neděle 11. prosince 2011

Krása

Krása. Už jen to slovo zní významně tak nějak slavnostně . Co vlastně, ale znamená? Jak ji posoudit?
Jsem toho názoru, že krása je dost relativní. Někdo je na  něžné blondýnky, druhému se podlomují kolena s éterických zrzek a jiný se otočí za krásnou brunetkou. Proto nechápu, proč někteří lidé soudí krásu jiných, každý máme jiné oči, něco jiného se nám líbí z toho logicky plyne, že to co se nelíbí jednomu může pro druhého být ideálem krásy.

Jednou jsem napsala, že móda je hodně povrchní záležitost, ale není to s krásou ještě horší? Ne všichni máme módní oko, ne všichni poznáme co komu sluší, ale naopak si myslím, že krásu pozná každý ( samozřejmě podle svých kritériích). A potom lidé soudí, pozorují a někdy i závidí.


Když jsem byla tak o čtyři roky mladší přála jsem si vypadat jako ( čti být přesná kopie) Ashley Tisdale. Ale s postupem času jsem se smířila sama se sebou i když občas mám menší výkyvy ( hlavně po ránu), kdybych nejraději rozbila  zrcadlo rovnou i s prasátkem a zamířila na plastickou chirurgii. Naštěstí mám celkem dobré sebeovládáníJ.
Naučila jsem se na sebe v zrcadle usmívat, mít se ráda taková jaká jsem, když pominu těch několik věcí co na sobě pořád nemůžu nějak skousnout, tak si myslím, že nevypadám  nejhůř.


Zkusme si malý pokus, zavřete na chvíli oči, v duchu si řekněte ono kouzelné slovo a co se vám vybaví?

 Hádám, že to nebyla modelka Victoria Secret či nějaký fešák s filmu, ale pro vás blízká osoba nebo i místo. Ta osoba nemusí nutně vypadat jako Taylor Lautner, ale přesto nám přijde krásná. Čím to? Nebude to tím, že pro vás něco znamená? Má svoje jedinečné kouzlo co nikdo jiný nemá, umí vás rozesmát, je vám oporou...
Tohle je přece krása v pravém slova smyslu. K čemu je hezká tvářička když není hezká duše? Proto mě napadá jen jedno, co pár slovy vystihne celý tento článek.
Opravdová krása je očima neviditelná.

pondělí 5. prosince 2011

Hi my name is Brittany

Láska má mnoho podob ta milenecká je vášnivá, kamarádská důvěřivá, sourozenecká tak trochu soupeřivá a mateřská starostivá. Ale jaká je láska dcery k její matce? Co by jste Vy byli pro tu svoji schopni udělat či obětovat?
Někdy ,většinou ještě na základní škole, jsem poslouchala holky jak se bavily o  svých matkách. Mezi námi moc hezkých slov na jejich maminky nepadalo, většinou to vyprovokovala nějaká hloupost typu ,, ráno mě nutila čepici, ale já ji nechtěla, protože by se mi pokazil drdol, je to fakt kráva“. Zůstává mi nad větami tohoto typu rozum stát. jak něco takového můžou říct o někom, kdo je má tak rád, dal jim život, živí je. Tohle nechápu.

Kam se poděla vděčnost a láska?
Všem tvrdím, že mám nejlepší mamku na světě, až ba pár maličkostí co by ji mírně šokovalo ji můžu říct snad úplně všechno. Neberu ji moc jako mamku, ale jako spíš takovou starší a zkušenější  kamarádku. Ale nemyslete si, že to mezi námi tak idealistické i u nás jsou hádky, občas bývají kruté. Ale nikdy bych něco takového o ní neřekla. Ona je můj životní vzor, moc se ji vážím, je to úžasná žena.



 
Ale proč s tímto článkem začínám? Kvůli tomuto videu:


Přiznám se, že mě dohnalo k slzám. Nedovedu si představit jaké to musí pro tu slečnu být. Tomuhle já říkám láska.

neděle 4. prosince 2011

Kde jsme zapoměli ducha Vánoc?

Počasí se jistě z krásného podzimu mění na studenou zimu. Asi už víte jak kouzelným období pro mě podzim je, ale když se nad tím tak zamyslím, zima má také své ledové kouzlo, je magická, všechno je zabaleno v něžné bílé a je to čas oživlých pohádek.


Jako malá jsem zimu milovala, těšila se na sníh a Vánoce. Vzpomínáte ještě na to, jak jste byli Vy malý, co pro vás vánoce znamenaly? Jak jste se těšili?  Pro mě to byl nejlepší den v roce. Všichni byly hodný, v televizi šlo plno pohádek a pak přišel Ježíšek a já s dětskou naivitou se bála na některý dárek sáhnout, aby náhodou nezmizel. Pro děti to je krásný čas, ale pro nás odrostlé dětským střevíčkům? Lítáme s jednoho obchoďáku do druhého, když nemůžeme nic sehnat jsme rozladění a na svoje blízké protivní, utratíme plno peněz a jsme ve stresu jestli se dárek bude vůbec líbit. Poznáváte se v tom?

Kam se ale pak ztratil duch vánoc, užijeme si je vůbec? Vánoce jsou svátky vzájemné lásky a klidu. Přiznejme si, že náš celý rok je takový uspěchaný, rychlý jako celá dnešní doba. Tak proč na chvíli nevypnout, jen tak si natáhnout teplé ponožky zapnout si koledy a bezmyšlenkovitě se dívat z okna na poletující sněhové vločky? Jen se vraťme časem, tak deset let zpět, do období před vánocemi, jak jsme celý roztoužení čekaly, kdy přijde Ježíšek. Teď už na něj asi nikdo z nás nevěří, ale zkusme být, alespoň chvíli dětmi, těšme se, nemusí to být nutně na dárky, ale na to, že se celá rodina sejde, všichni jsou tak nějak šťastnější, laskavější. Tak pojďme si je letos pořádně užít. Já už se nemůžu dočkat cukroví a zdobení stromečku, balení dárků … asi jsem pořád ještě dítě.


středa 30. listopadu 2011

Wednesday wishes


Mít vůli
Abych se konečně začala pilně učit, třeba celý den a nerozptylovala se a nemyslela na blbosti.
Neplenila každou chvíli ledničku nebo si vymýšlet teorie, že to stejně nepotřebuji. Chci se stát pravou studentkou.





Dodělat svůj pokoj
Bylo to moje velké přání asi od narození mojí sestry. A konečně ho mám a nejednou se nemůžu dát do práce jak bych chtěla.



Mít doma skřítky
Co mi každé ráno uvaří kapučíno a já si ho normálně kulturně vychutnám. Ne tak, že mezi čištění zubů postavím vodu ,mezi česání vlasů a splašeným odchodem ho do sebe kopnu.




 

Volnost
Na chvíli zapomenot na všechny starosti, zkoušení a testy. Prostě vypnout a jen tak se bezmyšlenkovitě procházet.

 Vidět jelena
Asi to není úplně normální přání, ani já nejsem úplně normální. Jen si to představte jak jdete zasněženou krajinou, s někým úžasným se držíte za ruce a najednou uvidíte jelena. No řekněte, komu se to kdy stane. Budu muset na něj číhat.

neděle 27. listopadu 2011

Otroci internetu

Dokážete si svůj svět představit bez televize, rádia, novin? Nejspíš ano, ale co bez internetu? Nebo zajdeme ještě dál, co bez facebooku? Umíme se ještě bavit i jinak? Nebo jsme na světě pod modrou lištou jednoduše uvězněni?

Zjistíme tam skoro všechno, seznámíme se s novými lidmi, přidáváme fotky. A ví o nás svět.
 Co děláte v pátek nebo v sobotu večer? Nikdo nejde ven, tak půjdeme na facebook. A tam pročítáme statusy téměř o ničem jak se kdo nudí, co měl kdo k obědu a kdy se jde vykoupat. Nuda nemyslíte? Chce to něco kreativnějšího jak naložit s večerem.
Co by jste dělali kdyby spadla celá internetová síť, internet by prostě přestal existovat? Žádná modrá lišta, žádný blog, Google, prostě nic. Přiznám se asi bych to nesla těžce. Neměla bych kam psát, rozesmát se u nějaké hloupé zrcadlové fotky, ale hlavně bych nebyla v kontaktu s kamarády. Napadá mě jestli by na mě náhodou nezapomněli. Chtěla bych v sobě najít tolik síly a na měsíc to vyzkoušet, ale věřte mi, že spíš vydržím měsíc bez čokolády než bez internetu.

Ale proč jsme všichni online? Unikáme snad realitě do virtuálního světa? Možná ano, tady můžete být, v podstatě kýmkoli. Najednou můžeme být inteligentní, módní znalkyně, přidat si pár hezkých  vlastností, co nám chybí a ubrat ty, co hezké nejsou tak nám přebývají.
Když se tak zamyslím, najednu stranu je internetový svět krásný, každému otevřený. Ale na straně druhé je nebezpečnější než džungle v Kongu. Gepard na vás nevyskočí, ale s Trojským koněm se tu potkáme celkem často. Stejně jako u vás doma v obýváku nenapadne žádný zuřivý lidožrout, hacker vás napadnout klidně může a to se pak nesmíme divit, že nám dveře vylomí těžkooděnci s tím, že jsme se s naší IP adresy nabourali na kdovíco tajného a super zabezpečeného. Možná, že tohle je moc dramatické, ale vykrást někomu bankovní konto by profík mohl dovést.

Měli bychom se internetu vzdát?  To je těžká otázka.


pátek 18. listopadu 2011

Život středoškolačky

Už jsem někdy psala jak se nerada učím, když je volno? To mi to pak vůbec neleze do hlavy, každou chvíli si vařím heřmánkový čaj, dívám se s okna nebo myslím na blbosti. V toto chvíli bych se toho naučila asi víc kdybych si sešit dala pod polštář a čekala, že mi to přes noc naskáče do hlavy.
Chci být malá. Tak pětiletá a věřit, že se tak stane a zatím bych mohla odpoledne trávit nějak jinak, třeba ježděním na poníku. Ale bohužel můj věk mi už nedovoluje věřit na pohádky a nutí mě chovat se dospěle. Jenže to je někdy pořádná nuda. Občas to dítě ve mně chce být bláznivé.

středa 5. října 2011

Láska na první pohled

Věříte na lásku na první pohled? Já ne, přijde mi povrchní, člověka přece milujeme pro to jaký je uvnitř a ne proto jak vypadá. Nebo snad ne?
Ale s oblečením je to právě naopak. Zamilovala jsem se do těchto úžasných šatů s HMka.
A je to vášnivá láska, jen jako asi jako každá láska má komplikaci. Neměla bych je kam nosit L a tyto krásné šaty by byli ve skříni smutné.

PS- ne nezbláznila jsem se, ale uznejte sami, že jsou úžasný a omlouvám se za kvalitu fotek.


úterý 4. října 2011

Dnešní den není náš

Dnešní článek bych chtěla věnovat té nejúžasnější bytosti na světe.

Je to opravdový kamarád, je u mě vždycky když ho potřebuji, když jsem smutná a potřebuji se vybrečet, sedí u mě a nechává mě bulet do jeho krku a ani se nehne. Vyhlíží až se vrátím ze školy a radostně mě vítá. Každý den se spolu učíme a on jako by dělá, že ho to zajímá. Když nikdo nechce jít ven on čeká u dveří. Nepotřebuji budík, on mě budí sám ( a šíleně přesně).
Líbím se mu i když jsem namalovaná nebo po ránu. A nedělíme se spolu jen o jídlo, ale i o lásku.



 Jestli hádáte, že je řeč o mém psovi, tak si připište bod, protože hádáte správně.
 Jestli pak tušíte copak je dneska za den? Je 4.10. a toto datum připadá na mezinárodní den zvířat. Podle mě, by to měl být i státní svátek, nejen proto, že by to zabilo dvě mouchy jednou ranou, nešlo by se do školy a oslavili bychom ty úžasné čtyřnohé ( případně dvojnohé) bytosti. Nezasloužili by si to copak? Dělají náš život krásnější. Ale, ne všichni chlupáči mají šťastný život, ne všichni jsou zahrnuti láskou a jídlem. Některý z nich jsou krutě týráni, testuje se na nich kosmetika a jiní zas nikdy neuvidí svítit slunce nebo nepocítí hebkost trávy. Tento den by měl patřit hlavně jim, těmto zlomeným bytostem.
Dřív byl člověk součást přírody, vážil si jí i každé živé bytosti, ale teď co nám narostlo ego ( přece jenom homo sapiens sapiens je chytřejší než všichni jiní tvorové) jsme ji tak trochu zotročili. Nemyslete si, že jsem nějaká aktivistka je to můj názor na věc, uznejte sami, že na tom něco možná bude.
Na světě není nic krásnějšího než pohled do něžných zvířecích očí, to vám den spraví víc než tabulka čokolády.

sobota 1. října 2011

What´s your name?

Jak se vám líbí vaše jméno? Ne přezdívka, ale vaše křestní jméno.

Mě se moje nikdy nelíbilo. Nikola, mě vždycky přišlo tak nějak drsný, pod tím bych si představila zlou, tmavovlasou v tmavém oděnou ženskou, která se jen šklebí a škaredě dívá. Taky tam slyším mezinárodně oblíbený nápoj- kola. Jako malá, jsem se chtěla přejmenovat nejdříve na Kláru a pak na Emily. Jo, Emily je jméno pro mě, myslím, že by se ke mně hodilo.
Ale maminka si myslela něco jiného a musela jsem se s tím smířit a také smířila. Vždyť se na mě mohla vyřádit i jinak např. Květoslava ( jestli to nějaká Květoslava, čte tak se omlouvám, nemyslím to nijak zle).
Je zvláštní, že většina lidí s kterými jsem o tom mluvila si myslí, že by se k nim hodilo jiné jméno, že tohle se jim nelíbí. Ale berme to tak, mamky nám toho do života dali hodně, už jen to že nás sem přivedli, ale také dali jméno a většinou jsou to krásná jména, něco pro ně musela znamenat.
Každé jméno jako by lákalo k přezdívkám a zkráceninám, v tomto je moje mamka přebornice, co všechno dokázala s obyčejného Nikola udělat, je až obdivuhodné tak např.- Niki, Nikča, Nikolajda, Tříkolka, Koláček, Šuhajka… občas by mě zajímalo co ji k některým vedlo.

Myslím, že jméno hraje důležitou roli, nějak byď jen malinko nás ovlivní. Už vím, že nikola není zlá manda, většina Nikol co znám jsou hodný holky, každá něčím jiným zvláštní a tak je to u všech jmen, proto nevěřím numerologii, i když i tady je nějaký ten otazník, co kdyby.


A jak jste na tom se svým jménem vy?