi nezmizel. A mé dětské oči byli ohromené krásou a bázlivostí.  Při pomyšlení, že tohle všechno už nikdy nezažiji je mi smutno, zoufale se toužím vrátit do dětství a uvěřit na Ježíška. Dovoluji si říct, že to byla nejkrásnější etapa mého života.

Píšu to proto, abychom se alespoň jednou v roce zastavili a podívali se na svět dětskýma očima. Abychom mysleli i na ty, kterým nikdo dárky neshání.  Abychom někomu jen tak pomohli, byli slušnější a milejší. Abychom pomohli němým tvářím. A abychom znovu našli kouzlo Vánoc, jen si vzpomeňte na svoje dětské oči rozšířené úžasem a usínání v obložení nových hraček.

Já koupím granule a odnesu je do psího útulku a taky se podívám po tom pánovi co hrál na Svoboďáku Tichou noc. To vám slibuji. 

Jen tak, trochu zasněženě

Venku je pohádková zima, ba přímo Ladovská. Miluji ji, miluji sníh, miluji zasněženou krajinou, bobování a horké kakao. Musím každý večer ven, protože je tak krásně a musím si to užít, musím postavit sněhuláka, jít na procházku s J. držet se za ruce a mluvit o ničem a přitom o všem. Budeme pít svařák a bude nám fajn. Omrzlé palce si nepřipouštím.

Čaj o páte

Přiznejme si , žijeme v rychlé hektické době, zároveň si musíme dávat sakra velký pozor, kterou nohou ráno vykročíme. A pak ten týdenní kolotoč začíná. Občas se naše životy zdají jako zrychlené přehrávání na videu. Ranní pobíhání po bytě, dobíhání autobusu, dobíhání trolejbusu a šaliny, o přestávce stihnout udělat úkol do chemie, najíst se, chvíli se stresovat jestli budu zkoušená a pak znovu na trolejbus, autobus, učení na další den a pak všechno druhý den na novo.

Ráno pak umírám únavou, protože kvůli zkoušení z angličtiny a myšlení na další den, vytí psa a úplněk jsem oči skoro nezamhouřila. A další den statečně na novo. A posilněni kávou, litry kávy. Kávu pijeme s heslem ,, co nás nezabije, to nás probudí“. Kafe mám ráda, nejraději latte, když se chci odměnit tak karamelové capuccino a když probudit tak kafe černé jako noc, dneska ráno jsem si udělala tak silnou kávu, že by postavila na nohy i mrtvého, chuť jsem spravila až po 3 žvýkačkách a jablku.

 

 

S čajem to je jiná. U nás doma se nikdy nepili sirupy, džusy nebo minerálky, ale čaj a voda. A i přesto, že ho piji téměř pořád si ho umím požitkářky vychutnat. Nejlepší je ten dovezený z Anglie, který je silný, krásně voní a chutná nejlépe z porcelánového šálku po mé prababičce, který je skoro průsvitný. Nepohrdnu ani černým, zeleným, bylinkovým, roibosem nebo mým oblíbeným heřmánkovým. Sladit čaj mě přijde jako barbarství, proto nepiji ovocné a šípkový, protože mě přijdou kyselé. Miluji chvíle s teplým čajem nad knížkou nebo když ho jen tak držím v ruce a dívám se z okna jak prší. Mám ráda jak provoní celý pokoj.

 

 Oni Angličané, si to s čajem o páté dobře zařídili (i když, jsem ještě takového asi nepotkala, ale odpočívat, tedy umí). A já je budu následovat a co vy přidáte se?

 

Milý Ježíšku,

Tento rok jsem moc hodná nebyla, neplnila všechny své povinnosti, neučila se tak, jak bych měla a občas jsem lidi na kterých mi záleží pěkně potrápila. Nakonec se to vymstilo jen mě samotné a ochutnala jsem jak může být život hořký. Nemyslím si, že si něco zasloužím i když jsem pár dobrých věcí udělala, které mě těší. Tak Ježíšku, kdybys mě přece jen něco chtěl dát, tady je trochu inspirace.

 

1. Jednou to byli proužky, pak kytičky a teď miluji krajku. Jsem prostě holka přelétavá. Mám už krajkové šaty a triko, proto bych si moc přála aby do rodiny přibyla i sukně.
2. Věc ryze praktická a zároveň ryze krásna. Na průhlednosti netrvám.
3. K Vánocům červená patří, stejně jako stromeček nebo kapr. Ačkoliv dřív byla červená v mé nemilosti, teď ji nosím celkem často a myslím, že šikovný odstín mě sluší. Límečky bych nejraději nosila na všem.
4. Černé nadkolenky budu nosit k puntíkatým punčochám.
5. Lapač snů si zavěsím nad postel a budu doufat, že funguje.
6. Mobil si přeji ze všeho nejvíce, kdyby jste viděli ten můj pochopili by jste. Musím být praktický proto je nutnost aby měl: wifi,anroid,diktatofon, přehrávač…
7. Teplý svetr s norským vzorem není nikde k sehnání, proto doufám, že v Ježíškové továrně jeden na mě zbyl.
8. Peckové nautice, protože nemám ráda visací a všechny co jsem měla jsem poztrácela.
9. Moje obrovská touha, ale to vy už víteJ
10.  Velká kabelka, která drží tvar má ucho a popruh přes rameno je do školy nutností. Batoh (i přes jeho úžasnou praktičnost) nenosím protože vypadá k podpatkům blbě. Moje kabelka má svá nejlepší léta také za sebou.
11. Hnědá šála, abych nemusela nosit černou.

Ježíšku nemusím dostat všechno, ba dokonce nemusím dostat nic. Ke šťastným Vánocům mě stačí příjemná sváteční atmosféra, koledy, perníčky, sníh, procházky ve dvou ( + pes), svařák  a pohádky.