Wednesday wishes

Mít vůli

Abych se konečně začala pilně učit, třeba celý den a nerozptylovala se a nemyslela na blbosti.

Neplenila každou chvíli ledničku nebo si vymýšlet teorie, že to stejně nepotřebuji. Chci se stát pravou studentkou.

Dodělat svůj pokoj

Bylo to moje velké přání asi od narození mojí sestry. A konečně ho mám a nejednou se nemůžu dát do práce jak bych chtěla.

Mít doma skřítky

Co mi každé ráno uvaří kapučíno a já si ho normálně kulturně vychutnám. Ne tak, že mezi čištění zubů postavím vodu ,mezi česání vlasů a splašeným odchodem ho do sebe kopnu.

 

Volnost

Na chvíli zapomenot na všechny starosti, zkoušení a testy. Prostě vypnout a jen tak se bezmyšlenkovitě procházet.

 Vidět jelena

Asi to není úplně normální přání, ani já nejsem úplně normální. Jen si to představte jak jdete zasněženou krajinou, s někým úžasným se držíte za ruce a najednou uvidíte jelena. No řekněte, komu se to kdy stane. Budu muset na něj číhat.

Otroci internetu

Dokážete si svůj svět představit bez televize, rádia, novin? Nejspíš ano, ale co bez internetu? Nebo zajdeme ještě dál, co bez facebooku? Umíme se ještě bavit i jinak? Nebo jsme na světě pod modrou lištou jednoduše uvězněni?

Zjistíme tam skoro všechno, seznámíme se s novými lidmi, přidáváme fotky. A ví o nás svět.

 Co děláte v pátek nebo v sobotu večer? Nikdo nejde ven, tak půjdeme na facebook. A tam pročítáme statusy téměř o ničem jak se kdo nudí, co měl kdo k obědu a kdy se jde vykoupat. Nuda nemyslíte? Chce to něco kreativnějšího jak naložit s večerem.

Co by jste dělali kdyby spadla celá internetová síť, internet by prostě přestal existovat? Žádná modrá lišta, žádný blog, Google, prostě nic. Přiznám se asi bych to nesla těžce. Neměla bych kam psát, rozesmát se u nějaké hloupé zrcadlové fotky, ale hlavně bych nebyla v kontaktu s kamarády. Napadá mě jestli by na mě náhodou nezapomněli. Chtěla bych v sobě najít tolik síly a na měsíc to vyzkoušet, ale věřte mi, že spíš vydržím měsíc bez čokolády než bez internetu.

Ale proč jsme všichni online? Unikáme snad realitě do virtuálního světa? Možná ano, tady můžete být, v podstatě kýmkoli. Najednou můžeme být inteligentní, módní znalkyně, přidat si pár hezkých  vlastností, co nám chybí a ubrat ty, co hezké nejsou tak nám přebývají.

Když se tak zamyslím, najednu stranu je internetový svět krásný, každému otevřený. Ale na straně druhé je nebezpečnější než džungle v Kongu. Gepard na vás nevyskočí, ale s Trojským koněm se tu potkáme celkem často. Stejně jako u vás doma v obýváku nenapadne žádný zuřivý lidožrout, hacker vás napadnout klidně může a to se pak nesmíme divit, že nám dveře vylomí těžkooděnci s tím, že jsme se s naší IP adresy nabourali na kdovíco tajného a super zabezpečeného. Možná, že tohle je moc dramatické, ale vykrást někomu bankovní konto by profík mohl dovést.

Měli bychom se internetu vzdát?  To je těžká otázka.

Život středoškolačky

Už jsem někdy psala jak se nerada učím, když je volno? To mi to pak vůbec neleze do hlavy, každou chvíli si vařím heřmánkový čaj, dívám se s okna nebo myslím na blbosti. V toto chvíli bych se toho naučila asi víc kdybych si sešit dala pod polštář a čekala, že mi to přes noc naskáče do hlavy.

Chci být malá. Tak pětiletá a věřit, že se tak stane a zatím bych mohla odpoledne trávit nějak jinak, třeba ježděním na poníku. Ale bohužel můj věk mi už nedovoluje věřit na pohádky a nutí mě chovat se dospěle. Jenže to je někdy pořádná nuda. Občas to dítě ve mně chce být bláznivé.

Láska na první pohled

Věříte na lásku na první pohled? Já ne, přijde mi povrchní, člověka přece milujeme pro to jaký je uvnitř a ne proto jak vypadá. Nebo snad ne?

Ale s oblečením je to právě naopak. Zamilovala jsem se do těchto úžasných šatů s HMka.

A je to vášnivá láska, jen jako asi jako každá láska má komplikaci. Neměla bych je kam nosit L a tyto krásné šaty by byli ve skříni smutné.

PS- ne nezbláznila jsem se, ale uznejte sami, že jsou úžasný a omlouvám se za kvalitu fotek.

Dnešní den není náš

Dnešní článek bych chtěla věnovat té nejúžasnější bytosti na světe.

Je to opravdový kamarád, je u mě vždycky když ho potřebuji, když jsem smutná a potřebuji se vybrečet, sedí u mě a nechává mě bulet do jeho krku a ani se nehne. Vyhlíží až se vrátím ze školy a radostně mě vítá. Každý den se spolu učíme a on jako by dělá, že ho to zajímá. Když nikdo nechce jít ven on čeká u dveří. Nepotřebuji budík, on mě budí sám ( a šíleně přesně).

Líbím se mu i když jsem namalovaná nebo po ránu. A nedělíme se spolu jen o jídlo, ale i o lásku.

 Jestli hádáte, že je řeč o mém psovi, tak si připište bod, protože hádáte správně.

 Jestli pak tušíte copak je dneska za den? Je 4.10. a toto datum připadá na mezinárodní den zvířat. Podle mě, by to měl být i státní svátek, nejen proto, že by to zabilo dvě mouchy jednou ranou, nešlo by se do školy a oslavili bychom ty úžasné čtyřnohé ( případně dvojnohé) bytosti. Nezasloužili by si to copak? Dělají náš život krásnější. Ale, ne všichni chlupáči mají šťastný život, ne všichni jsou zahrnuti láskou a jídlem. Některý z nich jsou krutě týráni, testuje se na nich kosmetika a jiní zas nikdy neuvidí svítit slunce nebo nepocítí hebkost trávy. Tento den by měl patřit hlavně jim, těmto zlomeným bytostem.

Dřív byl člověk součást přírody, vážil si jí i každé živé bytosti, ale teď co nám narostlo ego ( přece jenom homo sapiens sapiens je chytřejší než všichni jiní tvorové) jsme ji tak trochu zotročili. Nemyslete si, že jsem nějaká aktivistka je to můj názor na věc, uznejte sami, že na tom něco možná bude.

Na světě není nic krásnějšího než pohled do něžných zvířecích očí, to vám den spraví víc než tabulka čokolády.

What´s your name?

Jak se vám líbí vaše jméno? Ne přezdívka, ale vaše křestní jméno.

Mě se moje nikdy nelíbilo. Nikola, mě vždycky přišlo tak nějak drsný, pod tím bych si představila zlou, tmavovlasou v tmavém oděnou ženskou, která se jen šklebí a škaredě dívá. Taky tam slyším mezinárodně oblíbený nápoj- kola. Jako malá, jsem se chtěla přejmenovat nejdříve na Kláru a pak na Emily. Jo, Emily je jméno pro mě, myslím, že by se ke mně hodilo.

Ale maminka si myslela něco jiného a musela jsem se s tím smířit a také smířila. Vždyť se na mě mohla vyřádit i jinak např. Květoslava ( jestli to nějaká Květoslava, čte tak se omlouvám, nemyslím to nijak zle).

Je zvláštní, že většina lidí s kterými jsem o tom mluvila si myslí, že by se k nim hodilo jiné jméno, že tohle se jim nelíbí. Ale berme to tak, mamky nám toho do života dali hodně, už jen to že nás sem přivedli, ale také dali jméno a většinou jsou to krásná jména, něco pro ně musela znamenat.

Každé jméno jako by lákalo k přezdívkám a zkráceninám, v tomto je moje mamka přebornice, co všechno dokázala s obyčejného Nikola udělat, je až obdivuhodné tak např.- Niki, Nikča, Nikolajda, Tříkolka, Koláček, Šuhajka… občas by mě zajímalo co ji k některým vedlo.

Myslím, že jméno hraje důležitou roli, nějak byď jen malinko nás ovlivní. Už vím, že nikola není zlá manda, většina Nikol co znám jsou hodný holky, každá něčím jiným zvláštní a tak je to u všech jmen, proto nevěřím numerologii, i když i tady je nějaký ten otazník, co kdyby.

A jak jste na tom se svým jménem vy?

Krása, co to vlastně je?

Předpokládám, že většina z vás už viděla nějakou tu módní přehlídku. Krásné oblečení, nezapomenutelná atmosféra, vzduch plný omamné vůně parfémů a taky plno lidí.

A modelek. Jsou tak éterické, křehké a většinou hodně hubené (ne hodilo by se říct, že vychrtlé) s průsvitnou kůži a vystouplými kostmi. Vlastně abych řekla pravdu málokdy se mi nějaké to ramínko na luxusní šaty od předních návrhářů líbí. Chci vidět ženskost, křivky, osobitost, ale ne na kost vychrtlou slečnu. Modelka by měla mít osobní kouzlo, ale ono se to taky lehko řekne. Návrhář přece potřebuje aby obdivné ach bylo na jeho šaty a ne na modelčiny pevné nohy. Možná kdybych byla návrhářka, uvažovala bych stejně, ale zatím nejsem tak můžu kritizovat.

 S tímto článkem zažínám proto, že jsem si kdesi v novinách prohlížela finalistky Schwarzkopt elite model look. Viděli jste je už? Skoro všechny jsou na kost vyhublé nezdravě vyhlížející slečny, kterým je většinou kolem 14 až 16, což je docela smutné. Zajímalo by mě kolik váží a jestli nemají nějaké zdravotní  problémy.

Nechci abyste si mysleli, že jsem vysazená proti štíhlosti, právě naopak líbí se mi, působí víc zdravě, vypadá líp v oblečení, já mám postavu tak akorát. Ale nikdy jsem nedržela nějaké diety, možná taky proto, že jsem žádnou nevydržela držet dlouho. Ale taky nemám nic proti plnoštíhlosti, ale preferuji  ( zdravou ) hubenost, protože zdraví by mělo být nejpřednější.¨

Nevím jak vám, ale mě se prostě vystouplá kostěná kolena, kliční kosti, propadlé tváře nelíbí. Ženská krása je o něčem jiném.

Z dvaceti finalistek ve věku od 14 do 19 let vybrala porota dvě vítězky: Lenku Hanákovou za Českou republiku a Leónu Hochelovou za Slovensko. Obě vítězky budou reprezentovat své země na světovém finále Elite Model Look, které proběhne 6. prosince.

...

Zdravím vás.

Vím, že nejsem zrovna vzorná blogerka, nepřispívám jak bych chtěla nestíhám, dost osobních problémů a občas nemám náladu. No vždyť to znáte. Tak si dneska dáme outfitový post, měla jsem to oblíknuté ve škole a pak na nákupech s mamkou a babičkou.
 

Wishlist -autumn, winter

1.Zajímavá čepice- miluji čepice, nosím je od konce podzimu až do konce zimy. Některý moje kamarádky si myslí, že je to dětinské, ale mě na tom nesejde, myslím, že je to zajímavý a praktický doplněk a přece si nenechám zmrznout uši J

2. v mikině mě potkáte zřídka kdy, nenosím je moc ráda. Málokdy narazíte na opravdu hezkou mikinu, proto se raději chumlám do svetrů. Mám jich doma hromadu, ale jak už to u mě chodí nosím jen pár.

Šedý vzorovaný svetr- takový neutrální kousek co se hodí ke všemu.

Jelení (sobí )svetřík- v mém šatníku toužím po dvou věcech kabelce chanel a svetru s jelenem. Nevíte někdo kde ho sehnat?

Tento krásný petrolejový svetřík si představuji s bílou košilí a černou kravatou, už abych ho měla.

3. oxortky- už jedny vlastním, ale znáte to bot není nikdy dost a tyto jsou opravdu nádherné.

4. a 8. přiznejme si to, na podzim a v zimě jsou přece jen lepší kalhoty ne, že bych příchodem podzimu sukně odepsala, ale nosím je méně.

Tmavě modré jeansy jsou kombinovatelé snad s čímkoli, nosím je nejradši, zdá se mi, že v nich jsem štíhlejší, jenže jsem poslední dobu trochu zhubla a moje oblíbené mě už nesedí, tak hurá na nákupy J

Velbloudí kalhoty- vím, že to bylo módní minulou sezonu, ale mě se prostě líbí.

5. praktická  kabelka do školy

6.modrá košile- scháním ji už opravdu dlouho, ale po takové kterou si představuji nikde ani stopa. Tak snad se zadaří.

7. na konec opravdová nezbytnost- kozačky- kdyby jste věděli jak o mám daleko ke škole a jaký je tam velký kopec, pochopily byste, že s podpatky by jste to na náledí nikdy nevyšly. A když jo nechci vědět jak bych šla dolů J

Americká krása

Dneska jsem měla na stole položenou broskev( na tom by nebylo nic zvláštního) ,ale pak přišel můj čtyřnohý nejlepší přítel a za každou cenu ji chtěl, ale přitom cokoliv co alespoň trochu voní ovocem nesnáší. Pořád na mě štěkal, kňučel a vyl , tak jsem mu půlku dala. A on si k ní jednou čichl a přestala ho zajímat.

A pak mě došlo , že většina nás je taky taková.Neustále po něčem toužíme, za něčem se honíme a něco chceme. Ale pokaždé jak toho dosáhneme po chvíli nás přestane bavit a chceme víc. Místo toho abychom si užívali života, tak přemýšlíme co by jsme tak
chtěli a nemáme a nějak to do smrti přetrpíme. Ale kde je ten požitek ze života? Přece až budu ležet na smrtelný posteli nebudu myslet na to ,že mám Bugatti Veyron v garáži , ale na to co jsem za celí život prožila. Každý úspěch ( i maličký) bychom měli ocenit (popřípadě oslavit). Pochválit se a zkusit další, o tom přece život je.

Místo předstírání naší spokojenosti bychom se měli zeptat proč vlastně. Teprve jak se naučíme ocenit krásu maličkostí, hned se nám bude lépe dýchat.

Proč ten nadpis?

 
Protože, americká krása spočívá v tom, že oni to dokáží ocenit. Ne všichni se mají dobře. Někteří lidé mají život vážně mizerný, ale tím víc si ho váží. Pokud bych měla všechno , po čem jsem kdy toužila, byla bych vážně šťastná? Těžko, lidský mozek není ,,naprogramovaný" jen na štěstí. Nejlíp si štěstí váží ten, co ví jaké je to ho vůbec nemít. A v tom je to kouzlo.

Nežiju abych jedla a pila. Ale abych poznávala, toužila, milovala, žila. Většina mých kamarádek má takoví životní

sen: tak nějak vystudovat, vdát se a založit rodinu. To je ale tak trochu nuda. Co třeba být pilotem nebo kosmonautem? Princeznou?

Mám svůj sen. A udělám VŠECHNO proto aby se mi jednoho krásného dne splnil.