Venezia (Benátky)

Snad odjakživa jsem si přála je navštívit, procházet se zapadlými uličkami, obdivovat náměstí sv. Marka, projít snad všechny galerie ve městě a žasnout nad pozoruhodnou historií. Města kde se mimo jiné narodil Marco Polo, Carlo Goldiny, Vivaldi nebo Casanova.

Projít všechny galerie se mi nepovedlo. K mé smůle má rodina na to není a nikdo by na mě nečekal. Ale stejně jako Londýnu, Novajle a Brightonu jsem dala Benátkám slib, že se ještě někdy vrátím a doufám, že ne sama, protože Benátky jsou na procházky  ruku v ruce jako dělané.

Caorle (Itálie)

Už dlouho jsem nic nenapsala, ani řádek. Omlouvání se je možná zbytečné. Na rovinu jsem byla příliš líná něco tvořit, nebudeme si přece lhát a také na dovolené v Itálii, na vodě...

Itálie je krásná země, opravdu mě učarovala, ne tak kvůli krajině a pozoruhodné historii (věřte mi, že pro milovníka historie je to pro mě důležitý faktor). Všichni víme, že italská kuchyně je zdaleka nejlepší ( tedy alespoň u mě). Na Itálii kromě kuchyně, jsem se zamilovala do místních obyvatel, mám ráda temperamentní a vášnivé lidi, i když já jim musím připadat jako studený čumák.  Myslím, že jsem potkala lidí dost i různé národnosti a kromě Angličanů mě Italové vážně přirostly k srdci. Na Italech se mi líbí jejich srdečnost, bezprostřednost a ochota komunikovat jakýmkoli jazykem. Obdivuji, jak se jim vlívá horkost slunce do tváře, jak jsou nabití. Ještě v žádné zemi jsem se nesetkala s tak srdečným chováním. A to nemluvíme jen o mužích J.

Běhám. Vážně...

Začala jsem běhat. Jo, už zase.  Každý podvečer na hodinu, když uteče pes tak i na dvě. Dokonce mám běžecké boty už ne conversky a sportovní bundu, ale mp3 v podprsence, přiznávám, že to musím doladit a nejen to.

·         Měla jsem romantickou představu o běhání v dešti, po uběhnutém kilometru mě to přešlo. V botách voda, bunda se dá ždímat, oči štípají od řasenky a pes v někde v p*deli.

·         Kamarád mi volal, co to dělám, jestli to u čeho vypadám, jako mentálně retardovaná je vážně běh.

·         Můj pes si mě plete s lovnou zvěří.

·         Mám úžasnou aplikaci od Nike na cvičení po běhu nejen, že druhý den nemůžu chodit, babička se jde dívat co se tam děje, proč skáče celý barák a proč Corty na mě štěká a snaží se mě znehybnit. Myslí to se mnou dobře. Nejspíš se domnívá, že jsem se zbláznila a že si můžu ublížit.

·         Hrozně se bojím těch běžecký kalhot, kdo je sakra vymyslel tak upnuté.

·         Je mi hrozně trapně když potkám jiného běžce, známého, který mě hlásí, že běžel už 6 km, ale není tak zpocený, udýchaný a červený v obličeji jako já po 2 km.

·         Dvakrát tak dlouho dobu co běžím, musím odpočívat, takže se to pěkně protahuje.

·         Běhám, abych zhubla stehna, ale ty jsou pořád stejné za to mě narostly lýtka, vypadám pak jako oholený fotbalista.

Pseudosex

Po asi hodinovém čtení přiznání holek a kluků na facebooku, jsem došla ke dvěma závěrům:

1. Nikdy už nečíst žádná přiznání.
2. sex je naprosto běžná věc je jedno kde, s kým, proč a jak. To samé platí pro nevěru.
   
   
   Přiznejme si to, mnohým mladým se ztratili hodnoty, jinak nevím jak si to vysvětlit. Ale na druhou stranu, nám na základní škole na servírovali někdy ve třetí třídě, jak to chodí mezi mužem a ženou. V šesté třídě jsme byli zkoušeni z pohlavních orgánů, čím víc odborných názvů tím lépe, praxi jsme se naučili z Bravíček. V sedmé jsme se naučili pohlavní choroby, co nejděsivěji to šlo, a v osmé u tabule natahovali kondom na štafetový kolík. Pamatuji si to jako dneska, jak jsem šla pomalým krokem před tabuli a pokoušela se kondom třepotajícíma rukama natáhnout. Kluci z toho byli celý pryč. A pak jsme se učili ovulaci.

Ono roztáhnout nohy, není zas tak složité (máte-li na to povahu), ale co tak otevřít někomu svoje srdce, důvěřovat mu natolik, že mu sdělíte svoje sny a největší noční můry? To už tak snadné není. Položit před někoho sebe sama, ne tělo, abychom si rozuměli, ale vaši podstatu to pravé já. Povídat si třeba do rána, najít v tom druhém svoji spřízněnou duši a jako puzzle lepit jeho dosavadní život z příběhů co si povídáte, pít heřmánkový čaj a věřit, že není nic smyslu plnějšího.

Víte z čeho má váš protějšek strach? Co ho udělá šťastným, jaké jídlo má nejraději, jaké jsou jeho nejtajnější sny? Nebo znáte víc jeho tělo?

Věřím na dva druhy sexu. První je čistě fyzický, živočišný, vášnivý. Druhý je psychický, kdy nejde jen o těla, ale o celý váš svět.

Možná je to všechno jinak.

Ach jo. Přece jen budu ze staré školy.

Holka jedna béžová

 Zjistila jsem, že jsem neobyčejně věrný člověk. Jsem věrná svému psovi (jiné nehladím), v restauracích si dávám stejné jídla (pokaždé), věrná jednomu časopisu a přítele bych nepodvedla. Jen občas co se módy týče, jsem holka přelétavá.

 I když béžová je poslední dobu jako má uniforma. Mám ve zvyku si vždycky oblíbit nějaké oblečení a na ostatní zanevřít, na každé roční období mám nějakého oblíbence. Na jaro je to světlý trenčkot (či co to je) a béžová kabelka.  

Dokonalý mužský? Neexistuje!

Domácí úkoly nemám ráda, popravdě málokdy je dělám opravdu doma a ne o přestávce před hodinou. Tentokrát mě úkol do angličtiny bavil. Posuďte sami – Můj budoucí partner.

Ona už jen ta představa je věc tuze záludná. Než začne běžet moje fantazie (a snad i vaše) na plné obrátky, je důležité vědět jednu věc. Dokonalý muž, stejně jako dokonalá žena, neexistuje.  Život je krutý, já vím J.

A ten můj?

·         Poznáme se v Africe, on tam bude jako veterinář bojovat proti odchylování opic z volné přírody a já tam pojdu s Lékaři bez hranic.

·          Setkání by to bylo osudové, láska jako vystřižená z románu Charlotte Brontë, ne-li větší.

·         Bude milý, slušný, čestný, pravý gentleman. Když by na to přišlo, uměl by mě rozesmát a naopak by věděl, kdy je lepší mlčet.

·         Netrvám na tom, aby si všiml nového účesu, ale aby občas uměl zalichotit.

·         Byl by sečtělý (časopisy nepočítáme) a kultivovaný tak, že bych s ním mohla na italskou operu, aniž by usnul, nebo na výstavu.

·          Nosili bychom si snídani do postele a psali si zamilované vzkazy na lednici.

·          A nemůžu zapomenout - nechodil by sportovně oblečený jinam než na sport, po městě by nepobíhal v botaskách a softshellové bundě. Naopak by se nebál saka a polobotek.

·         Měl by s klidem a láskou snášet moji ,,divokou“ povahu, ba ji na mě milovat.

·         Neměl by mě chtít měnit.

·         Měl by být vášnivý podobně jako Ital, pozorný jako Francouz, povahou jako Angličan nebo Skandinávec

·          A to nejdůležitější nakonec! Miloval by mě, opravdu vroucně, celým srdcem a nebál by se to ukázat, klidně by kvůli mně chodil po žhavém uhlí.

 Poznámka pod okraj:

Byl by cizinec, protože mne se nelíbí čeští muži ani vzhledem ani chováním. Nevím, čím to je. Ale jsou výjimky, třeba můj přítel (který tento článek promine a nebude číst). 

Na vzhledu nezáleží, ale dokonalý muž by vypadal jako Ian Somerhalder nebo Pierce Brosnan. Samozřejmě se mě nejvíc líbí ten můj, ale toho jsem dát nesmím.

  Máte představu o dokonalém mužském? Jakou? 

Spring and summer wishlist

Jaro je už konečně tady ,a že to trvalo, ale jako při každém otevření skříně s povzdechem zjišťuji, že nemám co na sebe. A tak už tradičně mé jarní

Květinový šátek –

Jsem docela velkou sběratelkou šátků. Šátek je skoro kouzelná věc, protože i s obyčejného trika a kalhot umí vykouzlit zajímavý outflit.

Peněženka-

Dříve jsem často měnila peněženky, než jsem v jednom Londýnském brašnářství našla tu svojí ,,pravou“. Co osud nechtěl, peněženka se mi po čtyřech letech rozbila, ošoupala a už nešla opravit. Jsem toho názoru, že je hezká peněženka důležitější než hezká kabelka, protože kabelku měníme podle oblečení, co máme na sobě. A když žádnou neseženu, alespoň budu mít alibismus proč navštívit milovaný Londýn.

Mokasíny-

Žádné boty se mi ještě nelíbily více. Žádné boty jsem ještě nepotřebovala více.

Krajkový top-

V loni jsem byla zamilovaná do květinového potisku, letos jsou to krajky. Jsem holka přelétavá. Ale na moji obhajobu je něco romantičtějšího než krajka?

Květinová sukně-

A pořádně vzorovanou a rozevlátou. V českých obchodech jsem ještě nenarazila na sukni podle mého gusta. Něco mě říká, že na Asos ke mně bude přívětivější.

Černé baleríny-

Černých bot mám několik, problém je, že na podpatku a co si budeme povídat, dobře se v nich nedobíhá tramvaj a stát na nich celý den je bolestivá záležitost, alespoň pro mě.

Propínací svetřík-

 Pastelová barva je k rozkvetlému jaru nutností nebo starorůžová.

Nové obroučky-

 Jsem docela slepá, docela hodně. Přesto mám jen jedny brýle, které pořád hledám. Navíc naše dejepisářka má stejné, úzké obroučky v kterých vypadá ještě přísněji. Líbili by se mi přesně tyto.

 Mátové šaty-

Poprvé jsem je zahlédla v HM,byla to láska na první pohled. Přímo osudová, při takových osudových setkání musí jít racionální uvažování stranou. A stejně v této barvě žádné šaty nemám J.

Po čem toužíte Vy?

Lace

Tak tu máme konečně jaro. Jako milovnice podzimu, zimy, deště, sněhu a mlhy se musím přiznat, že se mi tohle počasí zamlouvá mnohem více. Už se těším na procházky pod rozkvetlými stromy, zpěv ptáku a pistáciovou zmrzlinu. Ačkoliv ráda nosím kabáty a šály po pěti měsících to chtělo změnu, chtělo to něco barevného a tak trochu romantického.  Chtělo to krajku!

Zasvěť mě

Mám kamarádku, je to chytrá holka, pokud nejde o kluky. Nedávno měla velký problém, s kluky, jak jinak. A žádala si radu. Prostě nevěděla, kterého z nich si vybrat, bylo to pro mě nepochopitelné dilema, protože jeden z nich je opravdový grázl a ten druhý hotový poklad. Moje rada byla prostá, vyber si srdcem, jsem jí říkala.

Vybrala si grázla, prý pro jeho plamínky v očích. A já jí rozumím, že ani netuší  jak, i když ji nepřestávám varovat, protože z tohoto vztahu nevyjde bez újmy.

My ženy pro takové ,,bad boy“ máme sklony. Přiznejme se, že mají kouzlo. Jiskru v očích, šarm a většinou to s ženami umí. Takového  ,,zlobivého kluka“ si nepředstavuji jako zedníka nebo klempíře, klidně může studovat medicínu a povídat vám sladké pohádky o hvězdách a osudových láskách. Ten, před kterým bych padla do kolen, by měl mít strniště, čokoládově hnědé oči, polobotky (mě se kluci v teniskách prostě nelíbí) a úsměv jako Ian Somerhalder. Takový muži se tváří, že vám rozumí, že je bere vaše dilema, jestli světle hnědé lodičky nebo čokoládově tmavé, ale pak když to nejméně čekáme to přijde. Je jedno jakým způsobem, ale bude to bolet.

Znám dost těchto typů, ale přesto nikdy nezůstanou dlouho sami. Proč? Čím to je, že nás tolik lákají? Je to snad nějaký pozůstatek z raného dětství, kdy nás ve školkách trápili, jakože z lásky? Nevím. Snad doufáme, že právě my ho zkrotíme, ale nebude to tak. Většinou jsme pro tyhle jen další epizoda, ale my přece chceme být osudové.

A já měla stejně vždycky radši hodné kluky. 

Zdroj obrázku: http://pinterest.com/popular/

Být či nebýt sexy?

Musím pořád přemýšlet, co se od dob Brigitte Bardot a Marilyn Monroe tak změnilo. Kdy byl sex symbol, opravdovým symbolem krásy a nenucené smyslnosti. Podle mého kamaráda těmto divám padal svět k nohám kvůli tajemství, co z nich vyzařovalo. Žasl by snad svět nad zvednutými šaty Monroe, kdyby ji před tím viděl pobíhat v ultrakrátké minisukni? To sotva.

  Není to tak dlouhou, co jsem se zase jednou večer dostala do města. Nutno podotknout, že jsem se nacházela poblíž diskotéky. Nikde se nevidí taková koncentrace pseudosexy koček než na diskotékách kolem desáté. Odbarvené vlasy - do bíla, šílená vrstva řasenky, že řasy vypadají jako pavoučí nožičky, jehly a jakýsi pruh látky – asi sukně, není žádnou výjimkou. To, že na botách slečna neumí chodit, v lepším případě jí leze ramínko od podprsenky ( horší si jistě domyslíte) jí v ničem nebrání nahánět kluky jakou lovnou zvěř.

Třebaže se najdou tací, kterým se takové slečny zamlouvají,protože žádnou práci s nimi nemají, žádné dobývání, žádné lichotky. Na co taky plýtvat energii a čas, když taková mu padne k nohám sama ke všemu svolná? S takovými ženami mám společný jen menstruační cyklus, i když při jejich životosprávě ani to ne.

Stačí, když si otevřete průměrný ženský magazín, spolehlivě v něm najdete článek -Jak vypadat sexy, jak být sexy aby muži šíleli a hromadně padali do mdlob. Ale proboha proč?

 Nikdy jsem po tom netoužila a nikdy toužit nezačnu. Dávám přednost rafinovanosti a nenucenosti, kouzlo je to prosté. Něco ukázat a zbytek schovat, v tom je celé tajemství. Otázkou zůstává jestli to na muže ještě zabírá.